Po loňském zklamání z až sedmého místa v konečném pořadí UNIQA extraligy žen ČR se Adéla Stavinohová rozmýšlela, co dál. Nakonec v nitru libera VK převládla touha po odčinění neúspěchu, proto v mateřském klubu zůstala. A teď s ním senzačně postoupila do finále, k čemuž během semifinálové série proti Liberci přispěla skvělými výkony. Jakmile trochu opadla prvotní oslavná vřava, s klidem zodpověděla několik našich otázek.

* Vedly jste o dost bodů v úvodní i druhé sadě čtvrtého duelu s Duklou, přesto je obě ztratily. Proč?

„Určitě jsme byly nervózní, od začátku to na nás působilo. Zatímco soupeřky šly do zápasu bezhlavě a naplno uvolněné, kdežto my jsme hrály víc na jistotu. Což nestačilo, hlavně proto nás v prvních dvou setech porazily.“

* Mělo svou roli také vědomí, že hosté jsou oslabeni o svou klíčovou oporu Nikolu Kvapilovou na účku?

„Jasně že jo. Oslabený tým se v takové těžší pozici většinou víc semkne, naopak na nás mohla ta situace působit stylem – ony nemají hodně důležitou hráčku, mohly bychom to mít lehčí. Skutečnost byla úplně jiná. Liberec bojoval o každý míč dvojnásob, obranou vychytával těžké balóny a my jsme po sobě jen koukaly.“

* Za nepříznivého stavu 0:2 panovala dost složitá situace. Co jste si před třetí částí říkaly?

„Že i když prohráváme, tak jsme lepší. Jen se musíme uklidnit, přestat zbytečně chybovat a hrát svůj volejbal, na jaký máme. Hlavně hned od začátku setů, protože úvody nám předtím vždy utekly. Což se povedlo. Chytily jsme se, už nám to herně šlo, na ztrátu dvou setů jsme nemyslely a věřily, že další tři získáme. Společně jsme šly za vítězstvím i za postupem.“

* Přesto šlo až do konce o nesmírně těžkou bitvu. Nepochybovala jste, že ji zvládnete? Co rozhodlo?

„Myslím, že jsme ani na chvíli nepřestaly věřit v dotažení zápasu do úspěšného konce. Liberec však samozřejmě má své kvality, a když se mu něco hodně povedlo, nedalo se s tím nic dělat. Celá série byla velmi vyrovnaná, třeba minule venku dopadly všechny čtyři sety těsně o dva body. Taky dnešní utkání probíhalo dost na hraně, skóre se často přelévalo na obě strany. Podle mě rozhodla naše trpělivost, bojovnost, že jsme moc chtěly a v klíčových momentech to uhrály.“

* Napadlo by vás před play-off, že vyřadíte nejen Ostravu, ale i vítězky dlouhodobé části a projdete až do finále?

„Já jsem nám věřila, že na to můžeme mít. Byť jsme během sezóny skoro všechny důležité zápasy proti silným soupeřům nezvládaly. Například odvetu pohárového čtvrtfinále s Olomoucí o postup do Final Four, opakovaně extraligové souboje s družstvy v tabulce nad námi. Vždycky to přitom bylo stejné tím, že jsme si vše prohrály samy vlastními chybami v koncovkách z různě velkého vedení v mnoha setech. Věřila jsem, že v play-off se tohle může změnit.“

* A podařilo se, že?

„Ano. Jak ve čtvrtfinále, tak v semifinále jsme ve většině utkání obou sérií přestaly tolik chybovat, hlavně v rozhodujících chvílích. Projevilo se, že po zimním doplnění kádru máme silnější tým, který se povedlo dobře poskládat. Jen jsme se potřebovaly v trochu jiné sestavě víc sehrát. Jako mančaft jsme si sedly volejbalově i lidsky, výsledkem je postup do extraligového finále. Zatím.“ (úsměv)

* Je to pro vás osobní zadostiučinění po loňském neúspěchu a setrvání ve vékáčku?

„Určitě. Jsem moc ráda, že se nám společně takový úspěch podařil a vlastně už teď máme jistou medaili. Teď zbývá jediné – zabojovat o tu nejcennější!“

* Dokážete si představit, že byste coby až pátý celek dlouhodobé části získaly mistrovský titul?

„Představit si to rozhodně umím. (směje se) A kdyby se to povedlo, bylo by to tím krásnější i sladší. V semifinále proti favorizovanému Liberci jsme každopádně ukázaly, že možné je všechno. Do finále půjdeme na maximum a zkusíme titul vyhrát!“