Na Nový rok opět vedly všechny cesty na Kosíř

Už jste hodně dlouho neviděli nějakého svého kamaráda či známého? Chtěli byste se s ním sejít, ale stále vám to „jaksi nevychází“? Pak jste měli jedinečnou možnost jej na Nový rok potkat na Kosíři! Organizátoři tradičního novoročního pochodu letos napočítali 1 854 lidí, z nichž si mnozí domů odnášeli tmavomodrou medaili. Ve skutečnosti se jich však na vrcholu hanáckého „Mont Blancu“ sešlo výrazně více a díky teplému počasí, dobrému guláši a otevřené rozhledně z něj většina jen tak neodešla.

Jestliže muslim musí alespoň jednou za život vykonat pouť do Mekky, pak každý správný Hanák by měl minimálně jednou ročně vyrazit na Kosíř. Přímo k tomu vybízí novoroční pracovní volno. I letos bylo patrné, že Kosíř je „hora“, která magicky přitahuje Hanáky ze širokého okolí. Většina z nich se na toto místo vrací se železnou pravidelností, stále však existují tací, kteří na zalesněný vrch uplynulou sobotu zamířili vůbec poprvé v životě. „Přiznám se, že jsem tady zatím nikdy nebyla. Letos nás sem vytáhli známí a bylo to super! Provětrali jsme si hlavu a po cestě si stihli konečně říci věci, na které nebyl celý rok čas,“ pochvalovala si Dominika Sklenářová.

Kosíř zvedající se z rovinaté hanácké krajiny přitahoval pozornost lidí odnepaměti. První organizovaný výšlap se konal před 36 lety, účastnický rekord padl přede dvěma lety, kdy pořadatelé rozdali všech 4 500 nechystaných medailí. Loni to však naopak kvůli covidovému lockdownu nebyla ani jedna.

Letos se počty zastavily na čísle 1 854. Připravených medailí přitom bylo zhruba o sto méně, tentokrát ovšem bez provázku. To mnohé z tradičních výletníků poněkud zaskočilo, na druhou stranu to výrazně zrychlilo jejich rozdávání. „Poslední nachystanou kartičku jsme udali šest minut po třetí, kdy jsme chtěli skončit. Víc už jsme jich neměli, takže se dá říci, že vše vyšlo podle plánu,“ pochvaloval si Vladimír Grézl z turistického oddílu TJ Sigma Lutín, který akci každoročně společně s hasiči ze Slatinek připravujících oblíbený guláš úspěšně pořádá.

Přestože uvedené číslo se ve srovnání s předchozími lety zdá být relativně nízké, zejména kolem oběda bylo přímo na Kosíři určitě víc lidí jako na Václaváku. „Kromě toho, že se spousta z příchozích vůbec nezaregistrovala, sehrálo svoji roli i teplé počasí. Když je nahoře zima, všichni poměrně brzy spěchají dolů. Jenže tentokrát se zdrželi výrazně déle, vyšlápli si na otevřenou rozhlednu, vyfotili se s Kosířanem, dali si guláš nebo opekli špekáčky, hlavně pak dlouze klábosili s ostatními,“ vypozoroval Grézl.

Z tradičního rámce letos vybočily dvě události. Jednak to byl příjezd sanitky, která musela odvézt jednoho z výletníků, jenž si po špatném došlápnutí vyvrtl kotník. Dle přímých svědků při jeho zranění sehrál svoji roli i alkohol, jehož vliv byl dosti patrný i na jeho dalších kumpánech. Tou druhou pak byl příjezd majitele nedalekého Muzea kočárů Václava Obra, který na voze taženém koňmi kromě turistů přivezl i živého „medvěda“, respektive muže skrývajícího se v medvědí kůži, jenž pak bavil přítomné.  

To však pro nadcházející dny není vše! Frmol na Kosíři bude panovat prakticky po celý rok. Už tuto sobotu se po něm totiž proženou účastníci oblíbeného Zimního běhu přes Kosíř. V květnu pak místem povede Mánesova stezka, kterou opět uspořádají turisté z Lutína. Jedná se o pochod na 15 a 25 kilometrů, běh na 23 km a vyjížďku na kolech měřící 50 km. Start je plánovaný na stadionu v Lutíně.