Čtyři celky z prostějovského regionu startovaly během fotbalového podzimu 2021 ve skupině „B“ I.B třídy Olomouckého KFS. Haná Prostějov, Smržice, Mostkovice a Jesenec-Dzbel za sebou mají hodně rozdílné příběhy. A také s různými koncovkami, nejen v jednotlivých zápasech, ale zejména po podzimu jako celku.

Nejlépe z celého kvarteta dopadla jednoznačně Haná. Tým trenéra Daniela Koláře skončil na druhém místě. Paradoxně však i tento fakt může být drobným zklamáním. Dlouho to totiž vypadalo, že Haná už první příčku, kterou držela většinu půlsezóny, zvládne uhájit. Leč nestalo se. V samém závěru přišly dvě nečekané prohry, které poslaly na nejvyšší stupínek Slatinice.

I tak si ale „Hanáci“ mohou gratulovat. Mají za sebou nejlepší umístění za posledních pět let. Navíc se jim podařilo mírně omladit kádr a mladší hráči hrají stále důležitější roli. Příkladem může být Jan Typner. Nadějný záložník si na podzim zastřílel a byl důležitou součástí týmu. Haná navíc slavila návrat Patrika Gábora, který okamžitě začal střílet góly a prostřílel se mezi nejlepší kanonýry soutěže. Dále ale Haná sází hlavně na veterány, kteří třeba nejsou někdy tak rychlí, s míčem to ale na druhou stranu umí náramně. Jak se navíc dlouhodobě ukazuje, na I.B třídu to bohatě stačí.

Co stálo za úspěchem Hané?

Fotbal je týmová hra o pohybu, naběhaných kilometrech, dále samozřejmě o spolupráci, technice a podobně. Jenže není fotbal jako fotbal. Jsou týmy, kterým svědčí rychlé přenášení hry, naběhané kilometry a zavaření soupeře, který prostě fyzicky odpadne. Jsou další celky, které zase sází na betonovou obranu, kterou nepronikne ani myš. No a pak jsou mužstva, která sází na zkušenosti, šikovnost s míčem. A právě do třetí skupiny patří bez výhrad fotbalová Haná.

Ta už není oproti době před pár lety zcela výhradně o hráčích kolem čtyřicítky. Hrají za ni i mladí kluci jako zmínění Gábor, či Typner nebo Karel Makowski a samozřejmě brankářská opora Marák. Nicméně i tak je pořád Haná hlavně týmem pozdních třicátníků až čtyřicátníků v čeles velezkušeným Jančiarem, ale také Krupičkou, Cibulcem, Macourkem, Trnavským a řadou dalších letitých opor. Věkový průměr je neuvěřitelný a z lokálních týmů se mu blíží snad jen Plumlov. Podobně neuvěřitelné jsou ale také výsledky, kterými se Haná pyšní. V roce 2019 sice dvakrát mužstvo nezářilo a zachránilo se až dobrým jarem.

Jenže od té doby je to přímo balada. Haná dokáže roznést na kopačkách téměř kterýkoli tým. Nepřehraje ho drtivě, nedrží ho většinu hracího času před jeho vlastní bránou. Naopak vyčkává na míče, na prostory, včas a efektivně zaútočí. Její hráči nerolují svou rychlostí trávník. Ale dokáží si počkat, hrát trpělivě, efektivně. Ano, to je asi to nejlepší slovo, se zkušeností přichází nejen určitý nadhled, ale hlavně schopnost řešit situace, včetně těch ošemetných. Přesně to hráči Hané zvládají na jedničku. Tím jsou nebezpeční. A to i pro týmy, které jsou na tom jinak fyzicky lépe. Nestačí totiž jen běhat…