Jsou lidé, kteří mají školu rádi. A stejně tak na ni rádi vzpomínají. Dále jsou tací, kteří už tak nadšení nejsou. A pak dokonce i ti, kteří jen vzpomínku na školní léta nesnáší. Snaží se ji tak vytěsnit. Odnesou to často i školní pomůcky. Ty v lepším případě mizí u dítek známých, v horším na smetišti. Ale pozor, nepodceňujte nic. Mohou se totiž po čase zase hodit.
K té myšlence jsem dospěl opakovaně. Jako člověk, který neměl se školou zase tak zásadní problémy, jsem si nechal mnoho sešitů a učebnic. A už pár let po škole jsem znovu zabrousil k učivu španělštiny. Učebnice i sešity se zase hodily ve chvíli, kdy jsem zvažoval, že zkusím jinou vysokou školu – na příjímací zkoušky byly zápisky i texty v knížkách jako dělané. A ač nakonec z této úvahy sešlo, byl jsem rád, že zde byla ta možnost, pomyslná berlička.
Znovu se učebnice a sešity hodily, když jsem si chtěl připomenout něco z fyziky. Respektive jsem o tom alespoň uvažoval, nakonec na to nedošlo. Opět ale zapracovala ta „možnost“, pokud bych chtěl, nemusím nikam do knihovny. Ani nic shánět na Facebooku. Opět se dostavil ten dobrý pocit, uklidnění, že „mám kam sáhnout“.
Naposledy se tak stalo docela nedávno. Bývalý spolužák z gymnázia se ozval, zda bych mu nepůjčil učebnici francouzštiny. Že se chystá do zahraničí. Opět jsem byl připraven, učebnic mám hned několik z dob studií.
K vyhození nebo odložení starého učiva toho vybízí hodně. Třeba nehezké vzpomínky na šrocení, následné ne zrovna hezké známky a podobně. Nebo prostě jen snaha o minimalistickou domácnost. Ne vždy je ale zbavení se starých učebnic a sešitů dobrou cestou. Občas se mohou hodit. Vždycky tak dvakrát zvažte, než vyrazíte do sběru nebo na burzu starých učebnic…
