Lidé od nepaměti snili o tom, že si pro sebe vytvoří vlastní verzi ráje. Místo, kde by byl dostatek kvalitních potravin, zdravotnické péče a co možná nejméně stresu. Určité vodítko nabízí katalogy cestovních agentur, které svým klientům nabízí pobyt tam, kde se budou jenom válet, koupat, jíst a pít...
Mnozí k tomuto životnímu stylu směřují i v každodenní realitě. Život stále více dospívajících se odehrává na trase lednička – počítač - postel. Přestože v dospělosti k tomu ještě pár míst přidají, náplň života budou vždy spatřovat u některého z těchto tří cílů. Jenže zaručí nám takové „prázdniny na Zemi“ štěstí? A jak dlouho budou trvat? To jsou zásadní otázky, na které pozoruhodným způsobem odpovídá proslulý Calhounův experiment. Jeho výsledky by měli mít na paměti všichni, kteří neustále volají po tom, že se chceme mít „lépe“. Třeba jako v Japonsku...
John B. Calhoun byl americký etolog, který prováděl experimenty na myších. Právě pro ně vytvořil Myší ráj. Zvířatům poskytl na omezeném prostoru kvalitní potravu, čistou vodu, veterinární péči a odstranil všechny stresové faktory. A co se dělo dál? Během první fáze myši čile prozkoumávaly nové prostředí, rozdělily si teritoria a hledaly vhodný prostor pro hnízdění. Následovala „populační exploze“, díky níž byly některé sektory očividně přeplněné. Přestože se počítalo s kapacitou tří tisíc myší, stav se zastavil zhruba na 2 200 jedincích. Uvnitř společenství se však stále více projevovalo něco, co sám Calhoun popsal jako „chování zkázy“. Mezi samicemi začala hyperaktivita i agresivita na jedné straně a patologická plachost na straně druhé. Někteří jedinci se začali po výběhu pohybovat pouze tehdy, když ostatní spali.
Nové generaci myší se nedařilo včlenit do společnosti. Dobře živené myšky se dožívaly vysokého věku a odmítaly své funkce uvolnit mladým. Mladí samci nenacházeli uplatnění, což vedlo k agresivním útokům mezi sebou. Samice se rovněž stávaly agresivnějšími a jejich schopnost rozmnožovat se byla stále více narušená. Stále více myší se začalo chovat skutečně podivně: žily absolutně odděleně od ostatních, nezapojovaly se do bojů a věnovaly se výlučně krmení, pití a přehnané péči o svůj kožíšek. Byly bezchybně krásné, ale na rozdíl od zbytku populace také velmi hloupé, protože nereagovaly na změny a podněty z okolí. Doktor Calhoun je nazval „krasavci“.
Celý experiment dopadl tragicky. Po nějakém období rovnováhy, kdy se stav myší populace ani nezvyšoval ani nesnižoval, začaly počty jedinců prudce klesat. Posledních tisíc jedinců bylo tak sociálně deformovaných, že se vůbec nerozmnožovali. Zvířata žila vedle sebe, aniž by si uvědomovala přítomnost ostatních. Při přesunu do jiného prostředí nebyla schopná normálního života. Nakonec zůstalo jen pár „krasavců“. Užívali si prostoru, ale o rozmnožování neměli zájem. Poslední myš zahynula 600 dní od vzniku „Myšího ráje“.
Calhounův experiment samozřejmě nabízí celou řadu analogií s lidskou společností. Už nyní lze například v Evropě pozorovat, jak navzdory dostatku zdrojů dochází nejen ke stárnutí, ale i k vymírání populace. Česká republika aktuálně zažívá největší pád porodnosti od počátku století. Jedna žena u nás aktuálně průměrně porodí 1,71 dítěte, což pochopitelně nemůže stačit, aby se populace dlouhodobě udržela alespoň na současné úrovni. Nejdále jsou v tomto ohledu v Japonsku, které donedávna sloužilo jako vzor technologického rozvoje. V zemi, kde žije 125 milionů lidí, se během uplynulého roku narodilo pouze 800 tisíc dětí. Tamní premiér už nyní tvrdí, že situace je natolik vážná, že pokud Japonsko klesající trend v porodnosti okamžitě nezvrátí, ztratí jako společnost svou životaschopnost. A zřejmě má pravdu. Čeká to i nás?
