Ufňukaná generace. I takto se hovoří o dětech, které nám pomalu, ale jistě dorůstají. Názory, proč tomu tak je, se různí. Mnozí hovoří o tom, že to dnešní děti mají kvůli covidu, válce a sociálním sítím těžké. Pravděpodobnější se však jeví varianta, že to mají až příliš snadné, neboť vyrůstají v době, kdy snad kromě pohybu mají všeho nadbytek. To zřejmě stojí za tím, že se z nich stávají sebestřední a přecitlivělí jedinci, kteří se hroutí při sebemenším neúspěchu…
V této souvislosti jsem si vzpomněl na to, jak jsem výhradně na základě svých pozorování rozdělil nás rodiče doprovázející své prvňáčky do prostějovských základních škol na bernardýny, malamuty, chrty, ohaře a vlčáky. S nástupem léta mě napadlo se k této typologii vrátit a zamyslet se nad tím, jak tito rodiče a zejména jejich děti tráví prázdniny.
Pro rozdělení do jednotlivých kategorií jsem využil typické charakterové vlastnosti jednotlivých plemen. Například rodič bernardýn nosí dítěti aktovku se stejnou samozřejmostí, s jakou mohutná psiska táhnou pověstný soudek s rumem. Jsou to obětaví lidé, kteří chtějí svým dětem co nejvíce usnadnit život. Právě tím z nich však pomalu, ale jistě vychovávají křehké „sněhové vločky“, které toho sice moc nezvládnou, přesto jsou přesvědčené o vlastní výjimečnosti. Ono totiž stejné sněhové vločky sice nenajdete, ale jakmile se jen trochu změní klima, tak vám roztají. Takové děti školou povinné o prázdninách nikdy nepojedou samy vlakem, protože by je v představách rodičů – bernardýnů na nádraží určitě přepadl uprchlý pedofil, nikdy nevyrazí nikam s kamarády na kole, neboť by je převálcoval náklaďák, nikdy se nebudou samy koupat, protože by se utopily snad ještě na břehu, nikdy nevylezou na strom, neboť by z něj spadly a zlámaly si všechny kosti. Stručně řečeno: takové děti budou mít z prázdnin hlavně to, že je přežijí. Ale není to přece jen málo?
Snad ještě horší prázdniny zažijí děti rodiče malamuta. Obdobně jako se tento nezdolný pes potýká s naloženými saněmi, tak i rodič malamut táhne za ruku své dítě směrem ke škole. Takovému školákovi naprosto uniká, proč by se vlastně mělo o cokoliv snažit, upadá do apatie a černých myšlenek. Vlastně se ani nelze divit, že u něj časem dochází k sebepoškozování. Proč, když se nemusí potýkat s žádnými většími problémy? Ale jak jinak by mohl získat kontrolu nad svým tělem, pocity a situacemi, když mu k tomu nejen rodiče, ale často i škola a společnost vzali tolikrát příležitost. Čím silnějším než řezáním do vlastního masa by mohl překonat svá trápení a úzkosti, které ho od dětství provázejí? Co jiného by mu snad kromě drog mohlo přinést tak výraznou úlevu než právě fyzická bolest, která přehluší nepříjemné pocity. A v neposlední řadě: jak jinak by upozornil své okolí na to, že opravdu trpí, když se mu reálně nic hrozného neděje?
Rodiče chrti zase patřili v chůzi do školy mezi ty vůbec nejrychlejší. V jejich spěchu je nemohlo zastavit vůbec nic, a to včetně jejich dítěte. Měli přece zpoždění! Jejich školáček se jich sice ze všech sil snažil udržet, nicméně oni se již ztráceli v dálce a vyplašené dítě začalo sondovat okolí, aby našlo někoho, koho by se mohlo zeptat na cestu. O prázdninách tomu není jinak. Chrti si svých dětí všimnou jen ve chvíli, kdy jim překážejí či je zdržují. Ty se jim dříve či později začnou vyhýbat a možná, že právě prázdniny budou tím správným časem, aby se i ony daly rovněž na útěk. Z domova.
Přesným opakem chrta je rodič - ohař. Ten naopak ze svého potomka ani na krátkou chvíli nespustí oči, přičemž vyčenichá věci, kterých by si nikdo jiný nikdy v životě ani nevšiml. Ohař i o prázdninách bude pečlivě sledovat vše, aby to u dítěte ocenil, případně zkritizoval. Důsledkem toho mu znemožní, aby se z něčeho těšilo samo ze své vlastní vůle.
Poslední kategorií jsou vlčáci. Tam, kde ohař pouze slídí, vlčák rovnou vrčí a štěká. Ve psím světě je to nepochybně skvělý hlídač, nicméně štěkající rodič – vlčák hlídá pouze sám sebe před svým dítětem. Výsledkem bývá dítě, které nereaguje na nic a na nikoho, pokud neřve ještě více jako jeho rodič – vlčák.
Samozřejmě, že ne všichni rodiče spadají výhradně do jedné z kategorií, navíc se mezi nimi najde několik „pohodářů“. Vždy však bude platit, že prázdniny jsou pro děti skvělou příležitostí, jak si odpočinout nejen od školy, ale často i od svých rodičů…
