Za poslední dvě sezóny změnil Adam Pavlásek (na snímku) ve své tenisové kariéře, co se dalo. Přestál hrát dvouhru a vrhl se naplno na čtyřhru. Po několika letech se z Prahy vrátil do Prostějova, z něhož se v minulosti dostal až na 72. místo singlového světového žebříčku a zahrál si na největších turnajích včetně Wimbledonu proti Djokovičovi. V nejméně vhodný moment však kariéru začala komplikovat zranění a člen prostějovského oddílu se z elitní tenisové společnosti v tichosti vytratil. Změny se nyní vyplatily. V deblovém pořadí ATP Tour již atakuje první padesátku a během sezóny se po šesti letech vrátil do daviscupového výběru České republiky. Věří, že v devětadvaceti letech toho má ještě hodně před sebou. „Singla jsem oficiálně zabalil, čtyřhra je teď pro mě jako spása. Mám pocit, že jsem chytil druhou mízu. Chci co nejrychleji na grandslamy,“ svěřil se staronový člen TK Agrofert.

„Jsem rád, že jsem to zažil. Je to sen všech tenistů. Vzpomínky jsou fajn, ale teď se z toho nenajím.“

* Kariéru ve dvouhře jste definitivně ukončil zhruba v polovině minulé sezóny. Litoval jste někdy svého rozhodnutí?

„Spíš mě už několikrát napadlo, že k němu mělo dojít o rok dříve. Už delší dobu ve mně zrálo. Po řadě zranění mě pořádně neposlouchal loket, i tak jsem konečný verdikt nějakou dobu odkládal. Udělat takový krok je trošku bolestivé, rozhodnutí pro mě nebylo příjemné. Chtěl jsem ve dvouhře pokračovat, i když jsem spadl někam na 450. místo. Trošku mě to bolelo, ale už jsem smířený na sto procent, že priorita je čtyřhra. Ale rychle jsem chytil druhou mízu. I v deblu se dá hrát dobrý tenis, mám z něj radost a ambice jsou velké. A třeba časem, když bude loket dobrý a budu mít chuť, tak si zahraju ještě něco i ve dvouhře.“

* Jak se ohlížíte za singlovou kariérou?

„Je škoda, že jsem se zranil v nejhorší moment. Když jsem byl dvaasedmdesátý, ozvalo se mi zápěstí. Pak se mi vrátil zmíněný loket a od roku 2017 se to se mnou táhlo ve špatných kolejích. Je škoda, že jsem nevydržel déle – naštve, že to přišlo v tom nejlepším období kariéry, ale takový je život.“

* Ve dvouhře jste to vytáhl na zmiňovanou 72. příčku světového žebříčku. Předpovídala se vám ale ještě slibnější budoucnost…

„Když jsem hrál velké turnaje a byl nejlépe umístěný, nastupoval jsem do zápasů pod prášky a s bolestí. Samozřejmě jsem tomu nemohl dávat to, co před tím. Omezil jsem tréninky, hrál přes bolest. Když máte každý trénink přes bolest a trpíte, jednou to praskne... Byl jsem v osmé desítce na světě, což myslím, že není nic špatného. Každý kluk chce být výš, ale já jsem rád, že jsem aspoň něco dokázal. I když to byla krátká etapa. „Jsem rád, že jsem to zažil. Zahrát si ve Wimbledonu, a ještě proti Djokovičovi je sen všech tenistů. Vzpomínky jsou fajn, ale teď se z toho nenajím.“ (úsměv)

* Ve 27 letech jste tedy de facto zahájil druhou kariéru…

„Mám pocit, že jsem chytil druhou mízu. Hledal jsem nějaký impulz. Nevěděl jsem, jestli to má cenu, nebo nemá. Dvouhra šla od desíti k pěti. Vlastně k nule… Netrénoval jsem, neměl jsem radost, trpěl. Nebyl jsem schopný dosáhnout levelu, na který jsem byl zvyklý, a to mě vnitřně užíralo. V tom věku ale byla škoda tenisu nechat, tak jsem si řekl, proč to nezkusit v deblu. Dá se hrát dobrý tenis, vydělat dobré peníze. Proč to nezkusit.“

* Změnil byste zpětně něco?

„Samozřejmě, něco bych asi změnil, ale zdraví máte jedno a pro to jsem udělal sto procent. Že mi praskla šlacha v lokti, že je to zdegenerované, s tím nic bohužel neudělám. Byl jsem v rukou nejlepších doktorů a fyzioterapeutů a ani ti mi nepomohli. Zdraví mě chytlo v nějakých třiadvaceti letech, kdy jsem byl v nejlepší fazóně.“

* Když jste se pak chtěl přesto zkusit vrátit do špičky, nastala covidová pauza, že?

„Ano, cítil jsem se dobře, ale turnajů bylo málo. Postupně se to sešlo, že mě to už nenaplňovalo. Zpátky na turnaje Futures jsem už rozhodně nechtěl. Šlo to směrem, že čtyřhra už je jediná volba.“

* Přemýšlel jste třeba i o úplném konci kariéry?

„Přiznám se, že jo. Byl jsem zvyklý na nějakou herní úroveň. Po těch zraněních jsem se do toho nemohl dostat ani z jedné poloviny. Prohrával jsem se hráči, o kterých jsem si myslel, že s nimi prohrát nemůžu. Přišla doba, kdy jsem si kvůli dalšímu zranění řekl, že už ten singl jednoduše nejde, že tahle životní etapa končí. Byly vlastně jen dvě možnosti. Zkusit debl, nebo z prostředí profesionálního tenisu odejít. Jsem nesmírně rád, že to takhle dopadlo. Čtyřhra mi zachránila kariéru.“

* Třeba na dalších deset let. Vnímáte, že čtyřhra se dá hrát na vysoké úrovni hodně dlouho?

„Hráčů pod třicet ve světové stovce moc není, to je pravda. Nedávno jsme se na to dívali. Z deblového pohledu jsem vlastně takový junior. (směje se) Šest hráčů z desítky má hodně přes třicet a třeba mistr Rohan Bopanna má třiačtyřicet. Vůbec bych se nezlobil, kdybych vydržel tak dlouho.“

* Co zdraví, je vše v přijatelném stavu?

„Loket je v dobré kondici. V deblu mám výhodu, že podávám každý čtvrtý game a loket si celkem odpočine. Když hraji v podmínkách, že je zima a prší, tak o něm vím, ale tím, že nemá takový záhul jako v singlu, tak můžu v pohodě hrát.“

* Od května hrajete výhradně s Arielem Beharem. Ve Wimbledonu jste se dostali do čtvrtfinále, posledním společným výsledkem je finále na turnaji ATP v Antverpách. Sedí vám spolupráce?

„Funguje nám to. Hned na prvním společném challengeru v Turíně jsme se dostali do semifinále, vytáhl si mě a jeli jsme na Roland Garros. Bez jeho žebříčku bych se do hlavní soutěže nedostal. Následovaly dva tituly na challengerech, čtvrtfinále Wimbledonu. Má velice pestrou hru, doplňujeme se a přináší to výsledky. I proto jsme předběžně dohodnuti, že budeme pokračovat i v další sezóně.“

* V deblovém žebříčku atakujete první světovou padesátku. Znamená to, že máte jistou vstupenku na největší turnaje ATP?

„Z tohoto pohledu to není tak růžové, jak by se mohlo zdát. Když jste v šesté desítce, jste na hranici hlavní soutěže na dvěstěpadesátkách. Pětistovky nebo tisícovky jsou pro vás většinou uzavřené. Chtělo by to v žebříčku ještě o kousek poskočit. Někam mezi třicátou a čtyřicátou příčku. Pak by bylo všechno jednodušší.“

* V čem?

„Třeba v plánování programu. Nedávno jsme byli na turnaji v Astaně. Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se do soutěže dostaneme. Jistotu jsme získali v neděli, rychle jsme museli shánět letenky. Dorazili jsme v úterý a pak hned hráli. Nebylo to jednoduché. Navíc na Astanu další turnaj ve stejné oblasti nenavazoval, vraceli jsme se hned zpátky do Evropy. Když si žebříček vylepším, takové divočiny odpadnou.“

* Takže nejbližším cílem je padesátka?

„Ano. Chtěl jsem se do ní dostat v této sezóně. Škoda že nevyšlo finále v Antverpách, už by to bylo. (povzdechne si) Máme ještě před sebou turnaj ATP v Sofii nebo Métách, třeba se to ještě letos přece jen podaří.“

* Poměrně rychle jste se stal českou deblovou jedničkou a přišla pozvánka do daviscupového týmu po šesti letech. Napadlo vás, že se do reprezentace ještě vrátíte?

„Ještě loni jsem o něčem takovém vůbec nepřemýšlel. Když to přišlo, měl jsem radost. Je fajn být zase zpátky. Vzpomínky na předešlé zápasy rychle ožily. V Portugalsku to ještě nevyšlo, ale ve španělské Valencii přišly i výhry, to bylo skvělé. Jsem už v týmu naopak trochu jako důchodce, ale jsem rád jeho součástí. Atmosféra v kabině je výborná.“

* K postupu do finálové části jste přispěl třemi výhrami. Jednou s Tomášem Macháčem, dvakrát s prostějovským talentem Jakubem Menšíkem. Jak se vám líbí velká tenisová naděje českého tenisu?

„Kuba je velmi speciální tenista, je mu jedno, jestli je stav 2:1, nebo 5:4 a servis. Pořád zachovává klid. S jakou grácií umí dohrát zápas, to je úžasné. Nic ho nerozhodí. Má skvělý servis i return, ukázal to ve všech zápasech, do kterých nastoupil. Je to diamant, který bude postupem času hodně drahý. Líbí se mi jeho správná drzost, má v sobě něco, co se jen tak nevidí.“

* Máte jako nejstarší v kabině velké slovo?

„Z hráčů má hlavní slovo vždycky týmová jednička, a to Jirka Lehečka. Je to tak správně. Postavením na žebříčku i tím, jaký je skvělý člověk, si to zaslouží. Největším šéfem je pak samozřejmě kapitán Navrátil, hned za ním následuje právě Jirka. Ale říct své slovo může každý.“

* Jaké máte vzpomínky na Valencii, kde jste vybojovali postup do finálového turnaje?

„Jen ty nejlepší. Nikdo nečekal, že vyhrajeme třikrát 3:0, přesto se to povedlo. Kluci hráli výborně. Jirka Lehečka, Tomáš Macháč i Jakub Menšík odvedli skvělou práci, před kterou smekám. Byl jsem na všechny hrdý a jsem přesvědčený, že takové výkony budou opakovat.“

* Třeba už v průběhu finálového turnaje letošního ročníku v Malaze?

„Proč ne? Tenhle tým má velkou sílu, opravdové grády. Ukázal to v kvalifikaci v Portugalsku, pak ve Valencii. Nemusíme se nikoho bát, získali jsme si oprávněný respekt. Popereme se o úspěch.“

* Tři ze čtyř nominovaných hráčů jsou z Prostějova. Vnímáte to jako výhodu?

„Už před Valencií jsme měli soustředění právě v Prostějově, kde se ladila forma na důležité zápasy. Kapitán Jaroslav Navrátil na to chce navázat, abychom přijeli na finálový turnaj rozjetí.“

* Čtvrtfinálovým protivníkem českého výběru bude Austrálie, loňský finalista. Je to překonatelný soupeř?

„Je to těžký los, Finové by zřejmě byli přijatelnější. Ale takové předpoklady v Davis Cupu často neplatí. Je to něco jiného než hrát na turnaji. Šanci na vítězství a postup určitě máme a půjdeme za ní.“

* Jaký je váš ideální scénář finálového programu Davis Cupu?

„Zopakovat Valencii, kde forma gradovala zápas od zápasu. Nejedeme odehrát jedno utkání. Líbila by se mi tři. Doufám, že kluci zopakují předešlou show a já na jejím konci slíznu smetanu.“

 

ADAM PAVLÁSEK

* narodil se 8. října 1994 v Bílovci

* český profesionální tenista, od sezóny 2022 deblový specialista

* od mládežnických kategorií působil v prostějovském tenisovém klubu, v sezóně 2021 začal hrát za I. ČLTK Praha, do něhož přestoupil, aby se v letní sezoně letošního roku do TK Agrofert Prostějov vrátil

* ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj

* na challengerech ATP a okruhu ITF získal 10 titulů ve dvouhře a 9 ve čtyřhře

* na ATP Tour má ve dvouhře poměr zápasů 6 vítězství a 9 proher, nejvýše v žebříčku byl klasifikován v lednu 2017 na 72. místě

* ve čtyřhře má bilanci na okruhu 20 výher a 15 porážek, nejlepší umístění zapsal v červenci 2023 54. místo, aktuálně mu patří jen o dvě příčky nižší postavení

* největší úspěch na grandslamech zapsal letos, když s Uruguaycem Beharem postoupili ve Wimbledonu do čtvrtfinále, k čemuž přidali i 2. kolo na French Open a US Open

* v roce 2009 vyhrál Olympijský festival evropské mládeže ve finském Tampere, o dva roky později Pardubickou juniorku a společně s Jiřím Veselým a Markem Jaloviecem i Galeův pohár

* v letech 2006 a 2010 byl v anketě Zlatý kanár vyhlášen Talentem roku

* v juniorské dvouhře na US Open 2011 skončil ve čtvrtfinále, na juniorce Australian Open 2012 se probojoval do semifinále dvouhry a s Chorvatem Filipem Vegerem do finále čtyřhry

* na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval v lednu 2012 na 7. příčce

* první grandslamový zápas v hlavní soutěži mužské dvouhry odehrál na červnovém French Open 2016 po tříkolové kvalifikaci, z níž postoupil jako šťastný poražený, aby v pětisetové bitvě v 1. kole udolal Španěla Carballése Baenu, ve druhém dějství však nenašel recept na francouzskou turnajovou třicítku Chardyho

* druhé kolo na French Open vybojoval ještě v roce 2018, stejně jako o rok dříve na Wimbledonu, ve stejném roce si zahrál 1. kolo hlavní soutěže na Australian Open, na US Open skončil vždy v kvalifikaci

* v českém daviscupovém týmu debutoval jako dvacetiletý v roce 2015 ostravským utkáním 1. kola Světové skupiny proti Austrálii, když po boku Jiřího Veselého nastoupil do čtyřhry proti dvojici Samuel Groth - Lleyton Hewitt, které dokázali v pěti setech porazit

* na lednovém Hopmanově poháru 2017 poprvé a naposledy reprezentoval Českou republiku po boku Lucie Hradecké, ve skupině skončili na 3. místě

* v roce 2022 uvažoval o konci kariéry, nakonec ukončil své účinkování jen v singlu a upřednostnil čtyřhru

* rychle se dostal na pozici české deblové jedničky, zpočátku hrál nejčastěji s Romanem Jebavým či Slovákem Zelenayem, dalšími hráči prostějovského klubu

* od poloviny letošního roku nastupuje s uruguayským tenistou Arielem Beharem, společně postoupili do čtvrtfinále Wimbledonu a finále velkého turnaje v Antverpách

* po šesti letech se vrátil do daviscupové reprezentace a podílel se na třech bodech při postupu českého týmu do finálového turnaje, když vyhrál debly s Tomášem Macháčem i Jakubem Menšíkem

* osobním trenérem je Michal Navrátil

* v kariéře si dosud na prize-money v rámci ATP vydělal 842 396 amerických dolarů

zajímavost: v minulosti prožíval partnerský vztah s tenistkou a tehdejší oddílovou kolegyní Petrou Kvitovou, jejich vztah skončil v první polovině roku 2013