„Nad alkoholem nikdo nezvítězil, jen Češi s ním remizovali“. Volná parafráze jedné z hlášek, nad kterými se povětšinou usmějeme. Jenže realita už tolik důvodů k úsměvu neposkytuje. Jak ukázala nedávná studie, tak až deset procent Čechů pije alkohol denně. To je nepředstavitelně vysoký počet. Tvrzení, že jedna sklenička může být zdraví prospěšná, je sice líbivé, má to však své háčky, zároveň každodenní popíjení rozhodně není ničím k chlubení. Jsme národem pivařů i vinařů, ale vše by mělo mít své meze. Těžko můžeme někoho odsuzovat a soudit, ale nad mírou zkonzumovaného alkoholu bychom se měli opravdu včas zamyslet.
Konzumace alkoholu je v naší společnosti běžná, tolerovaná a často nadměrná. Každodenní pití neboli udržovací alkoholismus, kdy člověk neztrácí sebekontrolu, nic nevyvádí, konzumuje o samotě a jeho okolí o tom často ani nemusí vědět, je alibismem. Začátek po malých dávkách dřív nebo později přeroste do většího množství, z rozjetého vlaku se jen těžko vystupuje. Podaří se nám jednou vyjít z této cesty, nebo se i nadále budeme držet v žebříčku alkoholismu na předních příčkách? O tom může rozhodnout každý z nás. A pro udržení nízké míry zdravotních rizik toho může udělat svou abstinencí víc než dost.
