Ticho. Jen tu a tam pár menších výměn mezi kluby, několik málo novinek. A zase ticho. Takto nezáživný konec přestupového období snad 1. liga nepamatuje. Nebýt zápletky kolem Dudova (ne)přestupu, neudálo by se téměř nic zaznamenáníhodného.
„Pozadu“ letos nezůstal v tomhle směru ani Prostějov. Jestřábi dopředu avizovali, že by ještě posílit mohli. A zejména se čekalo, jestli nepřijde nějaký obránce. Zároveň se však nikdy nehovořilo o nějaké přesunové lavině. Už minulou neděli však Aleš Totter upřesnil, že žádné výměny na poslední chvíli nečeká. Jeho slova se potvrdila hned v pondělí v noci. Jestřábi skutečně ani žádného hráče nepustili, ani k nim žádný nepřibyl.
Prostějov tak trochu polevil v tom, co mu dříve nebylo cizí. Tedy angažování velkého množství hráčů, lepení sestavy novými a novými příchozími. A neustálým protáčením sestavy. Tak tomu bylo pochopitelně zejména v dobách, kdy se týmu tolik nedařilo. Nicméně to, že by základní část odehrálo jen 25 hráčů do pole, to je opravdu unikát. Má to samozřejmě spíše výhody, hráči se líp na ledě poznají, v kabině není každou chvíli někdo jiný, je to vidět na sehranosti, stabilitě týmu… Problém je snad pouze počet obránců.
V tomhle přitom spočívá onen risk. Klub zariskoval a neposílil nakonec ani o jediného. Větší konkurence by přitom obraně prospěla i ve chvíli, kdy jsou beci zdraví. Což se ovšem během sezóny nestalo a postupně tak zaskakovali na postu hned tři útočníci. Z nichž dva jsou pryč.
Trenéři ale zjevně pamatují na svá slova po dvou třetinách utkání, že aktuálnímu týmu věří. Zariskoval tedy, že se opět mohou dohrávat zápasy na pět beků. Nebo na čtyři. Zda to byl dobrý krok, to se teprve ukáže. Že to je určitý risk, to už je ale jisté nyní.
