Sport pro klidné a vyrovnané lidi. Nervově labilnější nebo ti, kteří nezvládají emoce, nemají na tomto poli co dělat. Střelba z kuše se řadí mezi sporty, v němž bez klidné mušky a celkové psychické pohody mnoho neuděláte. Jak ukazují Bohumil a Bedřich Korbařovi z Plumlova, tlak okamžiku se dá na první pohled snadno překonat. Oba velezkušení borci mají na svém kontě řadu úspěchů. Navíc spolu zdárně řídí Střelecký klub šípových zbraní v Plumlově, přičemž oddíl nesdružuje jen dospělé, ale také řadu jejich nástupců. „Střelba z kuše vede děti nejen k trpělivosti, ale také k disciplíně, k umění se soustředit a zodpovědnosti,“ praví Bedřich Korbař (na snímku vlevo) u příležitosti unikátního dvojrozhovoru. „A bezpečnost je na prvním místě. Když jde dítě domů, nese si luk rozložený, aby nebyla možnost s ním manipulovat,“ upozorňuje Bohumil Korbař (na snímku vpravo).

 

* I v době koronaviru jste v loňském roce stihli uspořádat pár závodů. Jaká to byla sezóna?

Bohumil Korbař: „Velice povedená, protože se klubu dařilo velice dobře. (úsměv) Bylo to hlavně o tom, že nám lidi pomohli a byl zájem z řad členů i veřejnosti. Závodů se zúčastnili nejen děti-střelci, ale také jejich rodiče, Přišli nejen povzbudit. Každý, kdo mohl, pomohl s vykládáním, nakládáním a s přípravou střelecké plochy. Nám se podařilo uspořádat velice povedené mistrovství České republiky v Plumlově, což byla pro nás premiéra.“

* Poprvé jste uspořádali dokonce i jeden podnik on-line. Byla to povedená premiéra?

Bohumil Korbař: „On-line závodu se pak zúčastnili čtyři střelci. Co jsem se díval, tak my jsme byli snad jediní, kdo halový závod uspořádal venku. Prostě jsme to zkusili a měli jsme to štěstí, že v ten den de-facto nefoukalo a že nám nesvítilo slunce do očí, takže to bylo fajn. Děti si to vyzkoušely, vlastně se zúčastnily mezinárodního závodu. A to i ty, které normálně nejezdí do Chorvatska. A nastřílely velice slušné výsledky. Byl to velmi vydařený podnik.

Lukostřelci taky stříleli, měli ale jen klubovou soutěž. Zúčastnil se jí i třiaosmdesátiletý pan Sedláček zasloužilý mistr sportu.“

* Místní legenda...

Bohumil Korbař: „Ano, a vyhrál. Takže opravdu dobré to bylo.“ (směje se)

* Jak se loni vedlo vám osobně?

Bohumil Korbař: „Sezóna se mi po dlouhé době velice zadařila. Zúčastnil jsem se mezinárodních závodů v Chorvatsku, Bohemia Cupu a ještě zmíněného on-line klání. A všechny jsem je vyhrál. Což se mi normálně nestávalo, že bych porážel i Chorvaty, ty nejlepší střelce na světě. A najednou jsem byl před nimi. (úsměv) Střílí se teď podle nových pravidel, dříve se střílelo první a druhý den devadesát ran, třetí bylo finále. Teď je první den na programu devadesát ran a druhý den, jak v lukostřelbě, probíhá eliminační závod. Je to taková novinka a já si myslím, že velice dobrá. Protože se více projeví nejen kvalita střelce a technického vybavení, ale především psychika. Ta při soubojích hraje největší roli. Horší střelec tak může snadněji uspět, čímž je soutěž zajímavější. V posledním závodu v Otrokovicích tak došlo i na šuplery, tedy na měření. Jsem moc rád, že jsem to ustál. Vše se podařilo i proto, že mám za sebou oporu klubu. Pomáháme si, vždycky jsme se domluvili a daří se nám. Cítím v oddílu obrovskou sílu, a už je nás docela hodně, rosteme. Jako jednotlivci i jako klub se nám daří získat dotace z Olomouckého kraje i od města Plumlova. A finance máme také od svazu kuší. Za tuto podporu jsme samozřejmě moc rádi a děkujeme.“

* A jaká je účast střelců na závodech?

Bohumil Korbař: „Bohužel menší. Ono to ubývá, i ve světě je upadající trend“

Bedřich Korbař: „U nás je účast menší především z toho důvodu, že nejsou peníze pro střelce na mezinárodní účast. Zaprvé na takové závody musíte mít pořádnou výbavu, k tomu cestování a všechno kolem. To jsou všechno nemalé náklady. A když dnes chcete dotace, tak je to pěkné kolečko. To taky není pro každého. A stoupá i náročnost vyřizování dotací.“

* V Plumlově střeleckou mládež máte. Jak na tom aktuálně je?

Bohumil Korbař: „Pořádáme nábory, na nichž si zájemce vyzkouší střelbu z kuše nebo z luku, zjistí, jak to vypadá. Může čtrnáct dní chodit na trénink a pak se rozhodne, jestli chce, nebo nechce stát se naším členem. Důležité je, aby se zapojili i rodiče. Je potřeba jim vysvětlit, o co jde, jaké jsou nároky na čas, případně jaké jsou náklady, protože klub nedisponuje takovými prostředky, aby vybavil všechny střelce. Proto je nutná podpora rodičů, to, aby mu nějaké základní vybavení pořídili.“

Bedřich Korbař: „Je třeba říct, že také budujeme oddíl lukostřelby, abychom si vychovali budoucí střelce z kuše. Oslovujeme i mladší mládež. Tak začneme vychovávat střelce, ono je totiž zprvu jedno, z čeho střílí, zda ze vzduchovky či z luku. Takže když v nižším věku začne dítko s lukem, může později automaticky přejít na těžší disciplínu, což je právě kuše.“

* V kolika letech začínají děti střílet?

Bedřich Korbař: „Nejmladší je aktuálně Karel, který má osm let. Pak máme ještě jedenáctileté i dvanáctileté žáky. Naopak nejstaršímu je asi šestapadesát roků.“

* Vy jste ale začínal později se střelbou, ne?

Bohumil Korbař: „Moje střelecká kariéra začala už v patnácti letech, kdy jsem se učil střílet z luku v Prostějově pod vedením trenéra Čepiho. A to jsem vlastně prováděl do doby, než jsem měl v Plumlově vážnou nehodu na motocyklu a úraz, kdy jsem si způsobil těžké zranění pravé ruky a musel nechat reprezentace v lukostřelbě. Ale protože mě s tatínkem zajímaly zbraně, přešel jsem na kuše. Vlastně všechno, co s bratrem umíme, tak započal náš tatínek. Veškerou střelbu, techniku, základy, máme po něm.“

* A čím střílel váš otec?

Bohumil Korbař: „Nebyl závodní střelec, ale tematikou a vývojem zbraní se zabýval celý život ať už střelných, nebo šípových. Jak jsem říkal, mě lukostřelbu učil pan Čepi, ale techniky střelby z kuše, z pušky a takový ten výzkum, co to potřebuje, to je po tatínkovi.“

Bedřich Korbař: „Proto v tom pokračujeme na střelnici v Plumlově, aby tento sport nezanikl, ba naopak se rozvíjel.“

* A co k tomu ideálu zatím ještě chybí?

Bedřich Korbař: „Docela hodně. Máme takový sen, kdy by se snad vše během příštích let mohlo posunout a náš sport rozvinout. Potřebujeme k tomu mít lepší vlastní zázemí. Čekáme na rozhodnutí, zda proběhne rekonstrukce střelnice u rybníka. Chtěli bychom ji dotvořit tak, abychom mohli dělat vlastní závody.“

Bohumil Korbař: „Ono je to náročné, protože když chceme uspořádat nějaký větší závod, tak musíme najít místo. A to už je problém. Třeba potřebujeme použít fotbalové hřiště a tam už jsou naplánované zápasy, na jiném pozemku je taky akce. Tohle domlouvat je hrozně náročné. Ideální stav by byl, kdybychom rekonstrukci mohli dotáhnout do takového konce, abychom byli soběstační. Mít třeba možnost uspořádat závody ze dne na den.“

Bedřich Korbař: „A udělat klubovou akci. Je to pak lepší i pro děti, které by nemusely dojíždět.“

* Na venkovních závodech hraje velkou roli počasí...

Bohumil Korbař: „Střílí se venkovní a halová sezóna. A venku za každého počasí. Pokud fouká vítr, střílí se, pokud prší, taky. Dokud vyloženě nepadají kroupy, soutěž běží. ať prší, mrzne, nebo praží slunce, tak podmínky jsou pro všechny střelce stejné. Jak už začíná přituhovat, začíná halová sezóna. Střílí se z osmnácti metrů stejně jako v lukostřelbě.“

* Zažili jste někdy opravdu extrémní počasí při závodech?

Bohumil Korbař: „Ano. Ty nejextrémnější podmínky, co jsem kdy zažil, byly v Chorvatsku. Tam se střílelo mistrovství světa. A stalo se, že se zvedl takový vítr, že shodil všechny terčovnice. Do toho začalo pršet a závod musel být přerušen. Za takových podmínek už se nestřílí. Pokud ale normálně prší, tak bohužel, každý střelec se musí zaopatřit. Musí mít náhradní oblečení. Bylo třeba mistrovství republiky v Čechách pod Kosířem. Pršelo tehdy dva dny v kuse...“

Bedřich Korbař: „Jo. A stejně tak se dva dny střílelo...“

Bohumil Korbař: „A přesto se mi podařilo udělat rekord. (úsměv) Je to takové nevyzpytatelné, a to je právě na tom sportu hezké, že to není jen o střílení, ale i o tom, jak si který střelec umí poradit. Každý má svůj recept, který nakonec střelec u sebe musí najít. My můžeme střílení ukázat, vysvětlit, ale jedinec už k tomu citem musí dojít sám. Já si třeba na závod brávám s sebou i troje oblečení. A po každé metě se prostě převleču, to se nedá nic dělat. Protože v pláštěnce se špatně střílí, někdy střílíte i v čepici. Ale rukavice mít nemůžete, jelikož kuši můžete natahovat jen rukou bez mechanických pomůcek. Přístřešek taky nemůžete mít. Jen když dostřílíme, jdeme do něj. Ale když se střílí, jde se na volné prostranství.“

* Co je oproti tomu fotbalový zápas...

Bohumil Korbař: „No jo, ti hrají půldruhou hodinu a jdou domů. Kdežto vy jste tam celý den. A dva za sebou. Taky se občas stane, že onemocníme, ale to k tomu sportu patří. Nebo je zase horko, musíte mít opalovací krém, musíte hodně pít... A jako střelec se s tím musíte nějak srovnat.“

* Psychika je tedy opravdu hodně důležitá...

Bohumil Korbař: „Velice. Protože jak říkával tatínek, nervy se to nestřílí. Je potřeba se udržet v klidu, umět se srovnat. Na to samozřejmě recept máme, musíte se soustředit pouze a jen na střelbu, nevnímat žádné okolní vjemy.“

Bedřich Korbař: „Hodnotí se zásah. A ne to, na co zrovna myslíte…“

Bohumil Korbař: „…nebo že mám nějaké problémy. Ne, to si střelec v momentě, kdy stojí na čáře, nemůže vůbec připouštět. A to je právě to umění se oprostit od okolních vjemů. Protože musím myslet na povětrnostní podmínky, dobře zamířit a taky dobře vystřelit. Kuše je mechanická zbraň a podléhá zpětnému rázu. U pušky je to víceméně jedno, ale u kuše se musím udržet v klidu i v momentě výstřelu, a to je vlastně ten nejkritičtější okamžik, než šíp opustí drážku. To jsou strašně důležité věci. Nejde o to, si to vyslechnout, ale musí si to vyzkoušet. A když se to podaří, jsou tu výsledky. Střelec je pak překvapený, že nastřílel hodně bodů. A přitom se na to ani nenadřel.“

* Dá se s kuší trénovat i ve volné přírodě? A provádíte takový trénink?

Bohumil Korbař: „Ne, to nejde.“

Bedřich Korbař: „Už jen z bezpečnostního hlediska. Protože by se fakt mohlo něco stát. Kuše má docela velký dostřel. Do terče to je sice pětašedesát metrů, ale když nemá šipka překážku nebo cíl, tak dvě stě metrů klidně poletí. Jak to má čtyřicet tři kilo nátah, tak to je hrozná bomba. Energie vložená do dvaceti gramů je obrovská.“

Bohumil Korbař: „Právě plumlovská střelnice je velmi dobře situovaná. Za terči je skála, tam je to velice dobře zabezpečené. Ale jsou střelnice, které se nachází přímo v centrech měst. A tam je to hodně nebezpečné.“

Bedřich Korbař: „I střelci, kteří jsou u nás, trénují pouze pod dozorem.“

Bohumil Korbař: „A když jde dítě domů, nese si luk rozložený, aby nebyla možnost s ním manipulovat. Bezpečnost je prostě na prvním místě. Pokud je to trochu nebezpečné a něco hrozí, nesmí střílet. I luk dokáže udělat pěknou paseku, vždyť se tím běžně loví. Ale samozřejmě ani tak nejsou nebezpečné ty zbraně, ale spíše neukáznění lidé. Běžně se stává, že člověk čistí pistoli a prostřelí si při tom nohu nebo ruku...“

BOHUMIL KORBAŘ

* narodil se 18. října 1974 v Prostějově

* bývalý lukostřelecký reprezentant, v současné době závodní střelec z polní kuše a trenér

* závodní střelbě se věnuje od svých 15 let, začínal v Prostějově

* nyní reprezentuje SKŠZ Plumlov

* 35krát vyhrál titul mistra ČR, je také mnohonásobným vítězem Českého poháru

* rovněž je vicemistrem světa a držitelem rekordů na všechny vzdálenosti

* jedna z mála trofejí, jež mu dosud chybí, je titul mistra světa

* za svůj cíl označuje rovněž rozvoj střeleckého sportu v regionu

zajímavost: své sportovní nářadí nejen používá, ale rovněž vyrábí, načež střílí z kuší své vlastní výroby

 

BEDŘICH KORBAŘ

* narodil se 14. července 1967 v Prostějově

* střelec z kuše, nadšenec do střeleckého sportu a předseda Střeleckého klubu šípových zbraní Plumlov

* je vyučený brašnář-sedlář

* do roku 1990 pracoval v Gale Prostějov jako modelář sportovního vybavení pro jezdecký sport

* po roce 1990 začal podnikat, pokračoval ve výrobě pro sport, ale v jiném oboru

* po smrti otce splnil jeho přání a věnuje se sportu a mládeži ve střeleckém klubu Plumlov, který vede spolu s bratrem Bohumilem

* vyznává motto „Bohužel život je krátký a nejde dokončit všechno.“

zajímavost: mezi jeho koníčky patří hlavně amatérské automobilové závody a jejich tvorba