Toto je reakce na článek „Konickému rodákovi vyšla kniha“ alias „Bezmála po 26 letech po jeho úmrtí“, který vyšel v PROSTĚJOVSKÉM Večerníku 31. ledna 2022 na straně 23 pod značkou (mls). Jelikož jsem se osobností a dílem konického rodáka, spisovatele, režiséra a předsedy Židovské obce v Praze Zeno Dostálem (1934–1996) zabývala, dovolím si doplnit váš článek o pár informací a malou opravu.
Zeno Dostál prošel skutečně tvrdou školou života. Pocházel totiž ze smíšené česko-židovské rodiny. Jeho otec JUDr. Mojmír Dostál – původně učitel – pocházející z rodiny řídícího učitele z Luké byl renesančním člověkem. Vystudoval práva, kreslil, hrál na fagot, měl rád divadlo, četl, zajímal se o astronomii. V době, kdy nemohl vykonávat advokátní praxi, hrál na fagot v orchestru olomouckého divadla.
Matka Charlotta Bock-Löwová pocházela z konické židovské rodiny, obchodnické rodiny. Zeno svoje rodiče velice miloval, velice zbožňoval svého dědečka – majitele obchodu se smíšeným zbožím na konickém náměstí. Těžce také nesl smrt prarodičů v koncentračním táboře v Osvětimi, stejně tak i uvěznění rodičů v Terezíně. Mimochodem osudy židovské rodiny Bock-Löwových jsou připomenuty i ve vašem článku „V Konici si připomněli vyvražďování Židů“ (PROSTĚJOVSKÝ Večerník, 31. ledna 2022, str. 23).
V koncentračních táborech zahynulo pět jeho příbuzných. On se za okupace skrýval u tety Marie v Luké. V roce 1952 maturoval na prostějovském gymnáziu. Na AVU bohužel nebyl přijat, začal studovat na Pedagogické fakultě obor matematika a výtvarná výchova. Po roce však byl z politických důvodů ze studií vyloučen. Potom pracoval řadu let v dělnických profesích v Litovli, Ostravě a v Kladně, až nakonec zakotvil v roce 1960 jako závozník ve filmových ateliérech na Barrandově. Později pracoval jako rekvizitář, pomocný režisér a jako režisér až po roce 1989.
Následovala práce u filmu, ale také bakalářské studium oboru Judaistika na Husitské teologické fakultě UK v Praze (tento obor studovala i manželka Olga).
Byl pozoruhodným prozaikem. Jeho knihy byly v tehdejší normalizační próze zjevením. Především svými náměty a zpracováním, například vypravěčským stylem, smyslem pro detail, vnitřními monology. Jednalo se o prozaický cyklus Zvěrokruh. I zde však narážel na útoky ze strany marxistické literární kritiky. Například novely Střelec, Rak a Kozoroh nesměly vyjít pod původními názvy, ale jako Vrata, Rekrut a Labuť.
Ano, jeho díla už nevycházejí více než čtvrtstoletí. Je to bohužel velká škoda. Mnohé jeho práce zůstaly v rukopise, například novela Panna či autobiografické vzpomínky na dobu dětství. V roce 1994 vyšla novela Ryby. Až teď vyšla další Dostálova dosud nevydaná kniha – novela Malý vůz.
A nyní ona oprava. V závěru uvádíte, že poděkování Nakladatelství Akropolis vzkázala dcera Olga Dostálová, která je sama známou spisovatelkou. Olga Dostálová byla manželkou Zeno Dostála. Onou spisovatelkou je nejmladší dcera a violoncellistka Zuzana Dostálová. Je autorkou čtyř próz. Autobiografický ráz má její kniha nazvaná Proč všichni odcházejí. Dcery Johana, Debora a Zuzana byly také přítomny na oslavách 120. výročí založení prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera v říjnu roku 2019 a vystoupily v komorním souboru Zenowitz Trio.
PhDr. Hana Bartková, Prostějov
