Zatímco první část povídání s fotbalovým nadšencem Lukášem Koláčkem (na snímku) byla spíše o jeho hráčské kariéře a postupném přesunu k trenérskému postu, tak ve druhé polovině se Večerník více zaměřil na Čechovice. Tedy obec, kde pět let vedl „A“-týmu, s nímž dokázal postoupit do krajského přeboru a hned dvakrát ovládnout krajský pohár Olomouckého KFS. Řeč se samozřejmě stočila i na mládež klubu a nebylo možné opomenout ani celkové hodnocení fotbalových soutěží, protože zkušeností z různých výkonností má dnes už bývalý lodivod Čechovic opravdu na rozdávání.

* V Čechovicích byl postup do krajského přeboru dlouhodobým cílem. Co stálo za úspěchem, který se vám konečně povedlo splnit?

„Neumím hodnotit, co tomu scházelo před mým nástupem, protože v tu dobu jsem fotbal v Čechovicích zase tak moc nesledoval. Myslím si ale, že za poslední období se nám povedlo kádr vhodně doplnit i díky spolupráci například s 1.SK Prostějov. Podařilo se dotáhnout příchod Petržely, Šteigla, kteří na sebe také nabalovali další kamarády. To byl základ, že jsme měli dostatečně kvalitní a široký kádr. Kluci také chtěli pracovat, což bylo zásadní. Já bych si dovedl představit, že bychom pracovali ještě víc, ale beru to s pokorou. Povedlo se nám postupně aplikovat i určité herní prvky. Bylo to takové široké spektrum těchto tří bodů.“

* Nepomohly tomu paradoxně i dva covidové roky? Proslýchalo se totiž, že ani během chmurného období se v Čechovicích nelenilo, zatímco jinde pandemie sportovce výrazně ovlivnila.

„Přiznám se, že nikdy jsem se nad touto otázkou nezamyslel. Ale je pravdou, že v těch nejtvrdších časech jsme hráče zásobovali týdenními plány. To bylo v období, kdy se nesmělo vycházet ven a hromadně trénovat. I tohle mohl být rozdílový faktor, protože jsme dělali, co jen trochu šlo, zatímco některé konkurenční týmy braly situaci a pokyny vážně.“ (pousměje se)

* Je naopak něco, co vás v těch uplynulých pěti letech zklamalo?

„Určitě bych řekl můj hořký začátek, kdy jsme hned v úvodním zápase pod mým vedením prohráli 0:4 v Lipové. Jinak přemýšlím, ale upřímně řečeno mě už nic zásadního, co by mi vyloženě uvízlo v paměti, nenapadá. Ovšem určitě se vyskytly věci, které mě nepotěšily. Na ty se však, když se daří, snadno zapomíná.“

* Je ale vidět, že spíše převážila pozitiva.

„Ano, přesně tak. A jsem za to rád.“

* Mládež v Čechovicích funguje dlouhodobě skvěle. Co ale stojí za tím, že se ale nedaří dostat více mladíků do „A“ mužstva?

„Já si myslím, že jsou to dva faktory. Prvním je, že například jako rozdílový hráč vyskočil Filip Halouzka a Daniel Valdez. To jsou dva za tři roky, kteří adaptaci zvládli bez problémů, což je skvělé, ale je to málo. Druhou skutečností s tím související je nesporně pohodlnost dalších kluků. Než aby se porvali o místo v kabině áčka, tak jdou hrát za rezervu, nebo třeba úplně skončí s fotbalem. Většinou je tam dovětek studijních a pracovních povinností, což beru spíše jako alibismus. Kluci mají každý rok možnost minimálně přípravu s áčkem absolvovat, ale těch jedinců bylo opravdu málo. S příchodem Pavla Kucharčuka teď bylo v přípravě pět dorostenců, tak snad se bude blýskat na lepší časy.“

* Přitom čechovická mládež opravdu patří mezi nejlepší v regionu…

„S tím plně souhlasím. Odpovídají tomu úspěchy i členská základna. Každým rokem také Čechovice zásobují první prostějovský klub svými mladíky. Velký respekt tak patří všem mládežnickým trenérům, ale to nejen v Čechovicích, protože pro budoucnost fotbalu je to nesmírně důležité.“

* Už jste zmínil i jméno Pavla Kucharčuka. Věděl jste hned, že by vás mohl jednou v této roli vystřídat?

„Určitě to nebylo tak, že bych na tuto roli Pavla chystal. Když jsem oznámil svůj konec, tak vedení, co mám zprávy, jednalo o více lidech na tento post. Pavel do toho ale logicky zapadal nejvíce. Rok zde dělal asistenta, byli jsme si blízko věkově i pohledem na fotbal a celkově lidsky. S mužstvem velmi dobře pracoval a dalo se předpokládat, že určitá kontinuita zůstane. Z těchto důvodů jsem byl potěšen, že vedení nakonec zvolilo tuto variantu a že Pavel tuto nabídku akceptoval. S každým novým trenérem se samozřejmě něco mění, ale není to obrat o sto osmdesát stupňů. Jsem rád, že i naše spolupráce tak pokračuje dál.“

* Je to nyní náročnější? Dříve musel kolega poslouchat vás, zatímco teď vy jeho…

(smích) „V tomto určitě problém není. Oficiálně jsou role jasně rozdělené jako hlavní trenér a asistent, ale fungovali jsme po celou dobu jako tým. Ještě společně s Markem Žídkem a Adamem Pospíšilem. Všechny věci ať už ohledně tréninkové jednotky, či zápasů a sestav pro utkání jsme řešili společně, akorát to bylo jiné v tom, že já jsem měl konečné rozhodnutí a byl jsem zodpovědný za úspěch či neúspěch. Teď má poslední slovo Pavel, ale spolupráce funguje i nadále velmi dobře. Řekl bych, že zde žádný problém není. Já se mu snažím jen dávat nějaké podněty, které třeba ve své pozici nevidí. Došlo jen k přehození rolí.“

* Pokud bude možnost a přijde nabídka, budete se chtít k trenérskému postu vrátit?

„Mně se trénování velmi zalíbilo a propadl jsem tomu. (úsměv) Teď jsem z toho musel v důsledku pracovně osobní roviny vyskočit a vím, že minimálně rok potřebuji na to, abych si případně dokázal uzpůsobit svou pracovní zátěž. Teď určitě bude pokračovat pauza. Ale stoprocentně se chci k trénování vrátit. Fotbal mám rád a trenéřina mě baví. Do budoucna věřím, že ještě budu mít možnost někde trénovat.“

* Když bychom se závěrem zastavili u regionálních soutěží obecně. Vy jste prošel řadou těchto soutěží, jakým směrem jde podle vás úroveň výkonnostního fotbalu?

„Je pravdou, že jsem těch soutěží zažil dost a že bych tak mohl trochu srovnávat. Musím říct, že kvalita soutěží jde za mě dolů. Je tam faktor, o kterém jsme se před chvílí bavili. Chybí mi větší nasazení hráčů, chuť se porvat. Hráči raději volí jistotu nižší soutěže než se například popasovat s konkurencí. Z toho všeho pak plyne to, že herní kvalita jednotlivých zápasů a ruku v ruce s tím i soutěží jde dolů. Na úrovni například I.A třídy je to dobře vidět, protože některá utkání snesou opravdu dobré měřítko, ale pak najdete zápasy, kde by si člověk řekl, zda dotyční nehrají okresní přebor... (povzdechne si) Je tam jasně patrná velká nevyváženost. V krajském přeboru je to už o něčem jiném, zde se to relativně srovnává. Na druhou stranu si ale říkám, že musíme být rádi, že fotbal vůbec někdo hraje. Nebýt právě zájmu na malých vesnicích, tak už dávno nemáme takové možnosti. Všechno to ale jistě souvisí s celkovým společenským vývojem, který teď zažíváme. Vše se hrozně zrychluje a těch priorit je nyní často až příliš, z čehož pak pramení, že už není moc času na řadu dříve tolik běžných aktivit. Lákadel a možností je daleko více než jen sport, což mě jako sportovce samozřejmě mrzí.“

 

LUKÁŠ KOLÁČEK

* narodil se 16. prosince 1983 v Přerově

* vystudoval Bankovní institut - Vysoká škola Praha, obor Finance, titul inženýr

* je ženatý, s manželkou má osmiletou dceru a čtyřletého syna

* pracuje jako oblastní manažer ve firmě SKANSKA

* fotbalovou kariéru zahájil v Přerově, kde strávil celou mládežnickou kategorii

* během hráčských angažmá oblékal dresy FK Spartak Lipník nad Bečvou, LOKO Vltavín Praha, SK Hostivař, Sokol Protivanov, SK Lipová, SULKO Zábřeh, Královské Nové Sady, Sokol Protivanov, MFK Vyškov, Sokol Určice, FC Viktorie Přerov, FK Blansko a na závěr Sokol Čechovice

* na trenérskou dráhu nastoupil jako asistent trenéra u dorostu, v Sokolu Čechovice se chopil role hlavního trenéra „A“-týmu (2018–2023), od léta 2023 je asistentem čechovického kouče

* je držitelem trenérské licence „B“ UEFA

* mezi největší hráčské úspěchy řadí finále barážového utkání o postup do celostátní dorostenecké ligy proti SK LeRK Prostějov (2002), triumf v I.A třídě Olomouckého KFS v za Sokol Čechovice, vítězství v krajském přeboru za Sokol Protivanov a postup z divize s MFK Vyškov a FK Blansko

* v divizi odehrál přes 350 utkání, v MSFL 90 utkání

* největších trenérských úspěchů dosáhl se Sokolem Čechovice - vítěz Poháru OFS Prostějov, vítěz skupiny „B“ I.A třídy Olomouckého KFS, vítěz Krajského poháru OKFS

* mezi jeho koníčky a zájmy patří rodina, sport a práce

* životním cílem je dosáhnout rodinné pohody a dalších pracovních i trenérských úspěchů

zajímavost: řídí se životním mottem, že buď se musí dělat na sto procent, nebo vůbec