Máme tady období, kdy slunce svítí, občas trakaře, ale kolem nás se pořád něco děje. Třeba i to, že s hezkým počasím se nám opět na prostějovských silnicích, stezkách a bohužel i chodnících opětně objevil neoblíbený škůdce, a to cyklisté. Každoročně mě to zaskočí a každoročně se příšerným způsobem „nasířím“, když mi tento obtížný hmyz cinká zvonkem za zády na chodníku, a ještě pokřikuje, abych uhnul... Několikrát mě již svrběla ruka dotyčného z kola srazit, ale zachoval jsem „dekórum“ a jen ho cvičně seřval, že cyklostezka je o pouhých pět metrů dál, tak ať se na ni laskavě přesune.

Máme tady aktuálně dvě služby na sdílení kol, po chodnících nám vesele létají koloběžky a do toho náš domácí cyklomor. Je děsné býti chodcem a řidičem a nemít z toho nervy nadranc. Jsem zvědavý, kdy se tato situace vylepší, ale už asi nikdy, protože je to vše o slušnosti, jež našim cyklistům hrubě chybí.

Nedělám to často, ale je mi aktuálně líto České pošty. Tedy ne managementu, ne pseudoministra, pod jehož resort tato instituce spadá, ale těch běžných zaměstnanců. Ubude poboček, ubude pracovních míst, ovšem na těch pobočkách, které zůstanou v provozu, můžeme očekávat masakr. Městu se podařilo zachránit aspoň pár míst a něco si zřejmě vezme do své péče, díky za to, pane primátore.

Tím se dostávám k onomu údajně úspornému balíčku, který chystá naše „pětikolka“ pro občany, mezi kterými jsou i jejich voliči. Těm před volbami slibovali, že nebudou zvyšovat daně, nebudou škubat občany o peníze a podobná líbivá hesla. Dnes titíž představují něco, co sedře z kůže kdekoho... Je smutné, že se ještě někde najde někdo, kdo tomu tleská. Buďme konkrétní, tleská se tomu v Praze a dvoje poslední volby ukázaly, že tam se zřejmě dýchá úplně jiný vzduch a myslí úplně jinými hlavami než ve zbytku republiky.

Pojďme si ukázat ty největší perly. Zvednutí daně z nemovitosti je zřejmě trestem pro jedince, kteří něco vlastní a za své si to postavili, případně zrekonstruovali. Třešničkou na dortu je, že toto zvýšení nezůstane obcím, aby s těmito penězi mohly pracovat, ale „sežere“ je stát jako černá díra. Cena dálniční známky naroste zřejmě asi proto, abychom, až budeme stát v nějaké oblíbené zácpě, sledovali, jak se vedle nás staví kilometr vozovky za miliony, a to ještě nekvalitně, aby se to za měsíc či dva mohlo reklamovat a znovu předělávat. Úplně super guláš je pak sloučení sazeb DPH, kdy se se třeba u mléka řeší, je-li to potravina, nebo nápoj, noviny a časopisy jsou údajně něco jiného, protože jedny jsou údajně i vědecké. A mohl bych pokračovat.

Těch opatření je celkem 58 a myslím, že větší zmatek jsme tady už dlouho neměli. Nepotkal jsem člověka, který by nebyl buď naštvaný, nebo by se tomu nesmál. A domnívám se, že mám rozptyl mezi respondenty dostatečně značný, a to jak věkově, vzdělanostně i místně. Měl bych i jeden vzkaz pro ty provládní jedince – „obhajovače“. Už přestaňte používat mantru, že jsme v krizi, za kterou může ten či onen, a začněte přemýšlet hlavou. Jestli by nebylo lepší přestat u těch koryt chrochtat a mlaskat, začít se starat o své občany a „nerozfrcávat“ peníze za nesmysly.

Poslední pozvednutí obočí věnuji sportu. Ano, i já jsem přetrpěl nedávno skončené mistrovství světa v hokeji. To že jsme vypadli ve čtvrtfinále, tak to mě zas až tak nepřekvapilo. Vsugerovat finský antihokej naší hravosti a kreativitě je prostě nesmysl. Ta loňská medaile byla opravdu hlavně zásluha hvězd NHL, které hrají i bez trenéra. Ovšem úroveň týmů jiných zemí? Kategorie B a C. Medaile pro Lotyšsko a Německo, to jako fakt? Proboha vraťme už do hokeje opravdu ty nejlepší a nedegradujme ho.