Po většinu roku ticho po pěšině, ale jakmile se začne blížit mistroství světa v hokeji, najednou odněkud vyleze jeden expert za druhým a půl republiky vlastně neřeší nic jiného. Když se náhodou blíží domácí šampionát, který přijde na řadu právě v příštím roce, je toto období ještě o kus delší a mluví se o všem okolo. Marketing, maskot, logo, kdy, kde, kdo s kým a podobně.
Názory se v těchto ohledech samozřejmě budou lišit a je jasné, že do vkusu se nemůžete trefit každému. Ale o barvy, znaky a další věci tu až tolik nyní nejde. Řeč je hlavně o vstupenkách, které dle pořizovacích cen budou nejdražší v historii. Jasně že ceny rostou a vše se nyní šponuje do výšin, o nichž se nám dříve nesnilo, ale přeci jen si neumím představit, že bych se za „takové peníze“ měl skutečně účastnit.
Jedním z faktorů je, že člověk vlastně kupuje tak trošku zajíce v pytli. Dopředu nikdo neví, jak budou soupisky jednotlivých celků vypadat. To, že bude svaz a někdo další slibovat, jak přijede každé zvučné jméno, které bude mít po sezóně v NHL, skutečně jistota není. A dívat se na béčkové zápasy za cenu pomalu nejlepší hokejové ligy světa nezní lákavě.
Druhým je i podpora svazu. Naivně jsem žil v přesvědčení, jak se věci budou postupně otáčet tím správným směrem. Místo toho pokračuje šlendrián, jen holt pod jinými jmény. Rozšíření juniorky, házení špíny všude okolo, jen ne na sebe. Zmatečné a chaotické jednání. Toto není nic, co chci podpořit v dalším fungování.
