Jen dva roky strávil ve volejbalovém klubu VK Prostějov coby mládežnický trenér Zdeněk Sklenář (na snímku). Za tuto v dlouhodobém horizontu nikterak enormní dobu se však stihl výrazně podílet na jasně viditelném vzestupu celkové kvality nadějí vékáčka. Čím? Každodenní poctivou prací, vysokou odborností, maximálním nasazením i svým typicky pozitivním přístupem. Krátce před odchodem k extraligovým mužům Zlína Večerníku věnoval obsáhlý rozhovor, v němž se ohlédl za uplynulou sezónou i celým svým působením na Hané a rozebral také další zásadní témata.

* Jaký byl soutěžní ročník 2022/23 v podání prostějovských juniorek U20?

„Na začátku to vypadalo, že tým bude početně až moc široký na to, aby si všechny holky dostatečně zahrály. Jak už to ale v takových případech někdy bývá, postupně přišla spousta zdravotních problémů a nakonec jsme skoro na každý turnaj dávali dohromady sestavu, aby byla v odpovídajícím složení. Přes tyto potíže a opakované výpadky se zdravím pracoval celý tým velice dobře a po dlouhodobé části extraligy U20 dokázal o jediný bod udržet důležité čtvrté místo. Díky tomu jsme šli do závěrečného turnaje Final 8 z výhodné pozice a v základní skupině porazili jak Frýdek-Místek, tak České Budějovice. Tím jsme postoupili do elitní čtyřky, což byl náš velký cíl pro celou sezónu, který se tedy podařilo splnit. V semifinále jsme proti favorizovanému Olympu Praha nepodali výkon snů, jímž bychom se mohli senzačně dostat až do finále. A v utkání o třetí příčku proti domácí Ostravě jsme následně střídali výborné momenty s horšími, až všechno dospělo do dramatické koncovky, kde byl šťastnější soupeř. I konečné čtvrté místo je však skvělé, hlavně v porovnání s předchozí sezónou, kdy jsme se do poslední chvíle složitě zachraňovali v nejvyšší soutěži. Od té doby jsme udělali ohromný výkonnostní skok nahoru hodný žabáka roku. Proto spokojenost, ale zároveň i zklamání z toho, že bronzové medaile byly tak blízko a utekly o malinký kousek. Což nejvíc mrzelo holky koncového ročníku 2004, které zůstaly v celé své generaci bez zhodnocení dlouhodobé práce ziskem cenného kovu.“

* Nakolik dobře si z vašeho pohledu vedl ženský výběr U22?

„Všechny hráčky, které si tuhle věkovou kategorii vyzkoušely, pocítily na vlastní kůži velkou náročnost extraligy U22 v kombinaci s dalšími soutěžemi, především z hlediska cestování. Turnaje dvaadvacítky totiž většinou následovaly na konci prodlouženého víkendu po těžkých zápasech první ligy žen, často obnášely hodně přejezdů a někdy jsme museli urazit nikoliv desítky kilometrů, ale stovky. Například jednou to byly cesty do Rudolfova a zpátky i do Prahy a zpět během tří dnů, což byl už docela extrém. Proto smekám před holkama, že celkově tuhle náročnost během sezóny zvládaly. V extralize U22 jsme neměli natolik vysoké ambice, v dlouhodobé části jsme obsadili osmý post. Do závěrečného turnaje Final 8 jsme pak šli s tím, že nechceme skončit právě poslední osmí a zkusíme naše umístění aspoň trochu vylepšit. Což se podařilo díky dvojímu zdolání Lanškrouna, který jsme předtím za celý rok ani jednou neporazili. Tím pádem jsme sezónu uzavřeli vítězstvím a myslím, že i se sedmou pozicí může panovat určitá spokojenost. Celý tým udělal pro co nejlepší výsledek maximum.“

* Prvoligový bronz béčka žen VK byl dost překvapivý úspěch, ne?

„To rozhodně ano. Po loňském postupu ze druhé ligy jsme se nejprve rozhodovali, jestli vůbec do první ligy jít a jak tuto soutěž dospělých vhodně skloubit s extraligami U20 i U22. Což se nakonec povedlo velice dobře díky značné šířce kádru, kdy se do prvoligových utkání zapojilo dohromady pětadvacet hráček včetně docela časté výpomoci Péti Kožouškové i Míši Beránkové z ženského áčka VK. Naše mladé holky se tak mohly učit od starších a zkušenějších, což bylo taky cenné. Zlomovým dvojzápasem celé sezóny určitě byl ten domácí s Dobřichovicemi, neboť jsme dokázali porazit nejlepší družstvo soutěže, a tím se nastartovat k výborné šňůře jak výkonnostní, tak výsledkové. Postoupili jsme do horní nadstavbové šestky, vyhráli klíčové čtvrtfinále a nakonec i sérii o bronz proti loňskému finalistovi z Hradce Králové. První liga žen byla ohromně vyrovnaná, nejen tím těžká. A řekl bych, že v rozhodujících zápasech jsme zúročili zkušenosti nasbírané v mládežnických extraligách a zkombinované právě s prvoligovými zkušenostmi mezi ženami. Tohle je z mého pohledu ještě cennější než vybojovaný bronz. Samozřejmě jde o závazek do dalších let, aby se na dosažené úspěchy dařilo navazovat.“

* Celkově tedy hráčky pod vaší taktovkou odvedly dobrou práci?

„Určitě jo, a nejen ty holky, které jsem vedl já – viz například mistrovský titul starších žákyň, což je výjimečný a naprosto vynikající úspěch. Svým svěřenkám chci poděkovat za vše, co odpracovaly. Platí to pro úplně každou, i když některé dávaly volejbalu víc a jiné trochu míň, takhle to prostě bývá. Já bych obecně vyzvedl holky, které tomu obětují naprosté maximum. Například jsme tady měli dvě hráčky na hostování, jež pravidelně dojížděly stovky kilometrů tam i zpátky, což pro ně bylo extrémně náročné. Ale společně s našimi kmenovými děvčaty šly do toho.“

* Nakolik splnily dva roky v Prostějově vaše představy?

„Před těmi dvěma lety jsem přicházel do klubu, který má tradici. Sice ne tak dlouhou, ale úspěšnou. V posledních letech před covidem se mu však tolik nedařilo, přesto z mého pohledu stále měl své místo v české špičce. Pro mě bylo podstatné vědomí, že nejde o oddíl, který by mládež bral na lehkou váhu, spíš právě naopak. V době mého příchodu do Prostějova sílila snaha o co největší pozvednutí kvality zdejších mládežnických kategorií, na čemž jsem se chtěl samozřejmě podílet. Mým prvním zjištěním bylo, že je potřeba hodně pracovat s mentalitou hráček, aby samy pochopily jednu klíčovou věc: že pokud svůj talent nehodlají rozvíjet poctivou dřinou, tak nemohou být skutečně úspěšné. Nesměly dál zůstávat v určitém uspokojení, že jim něco stačí, musely vybřednout z rybníčku nějakých menších dílčích úspěchů. A začít víc makat pro dosažení těch opravdu velkých, aby se prostějovské týmy znovu dokázaly měřit s nejsilnějšími soupeři v ČR, tedy s Brnem, Olympem Praha, Libercem, Ostravou a spol. Tudíž jsme společně překonávali jisté třecí plochy a upravovali celkové vnímání volejbalu u děvčat jak momentální, tak dál do budoucna v jejich životech. Dosahované výsledky u mládeže totiž nejsou jediným měřítkem toho, nakolik dobře trenér pracuje. Důležitější než medaile je z mého pohledu správná výchova hráček pro jejich další život jak sportovní, tak mimo volejbal. A tímhle směrem jsme se snažili s Alešem Novákem a Soli Soares jít. Věřím, že se nám i společně s holkama povedlo nastavit takový systém práce, aby fungovala provázanost mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a mladé volejbalistky VK někam systematicky mířily. Součástí toho je i vnímání svého vlastního klubu nikoliv jen jako prostředku k hraní, ale něčeho víc. To znamená pro svůj klub žít a dávat tomu víc než jen mechanicky chodit na tréninky a zápasy. Tohle je běh na dlouhou trať, který jsme podle mě dobře nastartovali. Včetně budování společné komunity s rodiči hráček i s přáteli klubu. Je nutné takhle pokračovat.“

* Dost sázíte na pozitivní přístup ke svěřenkyním i obecně. Máte jej přirozeně v sobě?

„To asi mám, ale když jsem dlouhé roky sedával za hřištěm jako statistik, hru jsem až natolik pozitivně neviděl. Člověk je z téhle pozice víc mimo družstvo a vnímá spíš chyby, nedostatky. Až přechodem na trenérský post jsem se stal plně součástí týmu, začal s ním mnohem víc cítit i žít. Úplně se mi změnil úhel pohledu a tím cesta, po které jít při komunikaci s hráčkami, jejich vedení. Abych jim v první řadě pomohl se zlepšovat, dobře hrát, celkově jít nahoru.“

* Práce statistika u české reprezentace mužů jste již nechal?

„Ano, přepustil jsem ji mladším a dravějším. Nicméně jsem kývl na nabídku absolvovat s vysokoškolským výběrem ČR Světovou letní univerziádu 2023 včetně přípravy na ni, což je záležitost několika týdnů teď v červenci a srpnu. Vrcholný univerzitní turnaj bude v Číně, něco takového jsem ještě nezažil a moc se na to těším. Světová univerziáda je svým globálním rozsahem asi nejblíž olympijským hrám, z tohoto hlediska půjde o nesmírně zajímavou i cennou zkušenost.“

* Jak se zrodil váš odchod k extraligovému mužstvu Zlína?

„Moje přemýšlení o změně nastalo po pravdě dřív, než přišla jakákoliv nabídka odjinud. Šlo o pragmatické vyhodnocení posledních dvou let, což mi nastavilo nějaké zrcadlo ohledně času, rodiny a podobně. Z Karlových Varů do Prostějova jsem totiž šel právě proto, abych byl blíž domovu v Brně a měl víc času mimo volejbal. Což se vzhledem k náročnosti práce ve VK, tím i celkové vytíženosti vlastně vůbec nezměnilo. Únava postupně rostla, energie naopak docházela. A nakonec jsem udělal rozhodnutí něco změnit, jít dál. Až potom přišly nabídky z jiných klubů včetně Zlína, kde jednání s Romanem Mackem dávala pro mě i z dlouhodobého pohledu největší smysl. Nakonec jsme se domluvili na tom, že dokonce povedu tamní muže, nad takovou příležitostí jsem neváhal. Je to pro mě velká výzva, zároveň i zodpovědnost. Chci Zlínu pomoct, navíc odtamtud pochází rodiče mé ženy a taky moje máma. Tím pádem rodina tenhle můj přesun uvítala.“

* Jak vidíte další fungování mládeže vékáčka, aby dokázala pokračovat úspěšně rozjetým směrem?

„Slibné vyhlídky do dalších let volejbalový Prostějov určitě má díky silné generaci letošních starších žákyň, jež vyhrály mistrovství republiky a mají velký potenciál. Nejen ony, ale úplně všechny holky v každé věkové kategorii však musejí mít trvale dobrý přístup a poctivě pracovat. Naprosto zásadní totiž pro děvčata je uvědomění si, co je potřeba volejbalu obětovat, aby se z nich staly opravdu kvalitní hráčky. Samo nic nepřijde. Tohle v nich naplno probudit mimochodem vidím jako asi největší úkol pro novou trenérku prostějovských juniorek Markétu Chlumskou.“

 

ZDENĚK SKLENÁŘ

* narodil se 18. října 1985 v Brně

* končící trenér mládeže ve volejbalovém klubu VK Prostějov a hlavní kouč oddílového výběru juniorek, odchází k extraligovým mužům Zlína

* volejbal od dětství aktivně hrával za Brno až do přechodu z kategorie juniorů mezi dospělé, následně hrál několik let 2. ligu mužů za Sokol Střelice

* od roku 2006 se začal věnovat práci statistika, na klubové úrovni postupně prošel KP Brno (juniorky 2006 až 2011, ženy 2008 až 2011 a 2013 až 2016), Franches-Montagnes (Švýcarsko, ženy 2011/12), Volley Köniz (Švýcarsko, ženy 2012/13), Post Schwechat (Rakousko, ženy 2016/17), VK Karlovarsko (muži 2017 až 2021)

* bohaté zkušenosti má jako statistik rovněž z reprezentačních týmů kadetek a juniorek České republiky (2009 až 2011) i mužů ČR (2012 až 2022)

* částečně se věnoval také práci trenéra v KP Brno, ve Franches-Montagnes, v Postu Schwechat, ve VK Karlovarsko i při působení u českých národních kolektivů

* jako člen realizačních týmů se podílel na řadě úspěchů, těmi největšími jsou bronz s juniorkami ČR na ME U20 (2011), dva postupy do čtvrtfinále s muži ČR na ME (2016, 2021), jedno zlato s ženami Postu Schwechat v rakouské lize (2017), dvě zlata s muži VK Karlovarsko v české lize (2018, 2021) a jeden bronz s ženami Volley Köniz ve švýcarské lize (2013)

* v Prostějově coby kouč dovedl juniorky VK ke 4. místu v extralize ČR U20 (2023) a B-družstvo vékáčka ke 3. příčce v 1. lize žen ČR (2023)

* vystudoval Vysoké učení technické Brno v oboru výrobní technologie

* je ženatý

zajímavost: jeho manželkou je bývalá volejbalistka VK Prostějov Šárka Melichárková (nyní Sklenářová)