Není snad Prostějovana, který by si na něj nejen z pozice vrcholné funkce na radnici nevzpomněl. Dnes už čtyřiaosmdesátiletý Miroslav Pišťák (na snímku) působil jako řadový zastupitel, místostarosta, starosta a později primátor Statutárního města Prostějova nepřetržitě dvacet let až do roku 2018.

Patří tedy jednak ke služebně nejstarším komunálním politikům a je i zároveň dlouholetým členem ČSSD, která ovšem počátkem června po třiceti letech změnila název na ryze „Sociální demokracie“ alias SOCDEM. Původně odlehčené povídání na konec léta se nakonec stalo rozhovorem, kdy bylo záhy zřejmé, že řeč sklouzne k věcem politickým a veřejným... A bylo to nakonec dlouhé povídání, které jsme rozdělili na dvě části. Tu první vám přinášíme právě dnes. V pokračování už to bylo více jako Miroslavu Pišťákovi-občanovi.

 

* První otázka je naprosto jednoduchá. Jak se aktuálně máte a jak se vám daří?

„Daří se mi poměrně slušně, ale začínám být lenivý. (úsměv) Za ty roky, co jsem mimo politiku, jsem se například naučil slušně vařit, ovšem už se mi ani to nechce dělat. Naštěstí každý víkend za mnou jezdí z Prahy syn a ten mi vždy navaří na celý týden. Podnikám procházky po městě, čtu noviny nebo se občas podívám na televizi. Žiji prostě spokojeným životem důchodce.“

* A politiku sledujete? Tedy alespoň tu komunální prostějovskou?

„Sleduji, ale příliš už to neprožívám. Na celou řadu věcí, které se v Prostějově dnes dějí, mám pochopitelně svůj názor. Co se týká té ‚velké‘ politiky, tak musím říct, že čím jsem starší, tím se ze mě stává větší a větší konzervativec. Vím, že to česká vláda nemá jednoduché, ale nad některými jejími kroky jen nevěřícně kroutím hlavou.“

* Pokud si dobře vzpomínám, vy jste ukončil politickou činnost v roce 2018, kdy vám vypršel mandát zastupitele. Do prostějovského zastupitelstva jste kandidoval znovu v roce 2018 a také o čtyři roky později. To už však neúspěšně. Vloni navíc zažila obrovský propadák i ČSSD (dnes Sociální demokracie) v Prostějově, která se do zastupitelstva ani nedostala...

„Pochopitelně mi to bylo velice líto a pořád mi to líto je. Jsem totiž stále přesvědčen, že jak v celostátní, tak i komunální politice by nějaká levice měla být. Zároveň ale musím sám přiznat, že se od levicových myšlenek čím dál tím více vzdaluji. To ovšem neznamená, že nemám smysl pro něco, co by se dalo nazývat sociální spravedlností. Ovšem z některých kroků celostátní Sociální demokracie nejsem vůbec šťastný...“

* Vy jste byl kritikem vedení české Sociální demokracie už za doby, kdy jí vládl Bohuslav Sobotka. Myslel jste si už tenkrát, že dnes již někdejší ČSSD budou čekat takové volební propadáky na státní i komunální úrovni?

„Ano, měl jsem z toho obavy už tehdy. Pořád jsem si ale říkal, že by přece v českém politickém životě mělo něco jako sociální demokracie existovat. Ale zároveň že před takovými patnácti lety jsem byl na našich schůzích velkým kritikem činnosti sociálních demokratů. Bohužel mi tenkrát nikdo nenaslouchal a ČSSD začala oslabovat i v Prostějově. Vrcholem všeho byly volby v roce 2022, kdy jsme se poprvé v polistopadových svobodných volbách nedostali do prostějovského zastupitelstva. O celostátní úrovni a skutečnosti, že jsme neprošli ani do Parlamentu ČR, už raději nemluvím vůbec.“ (mávne rukou)

* Vy sám jste mimo komunální politiku už pátým rokem, což je poměrně dlouhá doba. Co se během této pětiletky podle vás v Prostějově změnilo k lepšímu nebo naopak k horšímu? A jak dle vás pracuje současné vedení města?

„Víte, já tyto věci nechci příliš komentovat... Protože když u toho člověk není čtyřiadvacet hodin denně, nemusí znát všechny souvislosti. Měl bych být tedy více zdrženlivý a držet se i nadále své zásady, že bývalý primátor se nemá tomu současnému do jeho práce plést. Ne že bych některým věcem nerozuměl nebo na ně neměl svůj názor a také jiný pohled, avšak nechci být příliš velkým kritikem současného vedení města Prostějova. Zásadní připomínky totiž ani nemám, byť něco bych navrhoval a realizoval trochu jinak. To je ovšem normální.“

* Zkusím to tedy jinak. Je v Prostějově něco, z čeho máte obavy?

„To rozhodně ano, a v tomto ohledu bych chtěl být konkrétní. Jde o budovu Společenského domu, lidově řečeno ‚Kaska‘. Tady bych současnému vedení města vytknul to, že příliš dlouho váhalo a neustále ještě váhá, než udělá konkrétní kroky v otázce jeho rekonstrukce. Rozumím tomu, že to není a nebude jednoduché. Vždyť se tady bavíme o investicích v řádu stovek milionů korun. Na druhé straně jsem přesvědčen, že ‚Kasko‘ není pro Prostějov tím nejdůležitějším pro kulturu. Bezesporu svoji roli tady sehrává, a to zejména kvůli organizaci velkých plesů. Ale že by prostějovská kultura stála a padala se Společenským domem, tak to prostě není. Pokud by ale záleželo na mně, tak bych se rozhodl už dříve, co s kulturákem dělat dál do budoucna. Vždyť rozhodnutí soudu, který pravomocně zneplatnil všechny smlouvy mezi městem a developerskou společností Manthellan, je na světě už mnoho let a mnoho let tedy víme, že ‚Kasko‘ je znovu zpátky majetkem Prostějova. Tak opravdu nechápu to dlouhé váhání, co teď s ním...“

* V Prostějově se množí hlasy, že napadat smlouvy s Manthellanem bylo ze strany magistrátu neuvážené. Pokud by toho nebylo, už by v jižní části centra města mohlo stát moderní obchodní centrum místo stále chátrajícího „Kaska“. Nebyla to podle vás chyba?

„Já nevím... Na to se těžko odpovídá. Člověk rád vždycky říká, co by bylo, kdyby...“ (povzdechne si)

* Ovšem s odstupem času už člověk může říct svůj názor naplno.

„Možná ano, byla to chyba. Alespoň z hlediska běžného občana. Na druhé straně někteří kritici by namítali, že v Prostějově je těch prodejních ploch až příliš.“

* Prostějov má v současnosti ještě jeden palčivý problém, a tím je Národní dům...

„No právě! A to mě velice trápí. Už na začátku ale řeknu, že rozumím opatření ze strany města vytvořit z Národního domu jednu velkou příspěvkovou organizaci a zrušit dlouhá léta fungující obecně prospěšnou společnost. Má to podle mě ale několik háčků. Hned na úvod si musíme uvědomit, že všechny ředitelky Městského divadla počínaje už paní Zikmundovou až po paní Maršálkovou řídily toto kulturní zařízení velmi dobře. A to včetně skvělé dramaturgie, kterou léta zajišťovala Eva Zelená. A navíc díky spolupráci s TK PLUS se zde odehrávala další vynikající divadelní představení. Když to zkrátím, tak v divadle prostě problém není a ani nikdy nebyl. Nyní ale vznikla ona velká příspěvková organizace Městské divadlo v Prostějově. A bezproblémové divadlo se má nyní starat o vysoce problémové a po covidu stále nerentabilní restaurační zařízení. V tom vidím potíž...“

* Proč?

„Očekával bych, že nová šéfka Městského divadla v Prostějově nechá divadlu volný prostor, protože současní pracovníci divadla jsou na velmi dobré úrovni a vědí, co mají dělat. A také to dělají. Bylo by tedy zapotřebí, aby se maximálně věnovala restauračnímu zařízení. To je, jak všichni víme, už velmi dlouho prakticky uzavřené. A v době po covidu zavřít na několik měsíců hospodu, to jako bychom předjímali její konec. Byl bych velmi nerad, pokud bych se měl připojit k těm, kteří příliš nevěří, že se podaří jakási obroda Národního domu. Pořád ve mně ještě trocha té naděje zůstává. A koneckonců je to v zájmu nás všech Prostějovanů, aby se restaurace s kavárnou daly znovu do pořádku.“

* Vy sám vidíte nějaké řešení, jak gastronomickou část Národního domu pozvednout?

„Pamatuji si na dobu před nějakými pětadvaceti lety, kdy jsme na radnici diskutovali o tom, co udělat s restaurací a kavárnou v Národním domě. Tehdy jsem už jako místostarosta vůbec nepřipouštěl možnost, že by město tuto část Národního domu mohlo pronajímat. A to hlavně kvůli velmi špatným zkušenostem z doby těsně po roce 1990. Dnes už bych tak kategorický nebyl. Kdyby se našel někdo, kdo to umí a kdo by pro začátek dokázal přinést do ´Národu´ nejen své nasazení, ale i peníze, zvážil bych tuto možnost. Investovat není potřeba do vybavení restaurace, to už v posledních letech provedlo město, ale do počátečního provozu.“

* Jste tedy pesimista, co se týká „rozjezdu“ nové příspěvkové organizace?

„Trošku ano. Podívejte se, například pokud dneska do jakékoliv restaurace chcete sehnat prvotřídního kuchaře, a dobrý kuchař je podmínkou úspěšnosti, musíte mu nabídnout odpovídající podmínky a plat. A když jsem se dozvěděl, kolik nabízí Národní dům novému kuchaři peněz, nevěřil jsem vlastním očím. Za takovou částku tam nikdo vařit nebude!“

* Osobně jako už činitel města máte jednu kuriózní vzpomínku na jednu z investic do Národního domu, že?

„S úsměvem na to vzpomínám, dnes je to už naštěstí promlčeno, takže o tom můžu mluvit. Před mnoha lety jsme řešili rekonstrukci sklípku Národního domu. Ve chvíli, než měl být znovu uveden do provozu, přišli za mnou dva nejmenovaní prostějovští zastupitelé s tím, že ve sklípku není žádný nábytek. Ten starý se totiž vyhodil. Tehdy jsem požádal jednoho zaměstnance odboru výstavby, aby vše namaloval s tím, že to bude úkol mimo jeho pracovní povinnosti. Dokázal jsem najít peníze a zaplatit mu to. Dále bez výběrového řízení jsem u jedné prostějovské firmy objednal nový nábytek, na který mi peníze naštěstí schválilo zastupitelstvo. Kdyby to neudělalo, tak by to bylo na trestní oznámení na místostarostu Pišťáka a pravděpodobně bych byl odsouzen!“ (pousměje se)

* Takže pokud bychom to měli stručně shrnout, jak dnes u Národního domu z krize ven?

„Teď už nezbývá nic jiného, než aby nově vytvořená příspěvková organizace fungovala a dostala nějaký časový prostor ukázat, zda to zvládne. Jestli ale někdo očekává, že hospodaření této společnosti se dostane brzy do černých čísel, bude zklamán. Potrvá to delší dobu. Nesmí ale nikoho napadnout přesouvat určité peníze z divadelní scény do provozu restaurace či kavárny!“