První vlna? Březen a duben 2020. Potom jako by se nechumelilo, vláda ubezpečovala, že je vše v pohodě, připraveno. A přišel podzim 2020, který byl jednou velkou hrůzou. A pak jaro 2021, s ním další vlna. Člověk si opravdu pro množství vln připadal jak na rozbouřeném moři.
S každou další vlnou se toho mění hodně. Hlavně počet nakažených, hospitalizovaných a bohužel zemřelých… Každá další vlna stojí život dalších lidí a přináší smutek do nových rodin. Mění se tak celková nálada společnosti. Zatímco tak jaro loňského roku přineslo nejprve vztek na vládu, když nebyla schopna zařídit ochranné pomůcky (jejichž velkou část předtím vesele darovala Číně), a naopak obdiv zdravotníkům a dalším profesím z „první linie“, nyní jsme jinde.
Celkové nastavení společnosti i řady jednotlivců se změnilo doslova k nepoznání. Zatímco ještě před rokem lidé v hojném počtu zdravotníkům děkovali a zároveň byli vyděšení z prudkého nárůstu případů, dnes se zdravotnický personál při návratu na parkoviště bojí, zda nenajde propíchaná kola u svých aut. Nadávky, agresivita, média i sami lékaři přinášejí pravidelně svědectví o tom, že vděk k lékařům či zdravotním sestrám vyprchal. Nyní se zdá, že někteří lidé snad dokonce viní lékaře z neléčení, či dokonce záměrného lhaní o situaci v nemocnicích. Šílené...
Změny v chování jsou však patrné všude. Zatímco první vlnu charakterizovalo překvapení, určitá bojovnost a vděk těm, kteří nějak společnosti v těžké době přispěli, později se měnily reakce na šok, vztek a rezignaci. Navíc spojenou se vztekem. Rok a půl dlouhé napětí si zkrátka vyžaduje svou daň. Nejistota a nespokojenost udělaly z řady lidí nervózní, těkavá stvoření. Stačí málo a lidé vybuchují.
Pandemie zkrátka poznamenává společnost po všech stránkách. Na počtu mrtvých, na stavu zdravotnictví nebo podnikatelského prostředí. Aktuálně je však nejvíce vidět právě na nastavení lidí. Spolu se smutkem nad úmrtím našich blízkých přitom možná právě tyto následky budou nejtrvalejší.
