Vždy platilo, že řemeslo má zlaté dno. Jeho zbytek je však spíše ze železa než ze zlata. A tak se moc netřpytí, spíše se od něj člověk může ušpinit. Vždy je spojeno s manuální prací, která mnohým z dnešních dospívajících nevoní. A to navzdory vzrůstajícím mzdám. I tak totiž řemeslníků u nás stále ubývá, jsou na roztrhání a stárnou.
Je však třeba dodat, že řemeslník si může slušně vydělat zejména tehdy, pokud pracuje sám na sebe. To ovšem nezvládne každý. Znamená to mít rozděláno více projektů najednou, protože se vždy může najít někdo, kdo vám nezaplatí, což může znamenat velký problém. Pokud se však řemeslník nechá zaměstnat, jeho ohodnocení obvykle nebývá až tak skvělé, někteří ze zaměstnavatelů s ním zacházejí jako s hadrem na podlahu. I když i toto se už pomalu mění.
Hlavní problém však dnes již nevězí ani tolik ve mzdách. Přes řeči těch, kteří podporují učňovské školství, si lze představit, jak by mnozí z nich reagovali, kdyby jim dcera řekla: „Maminko a tatínku, hádejte, kdo dnes přijde na večeři?“ A on by to byl zedník nebo popelář…
Manuálně pracující si stále nestojí právě vysoko na řebříčku společenské popularity. V tomto ohledu by se dala parafrázovat hláška z Černých baronů: „S manuálně pracujícími netančím. Já jsem úřednice“.
Dokud se toto nezmění, tak řemeslníků dostatek nikdy nebude. Sehnat někoho kvalitního a hrdého na daný obor bude čím dál větší problém. Už teď je to velké štěstí...
