Letně svojí myšlenkou poškádlím milovníky starých náklaďáků a také pamětníky povinné základní vojenské služby. Jejich „spolubojovníkem“ byla dlouhá léta „vejtřeska“, tedy odborně nákladní vůz Praga V3S. A věřte nebo ne, ale letos je to přesně sedmdesát let, co začala v armádě sloužit.
Armáda vyžadovala nákladní vozidlo se třemi nápravami, jehož maximální hmotnost bude do 5500 kg. Zároveň mělo být schopné uvézt až 3000 kg těžký náklad v terénu, zatímco na silnici měla nosnost činit dokonce 5000 kg. Vyžadována byla rovněž světlá výška 500 mm nebo zástavba vzduchem chlazeného motoru Tatra. Jistým vzorem pak měl být sovětský ZIS-151. Práce na vozidle vedl Jan Lanc, šéfkonstruktér Pragy, který ve svém týmu měl i řadu inženýrů z mladoboleslavské automobilky, pracujících dříve právě na nákladních vozidlech.
Pro urychlení prací byla využita upravená kabina z Tatry 805, v útrobách měl pak pracovat nově vyvíjený, vzduchem chlazený řadový motor zdvihového objemu 6,2 litru (tzv. motor Tatra 908). První prototyp tak ve Vysočanech mohl vzniknout už 18. února 1952, jen necelých 20 měsíců od první čáry na rýsovacím prkně.
Armáda si první prototypy ke zkouškám následně převzala, ovšem nezačaly však zrovna dobře, když jeden z prototypů kvůli závadě na elektroinstalaci shořel. Jinak se ale vozidlu dařilo, prototypy se po několika lehčích úpravách prokázaly v terénu jako schopnější než ZIS-151, Tatra 128 či Studebaker US6, s nimiž byly porovnávány. Vozidlo již označované jako V3S vynikalo průjezdností v terénu, hlavně díky světlé výšce. Zapracovat se však mělo na životnosti, při zkouškách se ukázalo, že by rám, kabina nebo těsnění ložisek měly vydržet více.
Původně žádanou broditelnost dvou metrů pak nebylo možné konstrukčně zajistit, a tak ji armáda snížila na 0,8 metru. Přesto vůz obstál a v roce 1953 byl generálem Alexejem Čepičkou, ministrem národní obrany, schválen do výzbroje československé armády. Vyráběla se pak až do roku 1990 a dnes je hrdým veteránem, takže „vejtřesce“ sláva!
