Zdenek Kunc se narodil 1. dubna 1931 v rolnické rodině. Vyučil se ševcem ve Zlíně u Bati, a jak říká, jemu a Baťovi to vždycky pálilo. Zatímco jeho bývalý vzor už dávno pohlíží na zem z nebeských výšin, Kunc se ve zdraví, psychické i fyzické síle dožil již 92 let. Nadále přitom zůstává tělem i duší věrný Hubertovu cechu. Vždyť s myslivostí začal už jako kluk. Za práci pro kynologii a myslivost se stal „čestným členem“ Českomoravské myslivecké jednoty.

* Jak jste se vlastně dostal k myslivosti?

„Od útlého mládí mi učaroval hon, utíkal jsem ze školy, jen abych u toho mohl být. Bylo mi něco přes osmnáct, když jsem úspěšně složil první zkoušku z myslivosti a stal se členem Mysliveckého sdružení Čehovice. Od té doby jsem pracoval pro honitbu, zvyšoval si vzdělání a složil zkoušku pro myslivecké hospodáře, kterým jsem byl zvolen v roce 1979. Dělal jsem to deset let, pak se honitba bohužel rozpadla.“

* Jste velkým milovníkem psů, učaroval vám anglický pointr, aristokrat mezi loveckými plemeny. Kdy jste začal s jejich chovem?

„Moje první pointerka byla fena Letka Rovensko, kterou jsem si pořídil kolem roku 1960 a odchoval na ní dva vrhy. Z mé chovatelské stanice z Hraběcí obory vzešlo ještě dalších šest vrhů velmi kvalitních a lovecky upotřebitelných pointrů. Chovám je dodnes, vlastně po celý svůj kynologický život. Je to úžasné plemeno, které mi vyhovuje povahou a prací, okolí zaujme exteriérem.“

* Kdy jste naposledy předvedl na zkouškách lovecké upotřebitelnosti psa?

„Předvedl jsem jich dlouhou řadu, vlastních i psů kamarádů. Jako vůdce jsem naposledy vystoupil v roce 2012 v Přestavlkách na Přerovsku na lesních zkouškách ohařů. Bylo mi jedenaosmdesát let, když jsem zkoušky úspěšně se psem pointerem dokončil. Už jsem přestal i posuzovat, v dřívějších letech jsem hodnotil psy na svodech a byl všestranným rozhodčím pro výkon loveckých psů.“

* Zmínil jste kariéru rozhodčího. Jaké zkoušky jste posuzoval?

„Mohl jsem posuzovat podzimní zkoušky, které kvalifikují psa jako lovecky upotřebitelného k dohledávání a aportování drobné zvěře, lesní zkoušky, po jejichž absolvování získá pes loveckou upotřebitelnost pro honitby s lovem spárkaté zvěře, zkoušky vloh, což jsou základní lovecké zkoušky odhalující vrozené vlohy psa, a také FT neboli Field Trials, kdy se zkouší práce psů (ohařů) v poli: daleké, systematické hledání, vystavování zvěře a tzv. přiznávání, tedy sekundování.“

* Když mluvíte o svodech, co všechno se na nich u loveckých psů posuzuje?

„Jarní svod je určen mladým jedincům, hodnocení psa je záležitostí spíše orientační. Nebývá zaměřeno na přesné znění standardu plemene, ale spíše na základní informace týkající se výšky, chrupu atd. Na psa nejsou kladeny takové nároky jako na výstavě, nikdo neočekává ideální předvedení na výstavním vodítku, ale ani bezchybný výstavní postoj. Musí se však předvést v pohybu, nechat si změřit kohoutkovou výšku a zkontrolovat chrup.

Pes by tedy měl být schopen se předvést na vodítku, aniž by táhl, škrtil se nebo se svým vůdcem cloumal. Měl by být schopen klidně stát a nebránit se kohoutkové míře, a to někdy na prkenné podložce. Měl by také v rámci možností ochotně ukázat skus a nechat si spočítat zuby. Není nezbytně nutné, aby psovi do mordy sahal posuzující rozhodčí, zuby svého svěřence může ukázat i jeho vůdce. Pes ale při tom nesmí projevovat agresivitu. Psi samci si dále musí nechat zkontrolovat varlata. To všechno lze natrénovat doma, aby pak na svodu nenastal problém. Já osobně jsem majitelům a koroně při posuzování vysvětloval, jak na tom dané zvíře je. Co je vada, která v upotřebitelnosti nevadí, ale třeba v chovu je nepřípustná. Hodně věcí jde u takto mladých psů napravit, a já se snažil poradit, jak na to.“

* Lovecká kynologie ale není vaším jediným koníčkem. Čím se ještě zabýváte?

„Dlouhé roky chovám poštovní holuby, a když mě přátelé požádají, ještě stále chodím troubit na nejrůznější akce, nejen myslivecké.“

 

Speciální přílohu VEČERNÍK V KUCHYNI & BYDLENÍ a ZAHRADA najdete jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 28. srpna