Je to monumentální a nepřehlédnutelná součást městských hradeb. Stojí hned naproti secesního Národního domu a přímo sousedí s největším parkem v centru města. Řadu let byla místem setkání prostějovské bohémy. Pokud navštívíte zdejší Baštu, skutečně v ní ucítíte nesmírně silný genius loci. Budoucnost objektu patřícího svým charakterem do středověku je však v současné pragmatické době více než nejistá. Stane se z její slavné historie už pouhý STÍN MINULOSTI?

Stavba hradeb s valem okolo někdejšího Prostějova byla zahájena tři roky poté, co Kryštof Kolumbus doplul do Ameriky. U jednotlivých bran zajišťujících vstup do města stály bašty neboli strážní věže. Do dnešních dní se zachovala jediná, která se nachází ve Školní ulici v těsné blízkosti Národního domu.

Ráj výtvarníků

Ještě před revolucí v roce 1989 bašta dlouho fungovala jako místo setkání prostějovských intelektuálů často nesouhlasících s tehdejším komunistickým režimem. Svůj nezaměnitelný charakter si uchovala i po roce 1990, kdy v ní vystudovaný keramik Dušan Kamzík otevřel galerii. V té době tam vystavovala řada kvalitních českých autorů jako například Oldřich Kulhánek, Jiří Anderle, Adolf Born, Vladimír Komárek či Boris Jirků, s nímž Dušana Kamzíka pojilo dlouholeté přátelství.

Zrození galeristy Skácela

Galerista, aktivní výtvarník a autor písňových textů Dušan Kamzík zemřel v roce 2011. Na jeho činnost se pokusil navázat Jindřich Skácel, který s ním krátký čas spolupracoval. Nepodařilo se mu však najít společnou řeč s původními návštěvníky bašty a nové milovníky výtvarného kumštu se mu kolem sebe dařilo shlukovat relativně pomalu. Bylo to možná i kvůli tomu, že potlačil společenský charakter bašty, neboť se v ní chtěl věnovat výhradně výstavám a komorním kulturním akcím. Přestože objekt po pěti letech opustil, započala se právě v jeho zdech Skácelova přeměna z fotbalového brankáře do podoby galeristy, který čas od času v našem městě představí většinou velmi kvalitní a jinde nevídané projekty.

Avatarka II.

Po půl roce hledání našlo město coby majitel nového nájemce bašty. Tím se na podzim 2016 stala provozovatelka umělecké kavárny Avatarka fungující na náměstí T. G. Masaryka Iva Polická. Ta se na rozdíl od Skácela rozhodla naopak potlačit funkci galerie a v baště se pustila hlavně do provozu kavárny s vinárnou. Činila tak s nebývalým entuziasmem a nadšením, přinášela často velmi originální nápady na společenské akce i výstavy různých předmětů. Její elán však narážel na špatný technický stav objektu, který byl v té době pro celoroční provoz kavárny nevyhovující. Navzdory velkým plánům a snaze vrátit baště „duch Dušana Kamzíka“ i ona musela po necelých dvou letech zavřít.

Rozlučka se svobodou

Zatím poslední nájemce zahájil provoz v baště před více jak dvěma lety. Společnost zabývající se rozvozem značkového alkoholu tam svoji činnost zahájila nezbytnými investicemi do objektu a následným vypsáním ankety, v níž lidé měli přicházet s nápady na nový název podniku. V ní nakonec zvítězil Tower Café and Coctail bar. Dlouholetý stánek múz tím přišel o svůj původní účel a stal se stylovou kavárnou a barem. „Objekt je stále pronajatý stejné společnosti,“ potvrdil Večerníku nedávno jednatel prostějovské domovní správy Vladimír Průša.

Názory na kvalitu Tower Café sice nejsou zcela jednoznačně, převažují však ty pozitivní vyzdvihující mimo jiné útulnost prostoru. „Dostaly jsme úžasné jednohubky, salámové mísy i mísu caprese. Rozlučku se svobodou jsme si zde moc užily!“ zhodnotila jedna z nedávných návštěvnic.