Jaroslav Faltýnek bez zábran o kauzách, podrazech v politice i svých zálibách

Zdejší rodák Jaroslav Faltýnek se už během tohoto víkendu dozví, zda jeho návrat na kandidátní listinu v Olomouckém kraji ANO 2011 bude okořeněn volebním úspěchem. Nejzkušenější regionální i celostátní politik z Prostějova nemá v posledních letech dobré zkušenosti s médii, Večerníku ovšem poskytl velice otevřený a rozsáhlý rozhovor. Jeho první část jste mohli najít v minulém vydání, dnes „pravá ruka“ premiéra Andreje Babiše ve druhém dílu velice upřímně a bez servítků popisuje další kauzy, které ho v poslední době pronásledovaly, zaobírá se volebními šancemi napříč spektrem a zároveň jsme se dozvěděli, proč věnoval své miliony z prodaných obrazů školskému zařízení Jistota, či zda se po čase hodlá vrátit do komunální politiky. Současný předseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR také potvrzuje, že dodnes nezanevřel na zkušenosti ze své původní profese. „Začínal jsem v zemědělském družstvu Lešany jako agronom. Jezdil jsem s traktorem, oral, a když bylo třeba, tak jsem i telil krávy. Moc dobře si uvědomuji, jak je práce zemědělců důležitá, obětavá a náročná,“ říká bez obalu Faltýnek.

 

* V první části rozhovoru jsme probrali minulost a všechny vaše mediální kauzy. Pojďme tedy do současnosti. Rozhodl jste se i po všech těch výše uvedených kauzách opět kandidovat do Parlamentu ČR. Jak těžký to byl krok?

„Poměrně dost. Bude mi šedesát let a v životě jsem toho prožil fakt hodně. Mám skvělou partnerku a dva skvělé syny. Nad kandidaturou jsem tak hodně váhal, říkal jsem si, jestli mi stojí za to nechat do sebe pořád ‚kopat´. Jestli by nebylo lepší vrátit se k nějaké ‚normální´ práci do zemědělství nebo se věnovat už jen svým zálibám, například malování, chataření a houbaření. Pak jsem si ale po nějaké debatě s kolegy ve sněmovně a zemědělci uvědomil, že přesně o to mnohým jde, aby mě donutili rezignovat a stáhnout se z politiky. Moje rodina samozřejmě chtěla, abych skončil, protože všechny ty ‚kauzy´ negativně působí i na ni. Já jsem se ale rozhodl, že to prostě ještě zkusím. Ať o mém působení ve vrcholné politice rozhodnou sami lidé ve volbách.“

* Pokud by vám voliči nedali potřebný počet hlasů k obhajobě poslaneckého mandátu, bylo by to pro vás jakousi sebereflexí stáhnout se z veřejného života?

„Určitě! To se klidně může stát. Já chci bojovat, ale pokud lidé rozhodnou, že se už do Parlamentu ČR nepodívám, tak to budu s pokorou respektovat. Můj život politikou rozhodně nekončí.“

* Na kandidátce ANO 2011 se po čtyřech letech vracíte bojovat o přízeň voličů v Olomouckém kraji. Jak se zrodil váš návrat?

„Když jsme se po sněmu hnutí ANO 2011 v Jihlavě dohodli, že za kraj Vysočina už kandidovat nebudu, jel jsem autem domů a přemýšlel, že v politice fakt skončím a začnu se věnovat něčemu jinému. Ale takto jsem uvažoval jen do momentu, než mě oslovili spolustraníci z Olomouckého kraje, abych se vrátil zpátky domů. Jako vůbec první to byl Laďa Okleštěk. Jsem za to rád a vážím si toho. Bavil jsem se o tom i s Andrejem Babišem a moje rozhodnutí kandidovat v Olomouckém kraji respektoval.“

* Jak se na vaši kandidátku tvářili sami členové hnutí?

„Krajské vedení ANO 2011 oslovilo členy všech pěti oblastí v kraji a požádalo je o vyjádření, zda mají něco proti mé kandidatuře. Sedmdesát procent členů odpovědělo, že proti tomu nic nemají. To mě po zkušenosti z Vysočiny hodně potěšilo.“

* Nejste ale lídrem kandidátky, tím je bývalý hejtman Ladislav Okleštěk. Nemrzí vás to?

„Vůbec ne. Celých osm let jsem se v politice hodně angažoval, teď jsem se rozhodl věnovat více zemědělství. Navštívil jsem v posledních týdnech hodně akcí, hodů či dožínek v Olomouckém kraji nebo zemědělských seminářů, naposledy třeba v Příkazech. Při snaze znovu působit v Olomouckém kraji se tedy snažím soustředit spíše na odbornost a naprosto respektuji Láďu Oklešťka. Před rokem drtivě vyhrál krajské volby, ale bohužel se mu nepodařilo sestavit koalici. O to víc si vážím toho, že mě kolegové schválili na kandidátní listinu v čele právě s Ladislavem Oklešťkem. Dovolím si říct, že jsme velcí kamarádi a žádná rivalita o post lídra nehrozí.“

* Budete tedy na kandidátní listině hodně silná dvojka, což se ostatním stranám třeba nedaří. Nezdá se vám, že politice chybí silné osobnosti?

„Chybí, a to doslova v každé straně. Kdo by taky lezl do politiky, že?“ (ušklíbne se)

* Byl vůbec mezi členy hnutí ANO v Olomouckém kraji zájem dostat se na kandidátku do parlamentních voleb?

„Určitě ano. My jsme vlastně v právě končícím volebním období měli v Olomouckém kraji čtyři poslance. Byl to Láďa Okleštěk, Milan Feranec, Petr Vrána a Adam Kalous. A přestože je situace ve společnosti vyhrocená, o politiku stále zájem je. Je ale pravda, že menší zájem o kandidaturu je mezi podnikateli, kteří například po neustálých útocích na premiéra Babiše nechtějí vstupovat do veřejného života.“

* Co vy osobně chcete přinést v následujících čtyřech letech lidem v Olomouckém kraji?

„U nás je to velice jednoduché. My chceme pokračovat v tom, co jsme dělali během uplynulých osmi let. Žijeme samozřejmě v době koronavirové pandemie, před kterou se snižoval státní dluh a naproti tomu jsme zvyšovali důchody, platy učitelům, lékařům a dalším. Na první pohled to zní až neuvěřitelně, že to snad ani nejde, ale ušetřili jsme na spoustě jiných výdajů a hospodařili velice efektivně. Tím nám tyto kroky byly umožněny. Pak ale bohužel přišel covid, který do hospodaření státu zasekl velkou sekeru. Ale i tak podíl státního dluhu vůči HDP je pořád nižší, než když jsme v roce 2013 přebírali vládu! A to žádný covid nebyl… Hlavní úkol, který je teď před námi, je udržet životní úroveň a postupně snižovat státní dluh. Já osobně nemám v tuto chvíli žádné ambice. Pokud budu zvolen, tak bych se chtěl věnovat zemědělcům. Ale už nikoliv z pozice výkonné, nýbrž parlamentní. A dál podporovat naše zemědělství tak, aby se Česká republika pomalu vrátila k soběstačnosti v této oblasti. Alespoň v základních komoditách. Chci také podporovat farmáře, kteří se budou chovat zodpovědně k půdě, okolní krajině a klimatu.“

Srdcem jsem pořád zemědělec

* Když u zemědělství chvíli zůstaneme, jak jste se vlastně k němu dostal?

„Vyrůstal jsem v Prostějově, ale jako kluk jsem pořád lítal někde v lese nebo po polích. Myslím, že právě v té době vznikl můj vztah ke všemu živému, který mě nakonec přivedl až na zemědělskou fakultu.“

* Pak jste v oboru pracoval dlouhá léta. Co vám to dalo?

„Zkušenosti, kterými se řídím celý život. Třeba že ‚není každý oráč, kdo se pluhu drží‘, nebo že ‚bez hospodáře i dobytek pláče‘. A naučil jsem se, že i ty nejvážnější problémy je nejlepší řešit zdravým selským rozumem.“

* Jaký je nejvážnější nebo největší problém českého zemědělství?

„Pokud to mám říct jednoduše, tak nejsou lidi. Všichni ale víme, že se to netýká jen zemědělství, ale celého našeho hospodářství. Vytrácí se fortel lidí, kteří byli dříve zvyklí pracovat rukama. Dnešní senioři ještě ty mozoly z dřiny na polích pamatují. Ale současná mladá generace už jen nevěřícně a s pobavením poslouchá vyprávění svých dědečků a babiček, jak coby děti vstávali do školy o hodinu dříve, aby poklidili zvířata.“

* Co se s tím dá dělat?

„Mladou generaci už pracovat na poli nenaučíme, to bychom šli hlavou proti zdi. Právě tady je třeba použít zdravý selský rozum, v tomto případě evropské dotace. Ty malým farmářům, větším statkářům i velkým zemědělským družstvům pomůžou zmodernizovat jejich vybavení, které v mnoha případech nahradí lidskou práci. A umožní jim nakoupit opravdu moderní stroje, jež vrátí zemědělství ztracenou prestiž a přilákají novou krev. V nastupující generaci je hodně mladých lidí zajímajících se o přírodu. Když právě jim nabídneme místo vysloužilých traktorů moderní stroje, možná se pro některé z nich stane zemědělství trochu víc sexy.“

* Zemědělci a potravináři jsou stále pod palbou médií – někdy kvůli dvojí kvalitě potravin, jindy řeší novináři používání hnojiv nebo špatné zacházení se zvířaty…

„Nesmíme věřit všemu, co čteme nebo vidíme v médiích. Novináři si vždycky vyberou jeden případ a z něj udělají velkou kauzu. Ve skutečnosti ale patří české zemědělství k nejkvalitnějším na světě.“

* To zní jako sebechvála člověka, který má zemědělství v parlamentu osm let na starost.

„Není to žádný výmysl, ale skutečnost! V červnu vyšel aktuální žebříček, který se nedělá v Česku, ale v zahraničí, takže je objektivní. Tento průzkum hodnotí například dostupnost, kvalitu a bezpečnost potravin, ale i stav přírodních zdrojů, používání pesticidů nebo zdraví hospodářských zvířat. A v tomto takzvaném Indexu globální potravinové bezpečnosti se vloni Česká republika umístila na vynikajícím pátém místě hned za Finskem, Irskem, Nizozemskem a Rakouskem. A například Německo, které nám v souvislosti s kvalitou potravin dávají některá média za vzor, je až na třináctém místě. A za námi skončila i Velká Británie, Kanada nebo USA. Což je myslím jasná odpověď na všechny výkřiky. A zároveň povzbuzení pro všechny, kteří se u nás zemědělstvím zabývají, že to nedělají špatně, právě naopak. A za to patří všem zemědělcům a potravinářům velký dík.“

Vyhrát volby ještě neznamená sestavovat vládu

* Jak vůbec vidíte celkové šance hnutí ANO v blížících se parlamentních volbách?

„Věřím tomu, že lidé ve volbách ocení konkrétní výsledky vlády v uplynulých čtyřech letech a vyhrajeme. Procentuální volební zisk ale tipovat nechci.“

* Je pravda, že ANO 2011 je favoritem voleb. Ovšem otázkou je, zda se vám podaří sestavit vládu. Jak vy osobně vidíte možnou povolební situaci?

„Máme zkušenosti z přechozích dvou voleb na komunální a krajské úrovni. Přestože jsme v mnoha městech a krajích drtivě vyhráli, ocitli jsme se nakonec v opozici. Já nebrečím, to je současná politická realita. Vyhrát volby ještě neznamená sestavovat vládu. Nicméně v parlamentní politice je to přece jen trošku jinak než na krajské či komunální úrovni. Na celostátní úrovni je to do určité míry v rukách prezidenta republiky, který pověřuje vítěze voleb k minimálně jednomu pokusu k sestavení vlády. A já říkám vždycky, že zajíci se počítají až po honu...“

* Cítíte také náladu, že všichni „jedou“ v linii proti Andreji Babišovi? Kvůli tomu také několik parlamentních stran vytvořilo koalice, aby se spojily proti hnutí ANO 2011. Co vy na to?

„Co se týká oněch koalic, je to podle mého názoru obrovský podvod na voliče. Souhlasím s tím, že obě koalice jsou evidentně postavené ryze na osobní nenávisti vůči Andreji Babišovi a hnutí ANO. Opozici štve, že vláda byla úspěšná. A novináři mohou stokrát psát, že výsledky nejsou. Ony jsou, jen je člověk musí chtít vidět. Jsme pátou nejméně zadluženou zemí v Evropě vůči HDP, přičemž jsme stovky miliard korun vyplatili lidem, podnikatelům, živnostníkům a dalším v době covidu. To hovoří za vše.“

* Vidíte tedy vy sám reálnou šanci na to, že ANO 2011 sestaví po volbách vládnoucí koalici?

„Bude to velmi těžké. Mluvím s lidmi z celého politického spektra a z těchto hovorů vyplývá, že bude hodně složité vyjednat a sestavit fungující vládu. Obzvláště když se do sněmovny dostanou i ty zmíněné slepence pěti stran, které opravdu nespojuje nic jiného než heslo antiBabiš. Neuvědomují si ale, že po zvolení je potřeba začít makat. Takže uvidíme, nechme se překvapit.“

* Dokázal byste si vy osobně představit vládní koalici ANO, SPD a KSČM? Nebo byste raději spoléhali na důvěru pro menšinovou vládu?

„Až budou povolební čísla na stole, pak můžeme spekulovat o jednotlivých variantách. Může vzniknout i koalice těch dvou koalic pěti stran... Já si teď opravdu netroufám něco předjímat.“

* Co váš koaliční partner, některé průzkumy posílají ČSSD ze sněmovny...

„Jako dlouholetému členovi sociální demokracie je mi to líto. A je to škoda. Přestože je ČSSD naším konkurentem, osm let to byl i náš koaliční partner. Pořád věřím, že se do Parlamentu ČR tato tradiční strana dostane, podle mého názoru obdrží těsně nad pět procent hlasů. Na co to bude stačit, se teprve uvidí.“

* Jak se díváte na šance menších stran nebo úplných nováčků. Máme tím na mysli třeba Trikolóru nebo Přísahu.

„Několikrát jsem se setkal s Václavem Klausem mladším a dodnes nevím pravý důvod, proč z Trikolóry odešel. Podle mého názoru je to ale škoda. Měl sice poměrně radikální názory, ale v politice své místo měl. Co se týká Přísahy, je to hnutí založené bývalými policisty. Když jsem sledoval televizní Debatu, některá jejich vystoupení mi nepřipadala příliš kompetentní. Já je nechci kritizovat, jsou v politice nováčci. Ale veřejnost si o nich určitě udělá obrázek sama.“

 

* Pojďme do vašeho soukromí. Jak jste na tom zdravotně? V posledních letech jste měl problémy se žaludkem...

„Jakž takž se cítím dobře. V dubnu příštího roku mi bude šedesát let, což není až tak žádný věk. (směje se) Poté, co mi praskl žaludeční vřed, jsem prodělal náročnou ‚opravu´ žaludku a následně měl i nějaké problémy se srdcem. V tomto případě mi dělali náročnou operaci, kdy vám elektrody zavedené do třísla projedou až k srdci. Povedlo se, problémy tohoto druhu odezněly. Dnes mě snad nejvíce trápí, když dlouho řídím auto, že mě bolí noha. Pravidelně užívám různé léky a denně si dávám dvě nebo tři deci červeného vína. Samozřejmě až večer. Celkově se mám fajn a jsem celkem v pohodě.“

* Jak se vám jinak daří?

„Jsem spokojený. Nejvíce ve chvíli, kdy si v Prostějově mohu sednout na zahrádce, dát si deci červeného vína a jít chvíli malovat. Letos jsem skoro nebyl na golfu, což mě mrzí. Na dovolené jsme byli u kamaráda v Chorvatsku, kde však golf nehrají. Nahradili jsme tak vše kolem, s partnerkou jsme na něm projeli hodně kilometrů. Co se týče koníčků, tak přemýšlím o další výstavě svých obrazů.“

* Je o vás známo, že malujete rád a o vaše díla je obrovský zájem. Těší vás to?

„Maluji už od dětství. Chodil jsem od první třídy na základní uměleckou školu v Demelově ulici k panu profesoru Válovi. Zkoušel jsem všechny možné techniky malování jako olej, akvarel, linoryt, suchou jehlu, a dokonce i dělat něco z hlíny nebo dřeva. Hodně jsem se zastavil u enkaustiky, což je malba voskem. V současné době jsem přešel k technice malby akrylovými barvami na plátně. Tato technika je podstatně rychlejší a méně náročnější. Měl jsem už několik výstav tady v Prostějově, Olomouci, Jihlavě a na zámku v Brodku u Prostějova. Je to zvláštní, ale v současné době maluji jako pes! Jen za poslední víkend jsem namaloval tři obrazy. Jsou to abstraktní věci. Naposledy jsem namaloval obraz, který se jmenuje Blázinec. Ten jsem tvořil v noci, kdy jsem prostě jen tak dostal chuť. Začal jsem o půl dvanácté a o půl druhé bylo hotovo. (úsměv) Mě malování prostě naplňuje a jsem rád, že je o moji tvorbu zájem. V nejbližší době plánuji výstavy v Praze i Bratislavě. Budou to výstavy prodejní ve prospěch školského zařízení Jistota v Prostějově, kterou vede paní ředitelka Marie Turková.“

* Proč jste se rozhodl podporovat právě tuto školu? Už jste jí věnoval bezmála tři miliony korun z výtěžků prodeje vašich obrazů...

„To byla moje volba. Když můj kamarád galerista z Prahy přišel s myšlenkou udělat prodejní výstavu v hlavním městě, napadlo mě to jako první. Ostatně škola Jistota pořádá tradičně před Vánoci vlastní aukci obrazů a já jsem jí pár kousků vždy věnoval. Společně s Andrejem Babišem jsem před minulými volbami tuto školu navštívil a ředitelka Marie Turková nás provázela celým zařízením. Hlavním signálem pro mé rozhodnutí podporovat tuto školu byla návštěva vánoční besídky dětí této školy v Městském divadle v Prostějově. Když jsem viděl, jak tyto zdravotně postižené děti zpívají, tančí a hrají, nedal jsem to. Prostě jsem brečel. To byl u mě zásadní zlom. Rozhodl jsem se, že když lidi za moje mazanice dají nějaké peníze, poskytnu je okamžitě této škole. Já jsem si z toho nenechal ani korunu.“

* Máte ještě kromě malování i jiné koníčky?

„Tím největším je pěstování bonsaí, avšak přiznám se, že na ně momentálně nemám moc času. Sem tam si zabrnkám na kytaru, ale není to žádná sláva.“ (usměje se)

* Máte radost z něčeho, co jste v poslední době pro Olomoucký kraj a potažmo pro Prostějov udělal?

„Vždycky když přijíždím zpátky do Prostějova, mám dobrý pocit z věcí, na kterých jsem měl nějaký podíl a které jsem pomáhal prosadit. Například kruhové křižovatky. To je rarita, kolik se jich povedlo a v jaké rychlosti. Další věc je otázka bydlení, kdy jsme v Prostějově jako radní umožnili před lety lidem koupit domy a byty za velmi příznivé ceny. A dnes vidíte, jak jsou tyto domy nádherně opraveny, město je krásné.“

* A máte ještě nějakou výzvu, co je potřeba v Prostějově zařídit?

„V první řadě především dokončit severní obchvat. Prostějov má skvělou polohu přímo u dálnice, takže je parádním městem pro podnikání i život sám. Vůbec největším problémem je doprava. Na té je potřeba pořádně zamakat, ale je to neustálý běh na dlouhou trať.“

* Už jsme zmiňovali, že jste rezignoval na funkci místopředsedy ANO 2011. Jak tedy vidíte svoji pozici v hnutí pro nejbližší budoucnost?

„Na tuto otázku nemám jasnou odpověď. Na jaře letošního roku nemohlo mít hnutí ANO 2011 kvůli covidu celostátní sněm, takže vedení prodloužilo mandáty mým kolegům v předsednictvu a ve výborech. Jakmile se uspořádá celostátní sněm, bude se určitě vedení měnit. Odešel jsem nejen já, ale i pan Vokřál. A jestli se mě ptáte, zda mám i teď ambici kandidovat na nějakou funkci ve vedení našeho hnutí, tak v tuto chvíli opravdu nevím.“

Dneska je Agrofert sprosté slovo

 

* Jaký je vůbec váš aktuální vztah s Andrejem Babišem, a to ať už pracovní, či osobní...

„Pro pana Babiše pracuji už od roku 2000. Ať už to bylo patnáct roků v Agrofertu, nebo posledních šest let v politice. O mně je všeobecně známo, že když Andrej Babiš před lety vstupoval do politiky, tak jsem ho přesvědčoval, ať to nedělá. Neposlechl mě, nedal si poradit. Pak mě požádal, abych mu pomohl s vytvořením nového hnutí, přitom já jsem byl v tu dobu ještě členem sociální demokracie. Takže pro mě to bylo velice těžké po všech stránkách. Tenkrát jsem situaci konzultoval se svým velkým kamarádem a tehdejším primátorem Mirkem Pišťákem. Můj odchod z ČSSD po dvaceti letech nebyl pro mě tedy vůbec jednoduchý, ale cítil jsem loajalitu vůči šéfovi, takže se musel stát. A vidíte, jak to dopadlo... Já toho však nelituji, protože jsem měl postupem času možnost podílet se na řízení státu. Na druhou stranu kdybych do vysoké politiky nešel, mohl jsem zůstat v Agrofertu a měl bych svým způsobem klid. (pousměje se) Jenže dneska je Agrofert považován za sprosté slovo. Já jsem na to ale hrdý, že jsem v této společnosti mohl pracovat.“

* Neodpověděl jste ale na otázku, jaký je váš aktuální vztah s premiérem...

„Andrej Babiš je pořád stejný, přestože se ho média snaží naštvat a také nás dva rozeštvat. Sem tam si mezi čtyřma očima řekneme pár věcí a on si buď nechá poradit, nebo nedá. Většinou však nedá. (usměje se) Na druhé straně mně neradí, ale úkoluje. Nedávno mi například volal, že ještě před volbami musíme stihnout zmrazit platy politiků. Druhý den to předložil ke schválení vládě a ta na to kývla. Já jsem k tomu sehnal potřebné podpisy poslanců a schůze sněmovny k tomuto tématu bude 5. října. Tedy ještě před volbami.“

* Často se v kuloárech říká, že hnutí ANO 2011 stojí a padá jen s osobou Andreje Babiše. Platí to ještě?

„Těžko říct... Andrej Babiš toto hnutí vymyslel a založil, ze začátku ho také financoval půjčkou, která se dodnes splácí. Na druhé straně během těch let vyrostli v hnutí ANO na komunální i krajské úrovni další šikovní a mladí politici. Takže kdyby se šéf na to všechno čistě teoreticky teď vykašlal, hnutí pokračuje dál. Je ale otázka, s jakými výsledky. Pan Babiš je totiž lídr, který strhává davy lidí k podpoře. Ale jak říkám, ANO 2011 má ve svém středu spoustu dalších politiků, ze kterých by se mohli stát noví lídři.“

Vím, jaký je můj ideální den

* V roce 2018 jste byl v Prostějově zvolen zastupitelem, ale z časových důvodů jste se mandátu vzdal. Bylo to dobré rozhodnutí?

„Bylo to trošku jinak. Původně jsem v komunálních volbách v Prostějově vůbec kandidovat nechtěl. V předešlém volebním období jsem byl totiž neustále v Praze a na jednání zastupitelstva jsem nechodil. Nebo velmi málo, za což jsem byl právem kritizován. A novináři o mně psali, že na to kašlu, což měli pravdu. Přesto jsem kandidaturu přijal na spodním místě kandidátní listiny ANO, abych hnutí pomohl získat hlasy. Dopředu jsem ale říkal, že nechci být zvolen. Nakonec se tak díky preferenčním hlasům stalo, ovšem vzápětí jsem se mandátu vzdal. Voličům jsem se za to omluvil.“

* Počítáte s tím, že se do komunální politiky ještě někdy vrátíte, nebo toho budete mít po té celostátní už dost?

„Víte jak se to říká, nikdy neříkej nikdy! Ale fakt jsem o tomto zatím ještě nepřemýšlel.“

* Závěrem se pojďme trochu zasnít, jak byste si představoval ideálně prožitý den?

„Ten jsem prožil už několikrát, většinou tady doma v Prostějově. Když o víkendu ráno vstanu, dám vařit polévku a připravím snídani ženě či jejímu synovi. Žena je v posteli, já jí donesu čaj. Na oběd pak přijde rodina, moji synové s partnerkami a dětmi a sejdeme se u velkého stolu všichni. Celkem je nás jedenáct. Tak to je pro mě ideální den!“ 

 

„Nad kandidaturou jsem hodně váhal,

říkal jsem si, jestli mi stojí za to

nechat do sebe pořád ‚kopat´...

 

„Když jsem viděl, jak zdravotně

postižené děti z Jistoty zpívají,

tančí a hrají divadlo, nedal

jsem to. Prostě jsem brečel!

 

Co se týká koalic, je to obrovský

podvod na voliče. Souhlasím s tím,

že obě jsou evidentně postavené ryze

na osobní nenávisti vůči Andreji

Babišovi a hnutí ANO 2011.