Jak jsem minule slíbil, tak se dnes ještě vracím k účinkování českých sportovců na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Díky zisku dvou zlatých medailí našich rychlostních vodáků Martina Fuksy a Josefa Dostála to sice nakonec nebyl úplný výsledkový propadák, ale i tak z hlediska počtu cenných kovů nejslabší olympiáda v novodobé historii samostatného státu.
Proč to tak dopadlo? Důvodů je samozřejmě celá řada a řekl bych, že šlo o jejich celkovou kombinaci. Takový součet, kdy se nastřádalo všechno dohromady. A rozhodně bych zodpovědnost neházel jen na samotné závodníky ČR, kteří se snažili odvést maximum. Ani na úsměvné výmluvy šéfa ČOV na nervozitu, psychický tlak nebo absenci většího počtu tuzemských fanoušků.
Největší příčina je podle mě naprosto zřejmá: obecně špatné postavení sportu v naší republikové společnosti. Pokud do podpory sportování a pohybu obecně plyne ročně od státu třetinová částka v porovnání s kulturou (nic proti ní nemám, naopak), tak je prostě něco špatně a nemůžeme od českých sportovců stále čekat zázraky. A pouhé sliby politiků bez reálných činů nic nezlepší.
