Hokej zaspal, to se ví už delší čas, ale situace se se jeví stále hůře. A už se jen těžko hledají nějaká pozitiva. Pryč je doba, kdy tohle vystřízlivění přicházelo vždy hlavně na startu nového roku po mistrovství světa juniorů. Teď už panuje velká kocovina i před jeho startem. Že mužský hokej čeká na medaili téměř celé desetiletí, opravdu není náhoda.
A místo návratu do pozic, na které byl hokejový národ zvyklý, se propadáme stále hlouběji.
Myslím si, že v živé paměti máme ještě téměř všichni poslední mistrovství světa v hokeji, které nebylo vůbec dobré. Když se člověk podíval na jména, tak se dalo bez nadsázky říct, že kvalitou jednotlivců jsme měli patřit mezi favority, ale realita byla jinde.
A první dva podniky letošní evropské hokejové tour? Z toho opravdu bolely oči a podepsal bych se pod názor jednoho z fanoušků, že to musel člověk buď brát pouze jako kulisu, nebo se u toho ožrat, protože dívat se na to nedalo. První turnaj a zkouška hráčů se ještě daly obhájit. Ve druhém případě se však jednalo o výběr toho nejlepšího, co v Evropě máme, a tam chybělo snad úplně vše.
To nejhorší, co moskevský turnaj ukázal, ale byla celková nálada mužstva. I sami hráči nevypadali, že by v dresu reprezentace chtěli odvést něco nad rámec svých schopností. Něco tam zkrátka smrdí a už vůbec člověka neuklidní, že teď přijde na řadu olympiáda. Něco se zkrátka musí změnit, i když už teď je pět minut po dvanácté.
