V Je mezi námi poměrně málo lidí, kteří se někdy stali mistry České reoubliky. Ale v Prostějově je pouze jeden, jenž se šampionem stal už devatenáctkrát! Bezpochyby již legendární motokrosař Martin Žerava (na snímku) letos jede svoji 34. závodní sezónu. A jak sám říká, bez adrenalinu i dřiny, kterou vrcholový sport přináší, si svůj život stále nedokáže představit. Přestože s motokrosem procestoval celý svět, vždy se vrátil do Prostějova za svojí rodinou a kamarády. Ostatně kvůli tréninku obou synů se vrátil i k bikrosu, jemuž se v dětství sám věnoval. Kromě toho stojí za pořádáním cyklistických závodů v Prostějově a nedávno se také aktivně zapojil do budování pumptrackové tratě určené právě cyklistům, která vyrostla u prostějovského Sportcentra DDM. To vše již bylo patřičným důvodem k našemu obsáhlému rozhovoru.

 

* S motorkou už musíte být za ty roky úplně srostlý. Ostatně poprvé jste na ni sedl už ve svých sedmi letech. Stihl jste jako kluk vůbec jezdit i na kole?

„V mládí jsem dělal různé sporty. Kromě motokrosu k nim patřil také bikros, gymnastika, lyžování či judo. Po osmých narozeninách jsem si měl vybrat sport, kterému se chci nejvíc věnovat. Zvolil jsem motokros, ale ostatní sporty jsem dělal doplňkově dál.“

* Proč jste přesedlal na stroj poháněný spalovacím motorem?

„K motokrosu mě přivedl otec, vybral jsem si ho, protože mě ze všech bavil nejvíc. Takto po všech stránkách náročný sport by nešlo dělat bez podpory celé rodiny.“

* I ve věku, kdy většina vašich někdejších soupeřů už dávno skončila, si udržujete stále velmi solidní výkonnost. Čemu za to vděčíte?

„Hlavně tomu, že se mi vyhýbá vážné zranění. Což je pro každý sport to nejdůležitější. Také to bude i tím, že jsem to v mládí neflákal, takže z toho žiju ještě teď.“

* Je možné spočítat, kolikrát jste byl již operovaný?

„Operací bylo dost, myslím, že kolem třinácti. Ale zlomenin bylo mnohem víc.“

* Oba vaši synové se věnují bikrosu. Nečekal jste, že i synové půjdou spíše ve vašich motokrosařských stopách?

„Filu i Dendu (Filipa i Denise - pozn. red.) baví bikros a sjezdy na horských kolech. Jsem za to moc rád, protože je to podobné motokrosu. Tím pádem máme stejný koníček. Na motorce umí jezdit, párkrát si to vyzkoušeli, ale kola u nich vyhrávají. Jde jim i gymnastika, parkour či jízda na snowboardu.“

* Jak jste zmínil, vy sám jste se bikrosu věnoval. Kdy vás začali synové na trati porážet?

„K bikrosu jsem se vrátil zhruba před devíti lety právě kvůli synům, abych se i já učil něco nového a zároveň se udržoval i fyzicky. Technikou jízdy na kole byli oba brzy lepší než já. Filip je už i silou a dynamikou od startu lepší, jen ho teď přibrzdilo vážné zranění levé ruky. Ale už teď se těší, jak začne znovu závodit. Denda začíná dospívat a silově i dynamikou je už na mé úrovni. Na oba kluky je krásný pohled, jak si hrají s kolem, jako kdyby se s ním narodili a měli ho přirostlé k rukám i nohám.“

* V čem se podle vás bikros a cyklokros nejvíce liší. A co mají naopak společného?

„Bikros je těžší než motokros tím, že motorka má pérování a hodně chyb odpustí. A také je víc kontaktní než motokros, je to sprint, závod trvá poměrně krátce a není tam absolutně žádný čas na chyby. V bikrosu je také víc hrbů a skoků, jde o opravdu těžký sport. Motokros je mnohem více vytrvalostní, tepovku máme celou rozjížďku kolem 180, a to jedeme obvykle více jak půl hodiny. Přitom se to celé za den zopakuje třikrát.“

* Dokonce jste se v rámci bikrosu přeorientoval také do role pořadatele závodů, které se pravidelně konají právě v Prostějově. Jak se v ní cítíte?

„Ano, v Prostějově jsem letos pořádal už třetí ročník menších závodů v bikrosu. U nás máme dráhu pouze pro čtyři závodníky, standardně bývá pro osm. Proto se u nás nedají pořádat velké závody. I tréninky jsou u nás náročné, jelikož se stále rozrůstá základna. Máme kolem pětadvaceti závodníků a už se tam stěží vejdeme. Při závodech i brigádách přiloží ruce k dílu také rodiče, za což bych jim chtěl poděkovat. Náš oddíl máme na povel s Jančou Szmigielskou za svobodna Horákovou, naší skvělou olympioničkou v této disciplíně. Pardus Tufo Prostějov nám dělá dobrou základnu a moc nám pomáhá i finančně. Při konání závodů zapojím i mé reklamní partnery jako Sezako, STáR či Kostka. Tím, že jezdím celý život po různých závodech, tak jsem hromadu věcí odkoukal. Snažím se je dělat nejlepší, jaké zvládnu.“

* Nedávno se podařilo u budovy Sportcentra DDM vybudovat pumptrackovou trať. Proč by na ni lidé měli vyrazit?

„Trať u Sportcentra DDM je určená pro širokou cyklistickou veřejnost. Užijí si ji mladí i starší. Mělo by se na ní jezdit tak, aby každý cyklista byl schopný celou dráhu projet bez šlapání. Svojí silou a váhou by měl kolo rozpumpovat a rozhoupat tak, aby zrychloval. Díky tomu se cyklisti více sžijí s kolem.“

* Na finální podobě tratě jste spolupracoval s Vítem Horákem, bratrem a trenérem již zmíněné někdejší olympioničky v bikrosu Jany Horákové. Jak se vlastně pozná dobrá pumptracková trať od té méně vydařené?

„Většina pumptrackových tratí je z asfaltu, což má úplně jiné grády, než když je z udusané hlíny. Snad se časem sežene dostatek financí a i dráha u Sportcentra DDM se dočká asfaltu.“

* Nejenže jste s nápadem přišli a hledali pro jeho realizaci peníze, také jste se do budování hřiště aktivně zapojili. Čím a kolik jste tím strávili hodin?

„Dráhu financovalo Sportcentrum.DDM. My jsme tam s Vítem Horákem dohlíželi na tvar dráhy, aby vypadal, jak má, a dalo se na ní bezpečně jezdit. Kolik jsem tam celkem strávil hodin, to nevím, během června jsem tam byl asi tak zhruba čtyřicet hodin.“

* Lze převážení koleček s hlínou alespoň částečně považovat za součást motokrosařského tréninku?

„Kolečka, lopata a rýč nemají se sportem nic společného. To je jen dřina, nicméně díky fyzičce, kterou mám ze sportu, jsem to zvládal dobře.“

* Vždycky jste se chtěl poměřovat spíše s těmi lepšími, až jste se jako veterán stal opakovaně mistrem světa. Nemrzelo vás, že to nepřišlo o něco dříve? Nebo naopak převládá zadostiučinění?

„V mládí jsem dojížděl těsně za těmi nejlepšími, celkové čtvrté místo na světě pro mě na naše finanční možnosti bylo velkým úspěchem. Jinak si ale myslím, že každý má svůj čas, někdo je lepší dříve, někdo později. A někomu se to nepovede nikdy, i když pro to dělá maximum. Já měl to štěstí, že se my to povedlo, ale to by nebylo možné, aniž by se zapojilo mnoho lidí, kteří mi pomáhali. Byli to členové rodiny, kamarádi, sponzoři i další.“

* Závody v motokrosu jsou spojeny s vyplavováním adrenalinu. Dá se říci, že jste se na tomto hormonu během života stal závislým?

„Určitě jsem se stal závislý nejen na adrenalinu, ale i na posouvání svých hranic a možností.“ (pousměje se)

* Závodit asi nebudete věčně. Máte představu, díky čemu bude vaše tělo vyplavovat adrenalin třeba po šedesátce?

„Sportu se budu věnovat celý život, je to prostě styl života. Samozřejmě jej budu upravovat přiměřeně k věku, ale abstinence od sportu se fakt nebojím…“

* Dokážete si představit, co by mohlo motokros ve vašem životě jednou nahradit?

„Motokros nedovede nic nahradit! Budu jezdit, co mně to mé zdraví dovolí. To platí také o bikrosu či horských kolech. Každopádně sportů, které se dají dělat, je moc, mám rád třeba i ty zimní, jako je například snowboarding.“

* Aktuálně mimo jiné provozujete motokrosařskou školu. Jakou nejlepší radu týkající se sportu jste v životě dostal vy sám?

„Mladým závodníkům bych doporučil, aby vytrvali, i když to kolikrát hodně bolí. Je třeba najít si na té dřině a bolesti něco pěkného a pozitivního. A musí to bavit. Založil jsem už i malý motokrosový tým. Trénuji jak motokrosaře, tak i bikrosáky, moc mě to baví a naplňuje.“

* Myslíte, že u nás ještě vyrostou úspěšní motokrosaři. Co k tomu bude potřeba?

„Ano, rostou u nás mladí, nadějní závodníci. Jediné, co jim můžu přát, je, aby se jim vyhýbala zranění a měli kolem sebe lidi, kteří je budou podporovat a pomáhat v rozvoji tak, jako pomáhali mně. A budou potřebovat také kupu štěstí.“

 

MARTIN ŽERAVA

* narodil se 18. března 1974 ve Šternberku

* dlouhodobě žije v Prostějově, kde rozvíjí svoji kariéru

* od dětství provozoval různé sporty jako například judo, bikros a sportovní gymnastiku  

* vyučil se mechanikem

* celý svůj život je profesionálním motokrosařem, jako OSVČ provozuje také motokrosařskou a bikrosovou školu

* svůj první závod jel v roce 1989. Prošel různými motokrosovými týmy, mezi něž patřila například Dukla Olomouc, Doats team Brno či slovenský HP racing team.

* 19x získal titul MČR v motokrosu, je i dvojnásobným mistrem Slovenska, má celkem 4 medaile z mistrovství Evropy, dvakrát zvítězil v týmových závodech v prestižní Mezinárodní motocyklové šestidenní. Jednou skončil v nejprestižnější kategorii seriálu mistrovství světa na konečném 4. místě, je také trojnásobným mistrem světa mezi veterány

* je ženatý, s manželkou Lenkou vychovávají dva syny Filipa a Denise, kteří se věnují bikrosu

* mezi jeho záliby patří lyžování a snowboarding, dělá téměř každý sport kromě fotbalu

zajímavost: na motorce začal jezdit v sedmi letech. Jeho první motorkou byl kozí dech, který mu sestrojil otec Ladislav