Začátkem července 1931 došlo v továrně na hospodářské stroje firmy Wichterle a Kovařík k hádce mezi dělníkem Jaroslavem Zápařkou a ředitelem Aloisem Reichmannem. Zápařka najednou vytáhl revolver a na nadřízeného vystřelil několik ran. V dílně pracovalo více dělníků a ti začali utíkajícího Zápařku pronásledovat. Vrah běžel po poli směrem k Vrahovicím a tam docela bezdůvodně začal střílet po lidech pracujících na poli. Naštěstí nikoho nezasáhl. Nakonec, když už to vypadalo, že bude dostižen, obrátil zbraň proti sobě a smrtelně se postřelil. V beznadějném stavu byl převezen do nemocnice.

 

Případ přirozeně vyvolal v celém tehdejším Prostějově vzrušení. Bezprostředně po něm se konala prohlídka bytu Zápařky, který tehdy bydlel se svojí ženou v chudinském bytě v prostějovské Vodní ulici. Když četnický strážmistr František Vlkovský otevřel skříň, nastala prudká detonace, neboť ve skříni byl umístěn pekelný stroj obsahující dynamit. Četník Vlkovský byl zraněn těžce a dopraven do nemocnice. Druzí dva četníci byli zraněni lehce. Stali se tak náhodnými a nečekanými oběťmi, Zápařka totiž předpokládal, že skříň jako první otevře jeho žena, s níž se právě rozváděl.

Výbušnina byla velmi důmyslná, výbuch po otevření skříně způsobil pád kladiva na rozbušku. V Zápařkově bytě byly objeveny ještě dvě pušky a velké množství nábojů. Nalezen byl též dopis, který vysvětloval důvody vraždy. Byl psaný právě řediteli Reichmannovi, v němž ho žádá, aby mu napsal vysvědčení o jeho řádném životě. Potřeboval to prý k rozvodové při se svou ženou.

„Tento případ se zapsal do historie a byl jedním z těch, které stály za zřízením stálé pyrotechnické služby u naší policie,“ konstatoval Jaroslav Mareš, autor dokumentu o Jaroslavu Zápařkovi pro televizi Stream.