Náročný, ale také skvělý. Takový rok má za sebou lukostřelkyně Eliška Novotná (na snímku). Odchovankyně prostějovského oddílu v uplynulém letopočtu dosáhla na celou řadu úspěchů, ať už se jednalo o jednotlivé bodované závody, nebo přímo šampionáty. Skvěle se jí tak zadařilo třeba halové MČR. Pověstnou třešinkou na dortu byl úspěch v anketě Lukostřelec roku. „Umístění v první pětce jsem opravdu nečekala,“ těší se z umístění nadějná sportovkyně, která v sedmnácti letech stoupá rychle vzhůru nejen věkovými kategoriemi, ale také výkonností. Přestože je teprve kadetka, už prohání dospělé ženy.

* Jak jste začínala se střílením? Vzpomínáte si na své začátky?

„Přivedla mě k tomu vlastně kamarádka, která už střílela a jednou mě vzala s sebou na trénink. A protože mě to bavilo, začala jsem s ní chodit pravidelně.“

* A kamarádka u střelby zůstala?

„Ano, pořád střílí.“

* Vybírala jste si i mezi jinými sporty, kterému se věnovat?

„Když jsem byla malá, tak jsem se věnovala tancování. Byla jsem však jednou nemocná a pro návrat už jsem neměla výdrž. A jak jsem se dostala k lukostřelbě, už jsem u ní zůstala.“

* Jak často jste tehdy trénovala? A jak často pro srovnání trénujete teď?

(úsměv) „Ze začátku jsem chodila tak jednou, maximálně dvakrát týdně. Postupně jsem ale počet tréninků začala navyšovat. A teď i podle toho, jak mám závody. Zhruba třikrát až šestkrát týdně.

* Dá se vše stíhat i se školou?

„Před školou střílet nechodím, protože začínáme dříve a nestíhala bych to. Tréninky mám výhradně až po škole. Je to někdy náročnější, ale dá se to zvládat.“

* Jak jste na tom tedy s volným časem? Moc vám ho asi nezbývá…

„Tak k večeru něco jo. (usměje se) Ale jinak lukostřelba bere hodně času, hlavně víkendové závody. Ale na to, na co chci, si čas ještě najdu.“

* Jezdíte s lukostřelbou i do zahraničí?

„Ano. Tento rok to sice bylo takové komplikované kvůli koronaviru. Ale rok předtím jsem se střílením byla po Evropě, třeba v Madridu, v Bukurešti. A také dvakrát ve Slovinsku.“

* Pozorovala jste mezi zeměmi nějaké rozdíly v přístupu k pořadatelství?

„Žádné zásadní mi nepřišly. Rozdíl tam samozřejmě byl v jazyku, vše se hlásilo v angličtině. Jinak mi závody přišly zhruba na stejné úrovni a kvalitě všude.“

* Kde se vám nejlépe střílí? Máte nějakou oblíbenou střelnici?

„Nejlépe doma, rozhodně. (usměje se) Střílí se mi ale také dobře v Praze a ve Voticích.“

* I přes koronavirus máte za sebou velmi úspěšný rok, který vyvrcholil čtvrtým místem na halovém mistrovství republiky, ale taky třeba oceněním v anketě o nejlepšího lukostřelce. Co z toho vám nejvíce dalo a co vás nejvíc potěšilo?

„Tak myslím si, že každý úspěch potěší. Je to taková zpětná vazba k práci, kterou celý rok dělám. Největší radost jsem ovšem měla z prvního místa v poháru. Ale samozřejmě si cením i čtvrté pozice z republiky. Právě teď jsem se dostala do vyšší věkové kategorie juniorů. Do žen půjdu až za tři roky, je to dobrý impuls.“

* Tím víc tedy potěší zmíněný výsledek v anketě?

„Ano, je to velký úspěch. Vůbec jsem nečekala, že bych byla nominovaná. A když jsem se dozvěděla, že jsem v první pětce, tak mě to opravdu hodně překvapilo a potěšilo. Čtvrtá pozice je vynikající a být nejlepší mezi ženami je paráda.“

* Jaký je váš největší cíl pro příští rok?

„Mělo by proběhnout mistrovství světa v Austrálii, doufám tedy, že se uskuteční. Tomu bych také chtěla přizpůsobit svůj tréninkový plán, aby mi na tu akci vyšla co nejvyšší výkonnost. A pokud koronavirus dovolí, chtěla bych absolvovat více zahraničních výjezdů.“

* Lukostřelba je sportem, kde jsou na prvních místech trpělivost či soustředění. Je něco, co vás z toho dokáže při střelbě zaručeně vytrhnout?

„Tak samozřejmě nějaké okolní vlivy a podobně, jako třeba počasí. Ono je ale velice důležité udělat si nějakou tu svoji bublinu. Na tom se snažím neustále pracovat, aby mě ze soustředění vyvádělo co nejméně okolního dění a jevů.“

* Vzpomenete si v té souvislosti na závod, který se i kvůli okolí extrémně povedl nebo byste na něj naopak nejraději zapomněla?

„Tak třeba zrovna tuto sezónu. Povedl se takový paradox, že jsme byli v Praze, kde jsme měli absolutně otřesné počasí, pršelo tam, foukalo. Ale byla jsem dobře naladěná a asi i proto se mi střílelo dobře. A na druhou stranu se mi moc nepovedl závod doma v Prostějově. To jsem byla unavená i naštvaná. No vůbec jsem se nemohla trefit… A to zrovna přitom bylo pěkné počasí.“ (pousměje se)

* Vedete si průběžně své výkon v osobním přehledu?

„Ano, dělám si každý rok před sezónou průměr, kterého bych v následujícím ročníku chtěla dosáhnout. Toho se snažím držet. A sleduji si taky výkonnost během měsíců.“

* Několikrát jsme už narazili na koronavirus. S ním související zákazy značně omezily i možnosti trénovat. Jak to zvládáte? Máte možnost nějaké domácí přípravy?

„My máme zahradu. Na jaře jsem měla štěstí, že jsem si tam dovezla terčovnici a střílela na delší vzdálenost. A když jsme teď v hale, tak se snažím zaměřit spíše na nějakou fyzickou přípravu. Také mám teď takovou malou terčovnici doma a střílím na chodbě. Sice to není potřebných osmnáct metrů, ale snažím se s tím nějak poprat, abych z toho úplně nevypadla.“

* A netrefila jste zatím nikoho?

„Ne, zatím ne.“ (smích)

* Když se vrátím ještě k vašim cílům. Už jste si už nějaký střelecký dokázala splnit?

„No, zatím ještě úplně ne. Třeba ten průměr jsem ještě nezvládla tak, jak bych chtěla. Teď přestupuji do vyšší kategorie, kde se střílí na jinou vzdálenost, na kterou jsem zatím moc netrénovala. Takže to je pro mě úplná novinka. A cíle pro příští rok si snad splním.“

* Lukostřelba je zejména individuální sport. Kdo vám pomáhá ve sportovním růstu?

„Samozřejmě moje úspěchy nejsou jen moje. Mám hodně lidí, kteří mě podporují, třeba trenérky, tak i rodina, kamarádi, kteří se chodí dívat na závody. Těm bych určitě chtěla poděkovat.“

* Dívat se mohou, ale fandit asi ne, aby nerušili?

„Ale jo, fandit jim taky dovolím.“ (zasměje se)

* Vy už střílíte nějaký rok a za tu dobu se toho asi hodně zažije. Máte nějakou zajímavou historku spojená se střílením?

„To mám takovou začátečnickou historku... Když jsem byla malá, jela jsem na jeden ze svých úplně prvních závodů. A ještě jsem nebyla úplně zvyklá na to, jak to tam funguje a podobně. Takže jsem natáhla luk, jenže se mi povolila mířidla. Ale já jsem to nijak neřešila a zvedala jsem ruku stále výš s tím, jak mi to mířidlo jelo dolů. Nakonec jsem vystřelila a trefila okno.“ (úsměv)

* Pořád lepší než trefit ptáka nebo nějakého kolegu?

„Jo, tak to se mi zatím ještě nepovedlo.“ (úsměv)

ELIŠKA NOVOTNÁ

* narodila se 17. července 2003 v Olomouci

* lukostřelkyně, odchovankyně oddílu Lukostřelba Prostějov

* studuje na Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově

* se střílením začala v deseti letech v Prostějově

* od té doby postupně prochází mládežnickými kategoriemi, dosud byla řazená mezi kadetky, nyní přechází mezi juniorky

* před dvěma lety vybojovala stříbro na MČR mezi kadetkami, z v roce 2017 pak slavila v soutěži družstev starších žáků zlato

* v roce 2019 na MČR družstev kadetek vybojovala s Eliškou Koleňákovou první místo

* asi nejúspěšnějším dosavadním rokem byl ten minulý, stala se mistryní ČR mezi kadetkami, zároveň byla zlatá mezi kadetkami v Poháru ČLS

* přestože byla tedy teprve kadetkou, skončila čtvrtá mezi ženami na domácím halovém MČR

* v anketě Lukostřelec roku 2020 skončila celkově čtvrtá a současně ovládla dorosteneckou kategorii

* mezi její koníčky patří například in-line bruslení, čtení a setkávání s kamarády a přáteli

zajímavost: ráda zpívá, ale podle svých vlastních slov nijak zvlášť dobře...