Pevně jsem věřil, že po předchozích zdravotních, herních i výsledkových problémech a četných bodových ztrátách s následnou dva týdny trvající zápasovou přestávkou se volejbalistky VK Prostějov výrazně zvednou. A doma (opravdu na vlastním hřišti díky návratu do Národního sportovního centra PV) zlepšeným výkonem porazí Olymp Praha 3:0, přinejhorším 3:1.

Nestalo se, i když vítězství z toho nakonec bylo. Ale jen těsné 3:2. Proč? Samozřejmě je nutné zohlednit kvality soupeře, který v sobotu předvedl hodně dobrý výkon, zejména jeho mladá univerzálka Monika Brancuská hrála místy vynikajícím způsobem. Až si člověk musel vzpomenout na libereckou Nikolu Kvapilovou, jež vékáčko podobným stylem opakovaně ničila.

Přesto měly Hanačky po dlouhé době konečně vyhrát za tři body. Navzdory síle PVK totiž měly spoustu možností otočit i průběh nepříznivě se vyvíjejících setů dva a čtyři, ve kterých se jim tolik nedařilo. Řadu z těchto šancí však samy promarnily svými chybami, často nevynucenými a někdy vyloženě zbytečnými. Což se bohužel stále opakuje. A ani teď po pauze nebyl posun k lepšímu nijak zásadně vidět.

I tak se ještě pořád může vyplatit trpělivost s tím, že výkonnostní progres přece jen přijde. Prostějovské ženy ho ovšem potřebují čím dříve, tím lépe. Kdyby totiž nezahrály dostatečně dobře ani ve čtvrtek v Ostravě a třeba tam podlehly, vrátilo by to potenciální zvedání se nahoru znovu o kus zpátky. Především psychicky, přičemž mentální stránka je s tou herní úzce provázaná.

Navíc by se svěřenkyním Michala Matušova opravdu hodilo už bodově neztrácet. Byť vedoucí Šelmy Brno více odskočily, není prvenství po dlouhodobé části extraligy vůbec ztracené. A určitě by bylo mnohem příjemnější jít ve čtvrtfinále na osmé družstvo pořadí a pak v semifinále potkat čtvrtý či pátý celek tabulky (nejspíš Olymp nebo Ostrava) než v prvním kole play-off překonávat podstatně těžší překážku (Olomouc?) a ve vyřazovacím dějství druhém se pravděpodobně potýkat s porážkovým komplexem značky Dukla Liberec.

Takže v optimálním případě je záhodno uspět tříbodovým ziskem na severu Moravy, následně i proti Frýdku-Místku, v Králově Poli, s Přerovem a ve Šternberku. V případě jednoho klopýtnutí Šelem tedy skončit první po nadstavbě, zároveň nabrat fajn formu i týmovou pohodu. A tu potom naplno zúročit ve vydařeném play-off. Zní to hezky, což? Hned ve čtvrtek uvidíme, jestli realita může tuto podobu skutečně dostat.