Jestli je ve fotbalovém prostředí něčeho opravdový nedostatek, jsou to útočníci. Ač se podíváte přes ligu až do „pralesa“, drtivá většina klubů hlásí téměř to samé. „Sháníme útočníka, který dá pravidelně dvouciferný počet branek“. Hledání nyní pokračuje i v eskáčku, které střelce také stále vyhlíží.
Těžko soudit, čím to je, ale ať už se podíváte do jakékoliv profesionální i amatérské soutěže, hráčů, kteří by dávali pravidelně vysoký počet branek, je jako šafránu. Koncových hráčů v tom pravém slova smyslu u nás zkrátka příliš neběhá. Na úrovni regionálních mužstev jich ještě určitá část je, ale v profi fotbale je jich jako jehla v kupce sena. Stačí se podívat i na tabulky střelců. Hrotových útočníků, kteří za podzimní část nasázeli alespoň deset branek, napočítáme na prstech jedné ruky. To stejné platí i o soutěž níže.
To je pak nadlidský výkon pro klubové vedení někoho takového sehnat. Pokud navíc jakýkoliv klub má hroťáka se zabijáckým instinktem, jedná se o neprodejné zboží. Na půlročním hostování by tuto úlohu mohl převzít Píchal, kdy se nyní jedná o win-win situaci pro obě strany, ale je to zase zřejmě jen dočasné řešení.
Jenže najít dlouhodobého střelce je téměř nemožné. Nezbývá tak než doufat, že se postupně klubům podaří zakončovatele vychovat, protože branky jsou kořením fotbalu a fanouška zápasy o jednom gólu opravdu netáhnou.
