Pomalu se blíží desetiletka, kdy jsem začal pravidelně psát o prostějovských nohejbalistech a chodit na každý jejich ligový zápas v domácím prostředí. Pokud to jen trochu jde, nevynechám žádný, a postupem času jsem se stal věrným fanouškem mužstva TJ Sokol I.
Tím víc mě mrzelo, když po loňském historickém postupu do extraligy zavládly v posilovaném i různě obměňovaném kolektivu vnitřní neshody. Řada plejerů, kteří velký úspěch vybojovali, z vlastní vůle mančaft opustila, protože nechtěli být v jednom družstvu s některými spoluhráči.
I s početně hodně úzkým týmem, který zbyl, měli Hanáci výborný vstup do premiérové sezóny mezi českou elitou. Euforie však postupně vyprchala, převládly všední starosti, nastala šedivá realita. A vypadalo to, že cíl v podobě postupu do play off nevyjde.
Hrozící boje o záchranu však na poslední chvíli stmelená parta rázně odmítla. Byť i se štěstím. Nejlepším výkonem celého ročníku porazila silné Karlovy Vary 6:3 a po nervydrásající remíze Startu Praha v Holicích mohla v extázi slavit průnik do vyřazovacích bojů. Mám radost, že jsem s klukama mohl být u toho.
