Ve sportovním světě jsou hlášky jako „body jako body“ nebo „jdeme do každého zápasu stejně“, či dokonce „nerozlišujeme soupeře“ už pořádným klišé. Jenže ne vždycky to platí. A rozhodně se podobné větičky nehodí k zápasům Prostějova s Přerovem.
I po mnoha zápasech, mnoha letech, kdy se na obou stranách prostřídalo neskutečných hráčů, mají tyto zápasy náboj. Jednalo se o malý prvoligový svátek. I když v posledních letech se zdálo, že utkání mají jasného favorita – Přerov. Ten Prostějovany v řadě utkání zahanboval svou ofenzivní silou, zejména však pevnou obranou. Právě tím druhým se Zubři pravidelně v posledních letech prezentovali.
Favoritem byl Přerov i tentokrát a Jestřábi zprvu ničil. Jenže jak zní další důležité hokejové pravidlo, všechny zápasy se mají hrát celých 60 minut. Zubři však připustili, aby Jestřábi vyrovnali a utkání otočili. Zápas po zásluze ovládl tým Aleše Tottera, byl trpělivější, chtěl víc. A prokázal neskutečnou psychickou odolnost a vůli. Prohrávat po pár minutách 0:3, a ještě otočit? Nevídané. Jenže Jestřábi ukázali, že to jde. V historii vzájemných zápasů se tak místo hororu nakonec jednalo o pohádku.
Hokejisté Prostějova si tak nadělili krásný vánoční dárek. Proti Přerovu nechybělo nic: drama, spousta vstřelených branek, vítězství i ten pověstný „morál“. Jestřábi tak spolu se svými příznivci mohli oslavit krásné hokejové Vánoce.
