V průběhu jarní části jste na kapitánovi mužstva Janu Schaffartzikovi (na snímku) mohli vidět řadu věcí. Tejpy, obvazy, bandáže. Nebyl to žádný módní doplněk, ale jen fakt, že i přes jisté zdravotní problémy dělal všechno pro to, aby udržel Prostějov v profesionální soutěži. „Kdybychom spadli, tak bych ukončil kariéru. Jinam bych jít nechtěl. Tak bych se ale loučit nechtěl,“ prozradil v exkluzivním rozhovoru pro speciální přílohu Večerníku mimo jiné. V posledních zápasech se zkušený defenzivní plejer také posunul na pozici defenzivního záložníka, kde dříve hrával a bojoval o každý míč. Kromě fyzické dřiny to byl ale i nápor na psychiku a přiznává, že nejednou to v kabině znělo hodně hlasitě.

 

* Už jste si alespoň částečně odpočinul?

„Jak se to vezme... Ještě jsem totiž pořád v takovém fotbalovém módu. Pevně ale věřím, že pořádně oddechnu v příštím týdnu, kdy jedeme s rodinou na dovolenou. Už se na to upřímně moc těším. Tam vypnu kompletně a nechci pár dnů kolem fotbalu řešit vůbec nic.“ (smích)

* Počítám, že daleko více bude třeba oddechnout po psychické stránce?

„Řekl bych, že se to tak trochu vyrovnalo. Měli jsme poměrně okleštěný kádr, protože řada hráčů nemohla v důsledku zranění nastoupit. Bylo to hodně náročné, co se týče fyzické odolnosti, problémy se nevyhnuly ani mně. Bylo toho až moc, ale i přesto jsem musel nějak hrát. Upřímně přiznávám, že toho teď mám plné zuby. Po psychické stránce to pak byl úplný extrém. Pořád se něco řešilo, i co se týče kabiny a dalších věcí. Museli jsme si několikrát sednout a vyříkat si, jak chceme dále působit. Bylo to opravdu velmi náročné.“

* Po podzimní části panoval v kabině relativní klid i pohodová atmosféra. Začátek druhé poloviny sezony herně nevypadal vůbec zle, ale body nepřicházely, navíc se dostavila herní krize. Byl to ukázkový příklad, jak může jít všechno vniveč?

„Určitě. Bylo to podobné jako v předešlém roce. Měli jsme bodový polštář a následně odešli někteří hráči. Letos to bylo podobné, navíc noví kluci potřebují určitý čas na zapracování. Může si to sednout hned, někdy to trvá déle, ale třeba já osobně nikdy nezažil, že bychom byli hned po obměně na topové úrovni. Trošku jsem se tak obával, aby to nějak takto nevypadalo, což se potvrdilo. Nepomohla tomu ani zimní příprava, kdy jsme taky řešili řadu absencí. Vůbec jsem trenérům nezáviděl jejich úlohu dát to dohromady na start jara. Hlavní je, že to dopadlo dobře. Neberu to ani tak kvůli sobě, i když samozřejmě chci nadále hrát profesionální fotbal, ale spíše kvůli lidem v Prostějově, kteří fotbal dělají, protože oni zde mají svou práci, cíle a vize. Je to takový balíček, který se tak může posouvat dál.“

* Od nástupu pana Šmardy nastupovala doma a venku dvě odlišná mužstva. Čím to?

„Já jsem si to zanalyzoval tak, že doma máme menší hřiště, i když ho ve skutečnosti nemáme. (smích) Vizuálně to tak vypadá a pro nás jakožto mužstvo, které hraje o záchranu a musí bojovat, je to lepší, než když přijedeme třeba na Duklu, kde to vypadá obrovsky. Jsme tam pak všude pozdě a nejsme v soubojích, kde doma jsme. Kdybychom hráli střed tabulky nebo ještě výše, tak by to asi vypadalo jinak, ale tady nešlo hrát poslední kola na krásu.“

* Nastal nějaký moment, kdy jste věřil, že už záchranu zvládnete, nebo obavy opadly až s poslední minutou?

„Já jsem si byl téměř jistý, že po remíze v Opavě už se nám záchrana podaří. Na druhou stranu nám ostatní výsledky pomáhaly v průběhu celé sezóny a v posledních dvou zápasech nám úplně do karet nešly. Já jsem na to neustále koukal a tam nám nepřispělo nic. Zase jsem za to rád, protože my jsme nemohli spoléhat, že to za nás vyřeší výsledky ostatních. Před posledním zápasem jsme si jasně řekli, že venku jsme dostali šišku a doma jsme vyhráli, teď jsme dostali šišku venku, tak nám nezbývá nic jiného než výhra. Doma jsme to vždy uhráli bojovností a se Slavií jsme k tomu přidali i kvalitu.“

* V závěru ročníku jste nastupoval na pozici „šestky“. Proč tato změna?

„My jsme se snažili do toho dostat více komunikace. Já jsem ‚šestku‘ hrál delší dobu než na stoperu. Na každý post je samozřejmě potřeba něco trochu jiného. Na stoperovi potřebujete vyhrávat souboje, zatímco na záloze více běhat a mluvit s hráči vepředu. Komunikaci jsme tam neměli po zranění Macha, který scházel. Zkusili jsme to a vyšlo to. Je teda pravdou, že já jsem nehrál s balónem a běhal jsem doprava – doleva jak blázen, ale mluvil jsem na kluky. To pro nás bylo zásadní.“