Již několik let patří jeden z posledních koncertů sezóny v plumlovském kempu Žralok Karlu Kahovcovi a kapele George & Beatovens. Dnes šestasedmdesátiletý muzikant, zpěvák a skladatel má na svědomí řadu nestárnoucích hitů jako Modřínů háj či Paní v černém. Zpívá i písničky nezapomenutelného Petra Nováka, po kterém kapelu převzal. Večerník si s charismatickým mužem popovídal o jeho začátcích, úspěších, nezdarech i současném životě.
* Jak jste se k muzice vůbec dostal?
„Máma hrála perfektně na klavír, výborně zpívala. Táta uměl na kytaru, housle a trumpetu a taky krásně zpíval. Mamka mě přinutila chodit do hudební školy do klavíru, což mě strašně nebavilo. (úsměv) Přehrávat nezáživné etudy, když jsem měl věčně ucho přilepené k rádiu se stanicí Luxembourg, děs. Pak sestra Vlasta přinesla domů kytaru. Bylo to spíš takový pádýlko, a protože jí po pár zkouškách začaly bolet a otékat prsty, vykašlala se na to. Tak jsem se kytary ujal já. Když jsem ji poprvé držel, bylo mi jasné, že touhle cestou chci jít, že chci být kytarista. A začal jsem trénovat, i šest hodin denně. A sen hrát, jsem si nakonec splnil.“
* S kým jste začal hrát veřejně?
„Moje zlatá éra nastala, když mi bylo osmnáct a začal jsem hrát se skupinou Hell’s Devils (Pekelní ďáblové – pozn.red.) rokenrol. Byli jsme vyhlášení, nikdy jsme žádný koncert nedohráli, vždycky jsme totiž za asistence policejních obušků utíkali z podia. (smích) Rokenrol by v té době prostě holt zakázaný. V jednadvaceti jsem udělal konkurz k Matadors, kde jsem pak hrál dva roky doprovodnou kytaru. Šedesátá léta minulého století, to byla úžasná doba.“
* Od Matadors jste přešel k Flamengu?
„Dodnes se mi líbí víc melodická muzika a Matadors byli hodně tvrdí. Místo mě nastoupil Viktor Sodoma, který byl u Flamenga. Prostě jsme se ze dne na den vyměnili.“
