Ahoj všichni, tak se tedy přiznám. Až budu bilancovat tento rok, tak zapíši hned několik změn. Tou první je změna stavu ze svobodný na ženatý, a pak také přírůstek do rodiny v podobě malého sympatického morčátka. Tím tedy nechci říct, že moje manželka není sympatická. Ale spíš chci hovořit o domácích mazlíčcích, a to právě teď v době vánočního času.
Mazlíčci se často stávají roztomilým vánočním dárkem a v ideálním případě tím domácím mazlíčkem zůstávají napořád a všichni z rodiny se o něj pilně starají. Bohužel spousta odborníků říká, že mazlíček jako vánoční dárek je to největší zlo. A proč? Inu vánoční čas všechny rozněžňuje a všichni mazlíčka hladí „ňuhňají“ a rozmazlují, protože na něj mají čas. Pak ale přijdou dny běžné a dřívější mazlíček se najednou stává jen přívažkem, na který si je potřeba vyhradit čas. A ten v dnešní uspěchané době jaksi není. Dochází pak k nepěkné věci, kdy si členové rodiny přehazují zvířátko jako horký brambor, jenže ono jako tvoreček citlivý toto velice negativně vnímá.
Každé zvíře potřebuje péči, a sice krmit, pít, venčit, čistit, mazlit atd., ale to všechno bere onen čas. Takže jsme pak u toho, že mnoho mazlíčků končí v útulcích, množí se inzerce na prodej a o těch některých dalších řešeních snad ani nechci mluvit. A tak se zkusme v tomto vánočním čase zamyslet a opravdu si dobře rozmyslet, zda chceme přírůstek do rodiny s plnou odpovědností za něj, nebo nám jde o letmou chvilkovou myšlenku na zábavu a vánoční rozněžněnost. Proberme to hlavně s dětmi, jež nás umí mořit o kde co, zvířátko je pak povětšinou na prvním místě. Zvažme všechna pro a proti, buďme realisty a soudnými lidmi. Smutné zvířecí oči jsou upřímně jeden z nejhorších pohledů, které jsem kdy viděl. Mysleme tedy na veselá zvířátka a netrapme je.
Marty
