„Rozhodla dřívější nabídka i nedůvěra ve dva členy klubu!“ svěřil se Aleš Totter

Přede dvěma lety převzal hokejový kouč Aleš Totter prostějovské Jestřáby, které měl po předešlém horším ročníku vytáhnout nahoru. Už v jeho první sezóně se ukázalo, že to byla dobrá sázka. S mužstvem došel až do semifinále Chance ligy, na které zdejší fanoušci čekali dvě desetiletí.

Po prvním roce mu ale v kádru zůstala jen hrstka hráčů a exčeskobudějovický lodivod tak musel celý tým tvořit de facto od začátku. Ale i napodruhé to zvládl. Po horším začátku měly výkony vzestupnou tendenci, načež znovu z toho bylo semifinále, kde Jestřábi potrápili Vsetín. Ani dvě vydařené sezóny ale neznamenaly pokračování pracovitého kouče ve funkci. Se šéfem klubu Jaroslavem Luňákem nenašel dohodu v programu letní přípravy a poté, co mu byl navržen nižší plat, rozhodl se odejít. Podle jeho vlastních slov k tomu dopomohla nabídka z nejvyšší slovenské soutěže, ale i nedůvěra v některé lidi z prostředí klubu. Kromě samotného odchodu jsme se v rozhovoru vrátili i k ohlédnutí za jeho působením na lavičce prostějovských hokejistů.

* Když to vezmeme nejprve obecně. Jaké pro vás byly dva roky v Prostějově?

„Podařilo se nám uhrát dvakrát v řadě semifinále Chance ligy, což myslím, že kdyby nám to někdo před mým příchodem řekl, tak budeme všichni spokojení. Samozřejmě je velká škoda, že jsme nemohli udělat nějaký postupný krok, ve druhé sezóně jsme s týmem začínali prakticky od nuly, což není ideální. Jeden rok nám zbyl jediný hráč, teď tam zůstali tři, kteří dohrávali zbytek sezóny. První liga je navíc v tomto složitá. Zde není úspěch, ani když ji člověk vyhraje, ale když se mu podaří postoupit do extraligy, což je velmi těžké. Proto se domnívám, že dvě semifinále pro Prostějov jsou úspěchem.“

* Dá se vůbec v současném formátu reálně pomýšlet na postup?

„Je to neuvěřitelně náročné a mužstva z extraligy budou vždy v baráži ve výhodě. Celkově je v tomto první liga velmi zvláštní soutěží. Některé celky jsou farmy pro extraligové kluby, některé chtějí postoupit reálně a další o tom zase mluví, ale realita je asi někde jinde. Mluvit tak o snaze postupu není vůbec jednoduché.“

* V obou sezónách to tedy bylo semifinále, ale vždy s odlišným kádrem. Našel byste tam nějaké společné rysy těch dvou mužstev?

„Hlavním společným rysem pro oba kádry stoprocentně bylo, že chtěly. Charakterově jsme vybrali super kluky do obou sezón. Nikdo nebyl v týmovém pojetí nadřazený nad ostatními, hráči se nekoukali po osobních statistikách napravo, nalevo. Když to zjednoduším a makali pro tým. V tom jsme se trefili až neuvěřitelně. Bylo na nich jasně patrné, že se chtějí posouvat společně.“

* Je naopak něco, co bylo zcela odlišné jak mezi oběma týmy, tak napříč ligou?

„Když to vezmu z pohledu celé první ligy, tak se neuvěřitelně zkvalitnila. Tím, jak týmy popadaly, které tam při vší úctě neměly moc co dělat, tak se to teď srovnalo. Spadl Šumperk, kde se to taky před začátkem sezóny čekalo. V tom tak vidím největší rozdíl mezi oběma ročníky. Já bych i do budoucna udělal určité změny, aby se Chance liga posunula.“

* Můžete být konkrétní?

„Zakázal bych starty cizinců. Prostějov třeba ani žádného neměl. Je to soutěž, která by měla sloužit mladým hráčům, aby udělali krok do extraligy a připravovali se na to. Myslím si, že i do příštího roku se díky postupu Znojma liga zkvalitní, ale stále je ten klíč k postupu náročný a nebylo by tak od věci více přemýšlet nad mladými hráči.“

* Vy už jste to sám nastínil ohledně dvou odlišných mužstev. Jak náročné to je začínat téměř od nuly ve stejném klubu?

„Není to jednoduché. Hráči měli mezi sebou určité vazby, které kompletně vymizely, a vy tak musíte hledat znovu tu správnou chemii mezi nováčky v klubu. Začínat od nuly je hodně náročné. I to byl za mě jeden z faktorů, proč jsme na začátku poztráceli hodně bodů, až v průběhu sezony to bylo výsledkově lepší. Teď tam řada hráčů zůstala a myslím si, že budou muset začít šlapat od začátku, protože určité vazby tam jistě zůstanou. My jsme mohli jen těžko rychle přeskočit vytvoření vazeb, sehranost a další věci. Stálo nás to v závěru pak i lepší postavení do play-off.“

* A vy osobně. Bylo tam něco, s čím jste byl velmi spokojený? A udělal byste tentokrát něco jinak?

„Byl jsem spokojen s mými trenérskými kolegy. Ať už to byl Vlastimil Wojnar v první sezóně, tak Petr Hubáček, který odvádí maximum, co je v jeho silách. Dalším nepostradatelným členem byl Martin Finkes, ten je podle mě jedním z nejlepších kondičních trenérů v České republice. Je škoda, že skončil a jde k mládeži Vítkovic. Věřím, že o něm ještě uslyšíme. Já mám rád kolem sebe tady tvrdě pracující lidi, stejně tak musím mít radost i z celého kádru.“

* A co byste naopak změnil?

„Asi bych si tam nenechal lidi z realizačního týmu, kteří v něm byli od samého začátku... Znovu bych to dělal s novými tvářemi. Více bych se pak zpětně snažil komunikovat s panem Luňákem, protože přímý kontakt někdy mezi námi scházel. Docházelo pak mnohdy k určitým ztrátám informací, které se ztrácely v přenosu a scházelo právě, abychom spolu více mluvili. To jsou dvě věci, které byly špatně nastavené.“

* Po sezóně jste v Prostějově skončil. Můžete nyní zpětně prozradit, co přesně stálo za vaším odchodem?

„V první řadě je to kvalitnější soutěž a lepší nabídka, která přišla navíc dříve než z Prostějova. Slovenskou extraligu beru výše než první českou a Poprad je ambiciózní klub, což je pro mě výzva. Myslím si také, že jsem ztratil důvěru právě v některé lidi v klubu. Nemůžu si ale jen stěžovat, protože za ty dva roky se mi snažila většina ve všem vyhovět a jít mi na ruku, ale přes pošramocenou důvěru by to dál bylo těžké...“

* V čem například?

„Jednou z věcí byl odchod Martina Nováka. Tento přesun jsem nemohl nijak ovlivnit a hodně mě to mrzelo. Myslím si, že nás to stálo i jedno kolo navíc v play-off. Snažil jsem se tento krok respektovat, ale za mě to byl krok špatným směrem. Martin měl v týmu stoprocentně i nadále zůstat. To považuji za velkou chybu.“

* Byla tak pošramocena důvěra mezi vámi a klubem?

„Tak bych to úplně nenazval. Šlo spíše o to, že už bych dvěma lidem v organizaci nevěřil a s tím se pak těžko pracuje. Když vám někdo lže, tak v něj ztratíte důvěru. A ta je pro mě velmi důležitá. Dál bych to nechtěl komentovat. Já už se připravuji na novou výzvu.“

* Zamířil jste do slovenského Popradu. Jak se na nové angažmá těšíte?

„Upřímně moc. (úsměv) Ať už vezmu ambice klubu, tak i podmínky, tak je to zase o něčem jiném. Je to hlavně nejvyšší soutěž a pro mě velká výzva. V Popradu je super prostředí i zázemí. Loni šel z Prostějova na Slovensko Vlasta Wojnar, letos já, takže je vidět, že se dá z první ligy dostat do nejvyšší. Lidé dokázali ocenit, jak se pracovalo v Prostějově. Řekl bych, že je to dobrá vizitka.“