Tato otázka se v uplynulých třiceti letech řešila už několikrát. Hlavně s výstavbou supermarketů na periferiích Prostějova na začátku devadesátých let se rapidně snížila návštěvnost náměstí T. G. Masaryka. Najednou byla zapomenuta doba, kdy za totality bylo prostějovské náměstí opravdu centrem obchodního ruchu a hlavně v odpoledních hodinách tady nebylo téměř k hnutí. A je jedno, že to bylo třeba i kvůli frontám na toaletní papír, banány nebo čerstvé maso. Lidí tady bylo prostě jako much. A o zažitých zvyklostech z období první republiky, kdy se po náměstí takzvaně korzovalo ve svátečních šatech, na to už asi nemá vůbec cenu ani vzpomínat. Podívejte se dnes na centrum Prostějova, například v sobotu nebo v neděli odpoledne. Ani noha, když tedy pomineme pár osob „zalezlých“ v kavárnách. Je tohle normální?
Vymírající náměstí se podařilo „oživit“ zhruba před deseti lety, kdy se tehdejšímu vedení magistrátu podařilo jednak konečně zavést pěší zónu a jednak začít pořádat před radnicí, na kuželně i před muzeem nové kulturní a společenské akce. Ano, tehdy se našinec do centra vrátil, brzy se ale ukázalo, že je to jen kvůli těmto akcím nebo v zimě kvůli touze zabruslit si na mobilním kluzišti. Ale co dál? V posledních dvou letech se hlavně na náměstí T. G. Masaryka projevuje velká bolest. Čím dál více obchodů zůstává prázdných. Jeden obchodník za druhým to balí. Nedávno oznámila konec i oblíbená provozovna s občerstvením Dési. „Náměstí přestalo být dobrou adresou,“ uvedla hlavní důvod majitelka Karla Gottwaldová. Mimo toho zmínila i vysoké nájmy a neochotu města zabývat se problémy obchodníků z náměstí. Těžko v tuto chvíli říct, proč se zrovna teď dostává centrum Prostějova do další krize. Zřejmě to bude chtít další „chytrou hlavu“ na radnici, která vymyslí nějaký spásný plán. A raději dřív, než bude pozdě a náměstí se vylidní úplně.
