Stát a podpora sportu, to je nekonečný evergreen a téma, které bude rezonovat asi už navěky. Jen těžko se dá najít jiný obor, který by byl takto podfinancovaný. Stejně se bude neustále hovořit spíše o tom, že by se tu mělo škrtat. Až nebude ani na udržování sportovišť, tak už bude pozdě. Zpátky něco nastartovat nezvládne ani kouzelník.
I ty nejmenší kluby od tělovýchovných jednot po různé sportovní kluby mají řadu svých výdajů, které musí uhradit a bez nichž by nemohly fungovat. Často se k nim ale žádná pomoc ani nedostane, protože z už tak malého koláče ty největší kusy uzobnu největší hráči na trhu. To je ještě pochopitelné, protože i jejich náklady jsou samozřejmě nejvyšší, ale na řadě míst mají spolky problém vůbec uhradit provoz, natož tak například přispět svým trenérům, cvičitelům, nebo si naspořit finance na různé opravy, rekonstrukce a další skutečnosti.
Předseda České unie sportu Miroslav Jansta se opakuje pravidelně jako kolovrátek, což není myšleno nijak zle, protože s jeho názory na podfinancování souhlasím, ale ani to mu není platné, aby dokázal zvednout prostředky, které připutují.
Tak můžeme jen vzhlížet k sousedům, kteří mají nové stadiony, kvalitní zázemí a usilují o největší sportovní akce světa, zatímco u nás usilujeme o to, aby se našel dobrovolník, který se dětem ve svém volném čase přijde ideálně zadarmo věnovat.
