Zná to každý rodič. V určitém věku dítěte (zpravidla kolem tří let) přijde na řadu období „proč“. Tehdy vám dítě nedá pokoj, dokud z vás nevycucá veškerou kreativní šťávu při vymýšlení odpovědí na ty (podle dospělého) nejhloupější otázky.
To si takhle prohlížíte s dítkem Čtyřlístek a ono se vás zeptá: „Proč má ten zajíc tak dlouhé uši?“ Vaše odpověď? „Protože zajíci mají dlouhé uši.“ Jdete po ulici a najednou potkáte pejskaře s jezevčíkem a dítě se ptá: „Proč je ten pes hnědý?“ Vaše odpověď? „Protože někteří pejsci mívají hnědou barvičku.“ Nakupujete v Kauflandu a najednou zazní: „Proč jsou ta kiwi chlupatá?“ Vaše odpověď? „Protože takhle prostě narostou.“ Po přečtení pohádky na dobrou noc slyšíte: „A proč si ta Sněhurka kousla do toho jablíčka?“ Vaše odpověď? „Spinkej už…“
Úplně nejhorší ze všeho je ale řetězec „proč“ otázek, které gradují do absurdních výšin, kde je vaše kreativita již zcela vyždímána. „Proč se mám oblíkat?“ „Protože půjdeme do školky.“ „A proč půjdeme do školky?“ „Protože jsme tě tam přihlásili.“ „A proč jste mě tam přihlásili?“ „Protože jsme chtěli, aby ses potkávala s dalšími dětmi.“ „A proč jste chtěli, abych se potkávala s dalšími dětmi?“ „Aby sis našla kamarády.“ „A proč abych si našla kamarády?“ „Protože potřebuješ kamarády.“ „A proč potřebuju kamarády?“ „Protože si s nimi budeš moct povídat o tom, co tě zajímá.“ „A proooč?“
Vyčerpaní večer padáte do postele a doufáte, že příští den už neuvidíte žádného zajíce v časopise, nepotkáte žádného psa, nepůjdete nakupovat, nebudete číst pohádku na dobrou noc nebo nevyrazíte do školky… A i kdyby se čemukoli z toho dalo jen trochu vyhnout, vaše zvídavé dítko si vždycky najde jiné téma, které přiláká jeho pozornost.
A co z toho všeho vyplývá? Předtím, než se rozhodnete mít děti, trénujte své nervy! Pravidelně si je obrňujte vůči podobným „atakům“. Ať už třeba čokoládou, nebo dechovým cvičením. Jak se říká – štěstí přeje připraveným!
