Hokejoví Jestřábi mají po sezóně. Jak známo, po 19 letech se Prostějov dostal do semifinále druhé nejvyšší soutěže, kde padl v pěti utkáních se Vsetínem. Poté, co byl tým z play-off vyřazen, nastal čas na bilancování. Redakce Večerníku o něj požádala toho nejpovolanějšího, a sice trenéra Aleše Tottera (na snímku). Ten prožil na lavičce Jestřábů svoji první sezónu, kterou vzhledem k nejlepšímu výsledku zdejšího hokeje od roku 2002 lze označit za úspěšnou. Hokej, to však není jen konečné umístění, ale také dojem ze hry či z práce v klubu.

* Jak byste zhodnotil uplynulou sezónu a vystoupení prostějovských Jestřábů v Chance lize 2021/2022?

„Čtvrté místo, tedy postup do semifinále play-off, to byl takový náš nepsaný cíl. Na to, že až pět týmů mohlo sestoupit, byla sezóna nesmírně vyrovnaná, rozhodovalo pár bodů. Z tohoto pohledu považuji umístění za velice slušný výsledek, navíc když se vyrovnal úspěch naposledy dosažený před devatenácti lety. Takže určitě slušná sezóna.“

* Pocity jsou tedy příjemné?

„Víceméně ano. Před sezonou se tady tvořil zbrusu nový tým, bylo tedy hodně těžké dát si nějaký konkrétní sportovní cíl. Ale určitě, chcete vždy vyhrát poslední zápas sezóny. To se sice nepodařilo, ale nechali jsme za sebou třináct týmů. Takže nesporně solidní sezóna. A existuje dobrý předpoklad pro tu další.“ (úsměv)

* S čím jste po sezóně nejvíce spokojený?

„S přístupem hráčů, se soudržností, jejich vnímavostí. Taky se chtěli všichni zlepšovat. A abych nezapomněl, tak i s tím, že jsme byli tedy nový tým a některé věci jsme zvládli rychleji, než se čekalo. Byla to pro všechny výborná zkušenost. Jsem s tím procesem a zkušeností opravdu spokojený. I s tím, že jsme se se vším porvali a zvládli to.

* Sezóna byla ale místy jako na houpačce. Byly proto okamžiky, kdy jste byl opravdu hodně nervózní?

„Nervózní jsem ani moc nebyl. Samozřejmě byly horší a lepší chvíle, tak už to bývá. Spíše jsem ovšem cítil velkou zodpovědnost v některých chvílích, kdy se tabulka vyrovnávala. A taky jsem celou sezónu, i když jsme byli na pátém místě, měl pořád respekt k soupeřům. Prostě to byla zodpovědnost, Prostějov je velká hokejová značka. Byl jsem asi na dvou setkáních s fanoušky. Ti chtěli, aby se konečně podařilo překonat Přerov, vyhrát v derby, ptali se, kdy se to podaří. A od jednoho pána třeba zaznělo: ‚Ale padá pět týmů, nesestoupíte, že? Nebude to tak špatné?‘ To bylo ještě před sezónou. Už tehdy si člověk uvědomil zmíněnou zodpovědnost, možnost, že by pod tím byl podepsaný. Obzvlášť, když v předešlých ročnících tady bylo jedenácté či dvanácté místo, tedy spíše spodek tabulky. Respekt tam tedy byl po celou dobu.“

* Tým měl v průběhu sezóny problémy v úvodech zápasů, často brzy prohrával. V čem vidíte příčiny?

„Ta otázka je správná. Ale neřekl bych, že to byl přímo vstup do utkání. Spíše hazard s prvními šancemi, nepodařilo se dobré střídání přetavit v gól. Máme dvě tři šance, nedáme je a pak to jede. Soupeř z první vážnější příležitosti naopak většinou promění. Proto naše první dvě třetiny nevypadaly dobře. Působilo to, že jsme nebyli připravení hrát, ale nebylo to o tom, že by měl soupeř od začátku převahu. Spíše se jednalo o to, že jsme první inkasovaný gól měli v hlavách. Chyběl zabijácký střelecký instinkt v šancích.“

* Na posezónní tiskové konferenci jste zmínil některé zkušené hráče, třeba Jana Rudovského nebo Jana Kloze. Co ale plejeři, od kterých se asi původně nepočítalo s tím, že budou v první pětce? Tedy David Vala, Petr Beránek či Jan Štefka?

„Ano, David Vala výborně bruslí, ale není vyhraný v soutěži a bylo to znát. Někdy neměl potřebnou sebedůvěru, řešil situace složitě. Na Petra Beránka jsem byl hodně tvrdý. Taky mu hrozil trejd. Ale od té doby, kdy visel ve vzduchu, stabilizoval výkony a zbytek sezóny odehrál výborně. A i když byl produktivní, mohl dát mnohem více gólů, šance na to měl. Pak mohl hrát v první i ve třetí lajně, tak se v nich různě pohyboval. Myslím si, že on trochu odnesl to, že je hráčem, který může hrát v každé formaci. Takže když se některým hráčům nedařilo a potřebovali probudit, tak jsme věděli, že ať s ním hýbneme kamkoli, lajna bude stabilní. A on bude hrát pořád stejně. Je to dobrá vlastnost pro trenéra, takový hráč je hodně ceněný. On sám to svým způsobem ale neměl lehké.“

* A co Štefka?

„Ten se zranil hned na začátku sezony, nemohl se do toho potom chvíli dostat. Viděl jsem v něm potenciál, v kempu se mi moc líbil. V závěru sezóny ukázal, že je to kvalitní hráč, dovolil si čím dál víc. A patřil mezi lepší hráče. Potenciál určitě má, ale musí se po něm pořád šlapat. Je třeba ho dostat z komfortní zóny. Je v něm totiž více, než zatím předvádí.“

* Byl během play-off vyvíjen tlak i na vás coby na realizační tým nebo hráčský kádr přímo ze strany majitele?

„Ne, to ne. Za celou dobu jsme nějaký tlak nezaznamenal. Pan Luňák byl v kabině za celý ročník dvakrát, a mluvil pozitivně. Samozřejmě jsme u něj několikrát byli v kanceláři ať už já, nebo celý realizační tým. Ale v průběhu celé sezóny nebyl žádný oficiální tlak. Nevím, jestli někdo něco povídal, ale na nás ani na hráče nebyl z vedení přehnaný nápor na výsledky. Pan Luňák samozřejmě zápasy odsleduje, dá se s ním diskutovat, rozumí hře, ale nechal nás v klidu pracovat. Za sebe říkám, patří mezi nejlepší majitele za pětadvacet let mého trénování! Musím upřímně říct, nebyl tam žádný zbytečný tlak, který by přinesl nervozitu navíc nebo větší tlak do kabiny.“

* Ještě se vraťme k hráčům, konkrétně Martinu Altrichterovi. Bylo těžké se rozhodnout při jeho nasazení v play-off? Přeci jen zkušeností tolik nemá.

„Bylo dané, že je Ondra Bláha jednička a Martin dvojka. Trenér brankářů konzultoval s Ondrou, zda si potřebuje odpočinout. A své pozice si vyměnily v sérii s Litoměřicemi. To si myslím, že byl dobrý tah, kdy jsme z 0:3 otočili na 4:3, šel tam Martin Altrichter a dochytal zápas k vítězství. První dva zápasy ve Vsetíně brankáři věděli dopředu, jak je odchytají. A ty poslední dva, to již jsme byli tak zdevastovaní, že to brankáři odnesli za tým. Myslím si, že tam nešlo o nezkušenost. Martin pracoval v tréninku výborně, přidával si.“

* Zmínil byste hráče, kteří už mají podepsáno na příští sezónu?

„Hráči, kteří měli smlouvu na tuto sezónu, tak už někteří podepsali. Jsou to pro začátek dva útočníci, podle mě stěžejní plejeři. Jmenovat je ale nebudu. Zbytek kádru bude jasný během dubna, jak rozhodne majitel. Do schůzky s majitelem nemůžeme říct, jaké má myšlenky, vizi, s kým chce jít do další sezóny.“

* Zkusím tipnout, podepsán je Jan Kloz?

„Ne, u Honzy se teprve bude jednat. Ale to bych opravdu nerad zatím komentoval.“

* Když vezmeme zbylé týmy v Chance lize, který z nich vás překvapil?

„Došlo na asi předpokládané finále mezi Vsetínem a Jihlavou. Myslím si, že negativně překvapila Poruba, která s tím kádrem a ambicemi měla být výš. Čekal jsem, že určitě udělá play-off. Byl jsem taky přesvědčený, že Přerov, jak hrál závěr sezóny, kdy se mu uzdravili hráči, tým hrál dobře, poslední čtvrtinu měl možná nejlepší ze všech, překoná první kolo play-off. Pět nebo šest let se jim nepovedlo. To do nich nechci rýpat.“ (úsměv)

* Máte po sezóně a před přípravou na další. Jak strávíte volnější období?

„Chci se dívat na extraligové play-off v televizi. A chci být samozřejmě s rodinou. Nějak si zanalyzujeme sezónu. Připravuji se také na schůzku s panem Luňákem, aby realizační tým zhodnotil, co bylo špatně, co dobře.“

 

ALEŠ TOTTER

* narodil se 8. března 1972 ve Světlé nad Sázavou

* profesionální hokejový trenér, aktuálně ve službách LHK Jestřábi Prostějov

* s trenérskou kariérou začal v Havlíčkově Brodě před pětadvaceti lety

* u mládeže působil také v Popradu u týmu Tatranských vlků (MHL), trénoval rovněž juniory pražské Sparty, jihlavské Dukly, Chomutova, Berounských Medvědů či Českých Budějovic

* většinu své kariéry strávil u mužských celků, ve 2., 1. lize i v extralize

* u mužů byl jako hlavní trenér v Letňanech, Havlíčkově Brodě, Mostu, Berouně a polské Bytomi

* předtím sbíral zkušenost jako asistent „A“-týmu v Jihlavě a Chomutově

* předchozí tři roky spojil s Českými Budějovicemi, s nimiž se mu v duu s Václavem Prospalem podařilo dostat i do extraligy.

* zkušenosti sbíral také v zámoří, konkrétně v amerických juniorských soutěžích, pozoroval při práci třeba Mikea Babcocka

* pohyboval se u reprezentačních týmů České republiky „U17“ a „U18“

* mezi jeho další úspěchy patří postup s juniorkou Dukly Jihlava v sezóně 2008/09 do extraligy, který zopakoval i s Chomutovem v sezoně 2014/2015

* je držitelem trenérské licence úrovně „A“

zajímavost: v minulosti nesbíral úspěchy mezi mantinely jako hráč, ukázal se však opakovaně jako kvalitní a úspěšný kouč