Zřejmě každý z nás si pod pojmem léto vybaví vysoké teploty, prázdniny, pobyty v zahraničí i tuzemsku, dovolenou a klid. Je to takové příjemné období v roce, jež má většina z nás ve velké oblibě.
Jenže především první poznámka ve mně trošku vzbouzí pocit, že ani léto není zrovna tím pravým ořechovým pro mou osobu. Jsou lidé, kteří nedají dopustit na zimu a lyžování či další zimní sporty, pak jsou ti, kteří se nejraději vidí na pláži. Jen by měla být definována třetí kategorie, která by byla nejraději, kdyby bylo po celý rok kolem dvaceti stupňů a večer se mírně ochladilo. Tam bych se hned zařadil.
Dlouhé večery, plody různých stromů, venkovní posezení na zahrádkách, rozpálený gril, pobyt u vody. Všechno to jsou úžasné momenty, ale člověk by se možná i obešel bez těch teplot přesahující třicet stupňů ve stínu. Na jednu stranu je to prima, na druhou je smutné, že se při jednoduchých manuálních pracích či jen jakémkoliv pohybu potíme jako v pekle.
Oproti zimě, kdy už člověk neví, co si na sebe hodit, aby se aspoň trochu zahřál, je to rozhodně lepší varianta, ale do ideálu má daleko. Už vůbec si neumím představit, jak se lidem žije na místech, kde takové teploty panují celoročně. Ať už vládne jeden, nebo druhý extrém, čeho je moc, toho je prostě příliš.
Kdyby se tak dalo najít místo, kde bude po celý rok ideální teplota na jakékoliv činnosti a před spaním se mírně večer ochladí, to by byl ráj pro řadu z nás. Takových míst jako těch extrémních však nenajdeme. Nezbývá tak jiných variant, než v zimě navléci šest vrstev a otáčet kohoutky či poctivě přikládat, v létě zase čekat, že najdeme aspoň kousek stínu, kde se dá normálně dýchat a nebude na nás „prát“ rozžhavená koule po celý den.
