Mít vlastní rodinný dům je snem mnoha lidí. Bývá přirozeně smutné, pokud se sny nevyplní. Horší už často bývá pouze to, pokud se vyplní… Lze to vidět všude kolem nás na příkladech nádherných a rozlehlých rodinných sídel láskyplně budovaných několik let, aby po rozvodu nakonec skončila v nabídce realitních kanceláří.

Přitom vlastní dům pro mnoho z nás představuje jakési vysněné rodinné království, od něhož si slibujeme větší soukromí, dvůr a zahradu, kde se mohou děti vyřádit, kde se dá příjemně posedět, grilovat a něco vypěstovat. Vše si lze upravit podle vlastních představ, je možné si na pozemku postavit vlastní bazén, zahradní altánek, krb a pořídit obrovskou trampolínu či velké množství domácích zvířat.

Vytvořit a udržovat takové prostředí je pochopitelně náročné jak na údržbu, tak i na finance. Do toho se přidávají problémy se stavebním materiálem či nedostatkem řemeslníků. Navzdory tomu všemu touha i možnosti mnohých z nás jsou dnes opravdu značné, takže na pozemcích na okrajích vesnic i měst stále vyrůstají nové a krásné domy. Zatímco vše nasvědčuje tomu, že jejich výstavbě je navzdory všemu dnešní doba nakloněna, mnohem méně už přeje životu v nich...

Rodinný dům totiž předpokládá existenci rodiny. A ta je dnes nepochybně ve velké krizi. Dnešní svět je natolik dynamický, že mnozí z nás stihnou založit rodinu a „rozvést se“ ještě dříve, než měli svatbu.

Je přitom až neuvěřitelné, kolik času, peněz, energie a nervů investujeme právě do budování rodinných domů a jak málo nám pak zbývá na vytváření vlastní rodiny. Ono totiž žádné manželství svatbou nekončí a stejně jako na nikdy nedostavěném domě je i na něm v dalších letech spousta práce. Jeden rozdíl tady však je. Pokud se přestaneme věnovat domu, možná začne chátrat, ale jen tak se nezboří. Jestliže na to samé budeme spoléhat v případě vztahu, může se nám vše velice rychle sesypat jako pověstný domeček z karet.

Domy stejně jako manželství se většinou budují za stejným účelem: kvůli dětem, aby se doma cítily dobře a vyrostly z nich sebevědomí a vyrovnaní lidé. Dá se však perfektně stíhat všechno? Čemu případně dát přednost? Co je důležitější? Při odpovědi na tuto otázku bychom se měli zamyslet nad tím, co děti řeší a zda je negativně poznamená víc to, že vyrůstají třeba v menším bytě, nebo to, pokud se jejich rodiče neustále hádají, urážejí a nakonec i rozvedou?

Přestože se odpověď přímo nabízí, mnozí z nás ji ke své smůle hledají stále marně…