Drtivou většinu školáků v září zaplavily chmurné myšlenky. Vyměnit ze dne na den bezbřehé prázdninové dovádění za vysedávání ve školních lavicích u nich hraničí s tragédií. V tomto se současná generace téměř nijak neliší od té před sto a více lety. Upřímně řečeno existuje jediný spolehlivý způsob, jak zajistit, aby se kromě prvňáčků do školy těšily i starší děti. Stačilo by je během prázdnin zavalit takovým množstvím povinností a práce, že by pro ně začátek školního roku a opětovné setkání s kamarády byly skutečným vysvobozením. Samozřejmě že k takto radikálnímu kroku žádný z rodičů nepřikročí, cíleně zkazit dětství svým potomkům chce opravdu jen málokdo.
V takovém případě se však musí počítat s tím, že nikoho nebude těšit, pokud mu skončí bezstarostné období a začnou povinnosti. Domnívat se, že škola je tady od toho, aby děti pouze „bavila“, je naprosto zcestné. Obviňovat ji dokonce z toho, že je špatná, neboť děti do ní nechtějí chodit, protože je tam nic nezajímá, je krajně nebezpečné a svědčí pouze o zvráceném uvažování některých rodičů.
K zábavě školáků dnes slouží tolik atrakcí, že je opravdu jen a jen dobře, pokud stále ještě existuje instituce, kde jejich kratochvilné rozptýlení není na prvním místě. Za to by všichni rozumní rodiče neměli přestat být škole vděční.
Ostatně i v reálném světě člověk nedělá vždy jen to, co ho baví, ale i to, co musí. Člověk vychovaný v představě, že svět je tady od toho, aby ho bavil, utrpí při setkání s realitou života poměrně zásadní otřes a jeho duševní zdraví nepochybně utrpí mnohem víc než u jedince trénovaného na existenci povinností. Bohužel se musíme smířit i s tím, že některé věci se děti prostě budou učit jen kvůli tomu, aby školou prošly, v dospělosti už je nikdy nevyužijí a zapomenou. Samozřejmě že by bylo fajn, pokud by jich bylo co nejméně. Volit to, co je skutečně potřebné a co už ne, by měl být jeden z nejzásadnějších úkolů českého školství. A do jisté míry i školáků. Lehké to však pochopitelně není, neboť nelze zapomínat na fakt, že to, co jeden nikdy nevyužije, to se druhému bude hodit po celý život.
Škola ovšem přináší mnohem důležitější věci než jen všeobecné znalosti: těmi jsou zodpovědnost, práce v kolektivu, schopnost plnění zadaných úkolů a řada dalších. I z tohoto důvodu by děti svými rodiči měly být vedené k tomu, že fakt, že mohou chodit do školy, kde se ledacos dozvědí a naučí, je něco, čeho by si měly setsakramentsky vážit.
Pokud však právě u rodičů budou vítězit jiné hodnoty než právě úcta ke vzdělání a všeobecnému rozhledu, pak absolutně nelze očekávat, že něco jiného bude platit pro jejich potomky. Pro děti takových rodičů je vlastně školy škoda, neboť ve vzdělání ani nemohou vidět nic jiného než zbytečně strávený čas, který by jinak mohly vyplnit hraním her, bloumáním virtuálním prostorem, povalováním se či nakupováním. Je smutným faktem, že právě kvůli životnímu stylu některých dospělých takových dětí stále přibývá.
