Stojí za proměnou domamyslického Záhoří v unikátní Hanácké stezky, pět let pořádal Hanácky Škoda sraz, cyklistické veřejnosti věnoval originální dřevěné servisní stojany, věnuje se sjezdu na horském kole, staví závodní kola a pořídil si cykloprodejnu Bike Garage, kde provádí i servis. V současné době věnuje hodně času rodině a také Jahodě, veteránské závodní škodovce, se kterou jezdí na srazy i závody. V roce 2022 získal v prostějovském Podnikateli roku titul Srdcař. To všechno je Roman Hájek (na snímku). „Chceme na Záhoří mít sportovní kulturu a aby děcka měla kde trénovat. Vše děláme s radostí a láskou k přírodě a sportu dohromady,“ říká s plným odhodláním.

* Nejprve jste se plně věnoval závodům na horských kolech. Můžete čtenářům přiblížit dobu svých začátků?

„Jízda na kole byla vždy součástí mého života. Ke sjezdu na horském kole jsem přišel především díky svým kamarádům, kteří se o horská kola zajímali. Dále jsem měl inspiraci na internetu, kde můžeme sledovat nejrůznější videa z celého světa. Jelikož v Prostějově žádný oficiální klub nebyl, rozhodl jsem se založit s kamarády oficiální klub Bikers Minds, který slučuje MTB (Mountain Bike) jezdce.“

* Haná je rovinatá, kde jste trénoval?

„S tréninkem jsem začal v Mostkovicích na Záhoří, kde jsme si s kamarády postavili svou první trať. Jezdil jsem trénovat do Koutů nad Desnou, kde je situována nejtěžší trať ve sjezdu v ČR, a také do Malé Morávky – Ski areálu Kopřivná. Jinak jsem měl možnost podívat se také na Slovensko a do Rakouska.“

* Horská kola, na kterých jezdíte, jsou speciální. Kde se dají pořídit?

„Ano, jsou speciálně konstruovaná na velkou výdrž, musí zvládnout skoky, velké přetížení a také pády. Kola jsem si vždy stavěl sám, mým snem bylo mít cykloservis s tímto zaměřením. Založil jsem firmu Bikegarage, kde nabízím veškerý servis horských a sjezdových kol. Také stavíme kola na zakázku podle přání zákazníků. Dokážeme sestavit vyvážený komplet na základě barvy, velikosti, specifikace rámu, komponentů, jízdního stylu a rozpočtu. Firma jede, spousta zákazníků se k nám pravidelně vrací. Asi i proto, že opravdu ušijeme každému kvalitní stroj na míru.“

* Jakých největších úspěchů jste na závodech dosáhl?

„Mezi mé největší úspěchy patří první místo v závodě Freeride Dub Cup 2011 v Malé Morávce a následně v dalších dvou letech druhá a třetí příčka, následně vítězství na Myšák DH Cup, několikanásobné umístění v první dvacítce jezdců v seriálu závodů Wood Bike Series (WBS). K tomu ještě čtvrtá místa ve slovenském Neftak race, v Moravsko-slovenském DH Cupu ve Velkých Karlovicích či účast na Českém poháru v Koutech nad Desnou a dalších závodech v ČR a na Slovensku.“

* Od podnikání k zábavě. Kdy vás napadlo přetvořit Záhoří v Hanácké stezky a proč?

„Jak jsem říkal, lokalita u křížku na Záhoří nám léta sloužila jako cvičná trať. Asi před deseti lety jsme s Bikers začali jednat s městem Prostějov, které je vlastníkem většiny pozemků. Chtěli jsme tam vytvořit bikepark a stezky pro horská kola. Povedlo se to dotáhnout do konce až v květnu roku 2021, kdy jsme stezky slavnostně otevřeli.“

* Vypadá to jednoduše, skrývá se za tím spousta práce. Vy jste začali jinou věcí než budováním tratí. Co to bylo?

„Jako první, ještě v době, kdy jsme netušili, že náš plán vyjde, jsme se o křížek a jeho okolí začali starat. Pokáceli jsme staré a vysadili nové stromy, vybudovali posezení, vykáceli náletové keře a zaseli trávu. Podotýkám, že vše za peníze Bikers a ve svém volném čase. O to víc nás mrzí, že se stále najdou lidé, kteří naši práci ničí. I když se to týká i stezek, kde nám někdo už dlouho vytrhává označníky.“

* Můžete popsat, jak stezky vypadají?

„Na startu trailů Hanáckých stezek jsme vybudovali posezení a rozjezdové místo, máme tady i základnu a stojany na kola. Po vyvezení tun odpadu nejrůznějšího druhu jsme museli vykácet náletovky a les vyčistit. Pak už byly na řadě traily, skoky a podobně. Dnes jsou zde vytyčeny samostatné stezky pro chodce i cyklisty.“  

* Jak víme, ne všichni stavbě přáli?

„Potýkali jsme – a potýkáme se – se s řadou ne zrovna příjemných situací. Mimo jiné se stížnostmi, které na nás lidé posílají. Přitom my máme od všech úřadů vše povolené a schválené. Pro méně chápavé, nechceme les ničit ani si ho přivlastnit nebo vykácet. Kdyby někdo potřeboval informace o projektu, tak stačí napsat. Chceme tu mít sportovní kulturu a aby děcka měla kde trénovat. Vše děláme s radostí a láskou k přírodě a sportu dohromady.“

* Kdo všechno stezky využívá?

„Může sem kdokoli, trénovat, jen se projet či projít. My zde děláme ročně několikery závody, vždy kvalitně obsazené. Ale zastavit se může opravdu každý.“

* Přejděme k vaší další zálibě. Co škodovky?

„Pro ty mám slabost odjakživa. (úsměv) Před lety se mi povedlo od Milana Hepnárka koupit Škodu 120S. Je to závodní vůz z roku 1972, který vyráběla československá automobilka AZNP v letech 1971 až 1974. Pro účely homologace mělo vzniknout tisíc kusů do běžného provozu, které měla používat Veřejná bezpečnost. No a já ‚Jahodu‘ piplám a vracím do závodního módu.“

* „Jahoda“ tedy stojí za Hanáckým Škoda srazem, který jste v minulosti pořádal?

„Více méně ano, proto jsem v roce 2017 uspořádal v plumlovském Žraloku první sraz. Nakonec jich bylo pět, poslední v roce 2022. Krásná doba, spousta zajímavých setkání, noví kamarádi – škodovkáři. Ale také půl roku každodenní práce, vyřizování, zajištění všeho potřebného… Mám mnoho zájmů, poměrně náročnou práci a syna, takže musím řadu věcí vypustit. Uvidíme, snad se ke srazům zas vrátím.“

* Od té doby se věnujete „Jahodě“, jak jste se zmínil. V jakém smyslu?

„Jezdím slalomy a závody do vrchu Hobbyvrchycup. I když má ‚Jahoda‘ 115 koní, na závody to zas až taková síla není. Maximální rychlost moc neřeším, spíš si užívám rychlost v zatáčkách, kde vůz perfektně sedí. Sám si ho servisuji a neustále vylepšuji. Několikrát jsem ho měl rozebraný do šroubku, takže vím přesně, co mám v rukou. V minulých dnech jsem jel Ecce Homo Šternberk a auto šlapalo jako hodinky. Dojel jsem i se zlomenou řadicí pákou.“

* V době, kdy vzniká tento rozhovor, jste na Celostátním Škoda srazu v Běšinách. Jak jste dopadli?

„Úspěch je už to, že jsem s autem, které před jízdou podstoupilo řadu zákroků, ujel přes 400 kilometrů po vlastní ose. V soutěži krásy v kategorii 100/11 jsme s ‚Jahodou‘ zvítězili. Na to jsem moc pyšný, protože dát ji do cajku po té cestě byla makačka. A teď doufám, že se oba v plném zdraví vrátíme domů.“ (Vrátili a za ten víkend najeli neuvěřitelných 1 000 kilometrů. Ale „Jahoda“ opět vyžaduje kompletní koupel, masage a spoustu lásky – pozn.red.).

* Na žádném z projektů jste nepracoval úplně sám, podporuje vás a spolupracuje s vámi spousta lidí. Chcete jim něco prostřednictvím Večerníku vzkázat?

„Děkuji všem, kteří mi pomáhají, zejména na stezkách. Je to kolektivní práce, jen já jsem tak nějak víc mediálně vidět. Úplně nejvíc ale musím ocenit svou ženu, která mě podporuje ve všem, co dělám.“

 

ROMAN HÁJEK

* narodil se 9. března 1990 v Prostějově

* je vyučený truhlář

* nedokončil střední podnikatelskou školu, sudovat ji začal proto, aby mohl jezdit na kole a posouvat se

* mimo jiné dělal servisáka české reprezentaci na závodech ve Francii

* tři roky pracoval jako údržbář v jedné z prostějovských velkých firem

* od roku 2015 je majitelem Bikegarage

* s manželkou Bárou mají ročního syna Matouše

* má rád sport obecně, hudbu, kutilství a (kupodivu) také auta

zajímavost: v Cenách cestovního ruchu Olomouckého kraje pro rok 2021 zvítězily Hanácké stezky a projekt spolku Bikers Minds, v jehož čele stojí, se stal i absolutním vítězem ročníku