Obrovskou fanouškovskou sledovanost mělo mistrovství světa v biatlonu 2024, a to jak televizní ze strany diváků u obrazovek, tak živou příznivci v hledišti nebo u tratí přímo v Novém Městě na Moravě. Atmosféra šampionátu byla díky tomu opět fantastická, stejně jako před jedenácti lety.
Tenkrát zrovna vzrůstal velký český biatlonový boom, jenž postupně vynesl u nás do té doby nijak moc oblíbený sport téměř na absolutní vrchol všeobecné popularity. Zvlášť když fantastické úspěchy sbírala nejen Gabriela Soukalová, ale i další tuzemští hrdinové či hrdinky s lyžemi na nohou a flintou na zádech.
Generace Soukalové, Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra, Veroniky Vítkové, Jaroslava Soukupa a spol. je však definitivně minulostí. Sice na ni navázala zprvu neméně vynikající Markéta Davidová, leč jakmile se jí přestalo tolik dařit, není už český biatlon na mezinárodní scéně medailově konkurenceschopný jako dřív.
Názorně to ukázalo právě uplynulé MS v domácím prostředí. Zatímco špičková světová konkurence se neustále zlepšuje, naše národní reprezentace spíše stagnuje, v horším případě jde výkonnostně dolů. Což pak logicky na zisk cenných kovů nemůže stačit. Proto byla víra v nějakou tu bednu spíš zbožným přáním, nikoliv reálnou možností.
