Práce v kuchyni není žádný med a lidé, kteří se jí dlouhodobě věnují, to dělají z lásky ke svému řemeslu. Pro nás laiky je to až nepředstavitelná dennodenní činnost nakrmit spoustu hladových krků. Představte si, jak i vás často doma štve, že už nevíte, co vařit, především je pak denní práce v kuchyni už jen tak z povinnosti. Vy se snažíte vymyslet hlavně něco rychlého, aby vám to nezabralo příliš času.
A kuchaři to mají daleko horší. Vaříte mnohonásobně větších dávkách a denně se snažíte vymyslet zase něco trošku nového, co návštěvníky nadchne, aby měli chuť se vracet. Do toho vás pak čeká neuvěřitelná horda nádobí. To je téměř moderní otročina, když by to člověk trošku přehnal. Jejich láska k tomuto řemeslu a případné poděkování od zákazníků jsou ale pro ně tím největším hnacím motorem do další práce.
Stále se přitom na tyto lidi díváme tak trochu skrz prsty a myslíme si, že je to samozřejmost a že by každé z jídel mělo být to nejlepší, co si zrovna můžete dát. Ne, takto to opravdu nefunguje. Každému z nás se nejen v práci, ale i v životě čas od času něco nepovede. Ani kuchař není výjimkou. Většina z těchto profíků si to ale moc dobře uvědomuje sama a věřte, že případná kritika jim moc nepřidá.
Nebojme se je tak čas od času pochválit a poděkovat za skvělý oběd či večeři. Je to jen slovíčko, které jim do další práce vykouzlí úsměv a potěší, přitom to nic nestojí. A spokojený kuchař, který neslyší jen kritiku, vám dokáže připravit jídla, že vjemy chuťových pohárků budou o to intenzivnější. Zcela upřímně si taky řekněte, zda byste se do takové práce sami pustili. Automaticky vám naskočí, že to není žádný med. Tak ať to vaří!
