Neustále kolem sebe slýchám od různých lidí, i přátel a kamarádů, že je práce nebaví. Že do zaměstnání chodí jen proto, aby uživili rodinu nebo sami sebe, aby měli na nájem a případně další složenky, nebo dokonce dluhy.
To máte tedy blbé, odpovídám jim. Na delší komentář se v tu chvíli nezmůžu, protože ptát se na podrobnosti a důvody takového postoje k zaměstnání, to by asi s dotyčným člověkem byl rozhovor na dlouhé hodiny.
Ovšem okamžitě začnu přemýšlet, jak to mám já a proč vlastně já pracuji. Samozřejmě potřebuji peníze na placení běžných záležitostí, které jsou tu pro každého. Ale zatím, co jiní myslí jen na peníze, já skutečně dělám práci, která mě zároveň baví, naplňuje, rozveseluje, někdy pochopitelně rozčiluje, štve a co já vím co ještě. Prostě ve mně vzbuzuje emoce, ať jsou jakékoliv. Emoce, kvůli kterým rád ráno vstanu, abych si odpoledne mohl říct – kurňa, byl to dobrej den v práci!
Možná se mi někteří z vás budou za tento postoj smát, ale já si nemůžu pomoct. Nevykonával bych za žádnou cenu práci, která mě nebaví. A rád jsem se také do současného zaměstnání po dlouhé nemoci vrátil. Sice mi chybí zdraví, ale mnohem víc mi chyběl adrenalin. Ano, pracovní adrenalin.
Asi na závěr řeknu kacířskou větu a nechci, aby vyzněla jako z doby šíleného socialismu. Ale přesto – Koho práce nebaví, je hodně nešťastný člověk!
Speciální příloha BURZA PRÁCE a VZDĚLÁNÍ je součástí tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 18. září
