Vládní nařízení se na konci prosince stejně jako v minulém roce mění častěji než počasí. Čtyři lidé, šest lidí, akce omezené, neomezené. Není divu, že se v tom i samotní lidé ztrácí a chyba rozhodně není na jejich straně. Spustit v naší republice určitý systém, který by dokázal platit delší čas, než čtrnáct dnů je zřejmě nadlidský výkon. Pak nemůže být nikdo překvapený, že se v tomto receptu se jen těžko hledají pochopitelné ingredience.
Stará vláda, nová vláda, svým způsobem je to stále stejné. Co platilo dopoledne, odpoledne neplatí, ale večer zase platit bude, tak by se daly v nadsázce shrnout časté změny v opatřeních. Zoufalí z této houpačky jsou téměř všichni. Nikdo už pořádně neví, co je ještě povoleno, co naopak ne. Ještě horší je to pro organizátory různých akcí. Těm mnohdy nezůstává nic jiného než sedět, čekat a snad se i modlit, aby nakonec vše mohlo proběhnout, tak jak si sami představovali. Po dvou letech už by si to nějaký systém logických a pádných kroků v případě zhoršování či zlepšování vážně zasloužilo.
