Na postu šéfky prostějovského mládežnického oddílu SK 1913 působí Martina Marková (na snímku) už třetí sezónu. I tak nicméně přiznává, že některé věci dokážou tuto dámu za mantinelem překvapit de facto dennodenně. Zmínila se také, že její agenda je rok od roku náročnější, protože hráčů hokejového klubu neustále přibývá, což ovšem pochopitelně považuje za velké plus. Je přesvědčená, že i v letošním roce počet hráčů vzroste a eskáčko se bude postupnými krůčky nadále posouvat správným směrem. Řeč se zavedla i na stále komplikovanější situaci související s provozem Víceúčelové haly-zimního stadionu, kdy zoufale chybí prostor na trénování, přičemž náklady neustále rostou…

* Post předsedkyně klubu zastáváte od července 2021, kdy jste ve funkci nahradila Marka Černoška. Změnila se nějak náplň vaší práce?

„Zásadním způsobem nikoliv, ale objem práce je čím dál větší, neboť počet hráčů v klubu se stále zvyšuje, takže veškerá související agenda je časově náročnější. Navíc přicházejí nové projekty, kdy se snažíme vymýšlet pro děti nejrůznější aktivity. Opravdu se v naší práci ‚nezastavíme‘, ale to hlavně ani nemáme v úmyslu. (úsměv) Upřímně musím říct, že mé pracovní vytížení v rámci oddílu je maximální možné, je pro mě velmi náročné vše skloubit s mojí ‚civilní‘ profesí.“

* Dovede vás po těch dvou kompletních sezónách ještě něco překvapit?

„Ano, a to v pozitivním i negativním slova smyslu. V prostředí mládežnického hokeje jsou nejrůznější překvapení prostě na denním pořádku. (pousměje se) Člověk se stále učí, jinak to nejde.“

* Cíle klubu se také jistě postupem času mění. Můžete v krátkosti nastínit, jaké budou pro letošní sezónu 2023/24 z klubového hlediska?

„Klub by se v této sezóně chtěl intenzivně věnovat náboru nejmenších dětí. Samozřejmě se zúčastníme svazového Týdne hokeje, který připadne na 15. až 21. ledna 2024, tudíž i na našem stadionu proběhne veřejnosti již známá akce ‚Pojď hrát hokej‘, ale máme v úmyslu přivést děti k hokeji i prostřednictvím klubových akcí pro nejmenší, navštěvovat školky v Prostějově i okolí, propagovat a zviditelňovat náš klub prostřednictvím médií a sociálních sítí, abychom měli v přípravce co největší počet dětí. Jsme schopni nováčkům nabídnout zapůjčení kompletní hokejové výstroje a usnadnit tak rodičům hokejové začátky jejich dětí i po stránce finanční, navíc příspěvky jsou v kategorii přípravky v našem klubu pouze dobrovolné. Klub by také rád zapracoval na poli vzdělávání a uspořádal zajímavé přednášky pro rodiče či hráče. Po uplynutí soutěžní sezóny bychom rádi připravili atraktivní domácí turnaje, otázkou je, zda ještě bude k dispozici ledová plocha, protože v loňské sezóně tomu tak nebylo. Cíle klubu jsou ale bohužel limitovány financemi, které máme k dispozici. A na tomto místě je třeba říct, že podpora jak ze strany města, tak kraje, je rok od roku nižší, zatímco výdaje na dopravu, a především pronájem ledové plochy se zvýšily. Takže místo toho, abychom si mohli klást smělé sportovní cíle, musíme bohužel řešit vlastní existenci klubu, tedy jak vůbec přežít, aniž bychom stanovovali třicetitisícové příspěvky, které jsou v některých městech již standardem. A k tomu dodávám, že nikoliv přemrštěným, protože naprosto odpovídají výdajům, které kluby mají.“

* A kdybychom to vzali ze sportovního hlediska?

„Také sportovní cíle se v průběhu existence klubu samozřejmě mění, ale ten hlavní a zásadní zůstává, vždy bude stejný. Je to výchova sportovce a hráče samotného. Je za tím dlouhodobý proces, každodenní poctivá a systematická práce vyžadující trpělivost a odhodlání, a to od všech zúčastněných, tedy hráčů, trenérů i rodičů. Ne každý je ale schopen toto jednak v první řadě vůbec pochopit, pak i podstoupit. Oprostit se od krátkozrakosti a neřešit, jestli jsme vyhráli utkání v minihokeji ve 3. třídě. Podstata a cíl naší práce jsou úplně jinde. Chceme v našich podmínkách a možnostech vychovat co nejvíc hokejistů. A těší nás, že o naše hráče je zájem ve vyšších soutěžích, které v tuto chvíli bohužel nehrajeme, ale hrát bychom chtěli. Nicméně postupové klíče například do ligy dorostu nebo ligy juniorů jsou poměrně obtížné. Výkonnostně zdatným hráčům samozřejmě umožňujeme hostování či střídavé starty do vyšších soutěží, v této sezóně například startují naši kluci v extralize dorostu, lize dorostu i extralize 9. tříd, což nás nesmírně těší a klukům to přejeme. Samozřejmě ideální by byla situace, kdyby tito hráči z klubu neodcházeli a pomohli vybojovat postup do vyšší soutěže, protože jinak se stále budeme pohybovat v začarovaném kruhu. Ale je to složité...“

* Daří se postupnými krůčky zvyšovat konkurenci, či byste naopak potřebovali ještě zesílit v jednotlivých kategoriích?

„Daří. Přicházejí k nám hráči z okolních klubů, v tuto chvíli máme v klubu třicet hostujících hráčů, a sice v kategoriích juniorů, dorostu, 9. třídy, starších a mladších žáků. Věřím, že tento trend bude pokračovat, protože samozřejmě zvedá výkonnost jednotlivých týmů. V letošní sezóně hraje mistrovskou soutěž celkem dvanáct našich družstev, konkrétně v minihokeji tj. 2. až 4. třídě máme v každém ročníku tým A i B, v mladších žácích také dva týmy (ročníky 2012 a 2013), ve starších žácích to je ‚smíšenka‘, tedy jeden tým tvořený hráči ze dvou ročníků (2010 a 2011), dále pak 9. třídu, dorost a juniory. V příštím roce bychom i ve starších žácích chtěli mít dva týmy, a tím dosáhnout maximálního možného počtu kategorií, které hrají soutěže ČSLH.“

* Nadále u vás funguje také projekt hokejových tříd. Přinesl vše, co jste si od něj slibovali. A dá se vůbec popsat, jak velká je to úleva pro všechny zainteresované?

„Projekt spolupráce klubu se základní školou Dr. Horáka funguje již čtvrtým rokem a je to především obrovská logistická úleva pro rodiče, kteří v pracovní dny nejsou kvůli zaměstnání schopni dopravit děti na zimní stadion v poobědovém čase. Děti si třikrát týdně u školy vyzvedávají naši trenéři a společně cestují busem MHD na zimní stadion. Tam děti absolvují tréninkový program na ledě i na suchu a rodiče si pro ně přijdou až kolem čtvrté hodiny odpolední. V tuto chvíli máme v ‚hokejových‘ třídách na uvedené škole pětadvacet dětí, v dalších třídách na této škole jako plavecké či Světa vzdělání je jich sedm. Nejpočetněji je zastoupen ročník 2016, celkem je na škole čtrnáct hráčů. Pro kluky a holky je to velký benefit, když spolu tráví čas nejen na ledě, ale i ve třídě.“

* Jsou nějaké novinky, které od nového ročníku čekají na mladé hráče a hráčky?

„Ano. Naši trenéři změnili formát školičky bruslení, která na rozdíl od volnější podoby v minulých sezónách je letos zaměřena opravdu výhradně na výuku bruslařských dovedností. Školička je určena hráčům z ročníků 2014 až 2017, kteří již zvládají samostatně bruslit, přičemž na led nesmí rodiče, s dětmi pracují pouze trenéři. Pro děti je to z mého pohledu docela náročná tréninková jednotka, ale její přínos je obrovský. Budeme ji dle časových možností zařazovat jednou týdně, vždy o víkendu, jak nám dovolí kapacita ledové plochy. Pro naděje z ročníků 2014, 2015, 2016 je to de facto další trénink nad rámec těch, které absolvují v pracovních dnech. Novinkou letošní sezóny je také ‚Lvíček ve školkách‘, což je projekt připravený Českým svazem ledního hokeje za účelem zvýšení fyzické zdatnosti a pohybové gramotnosti dětí předškolního věku. Spočívá v tom, že vybraní trenéři v celkem třiceti klubech z České republiky docházejí po dobu celého školního roku jednou týdně do školek, kde s dětmi formou her a cvičení rozvíjí jejich vztah k pohybu a jejich pohybové dovednosti. Jsme velmi rádi, že náš klub, respektive náš šéftrenér Filip Smejkal, byl do toho projektu vybrán a těšíme se na spolupráci s mateřskou školou Šárka v Prostějově, pod jejíž kuratelu spadá i školka Dvořákova, Žešov a Libušinka, a také na spolupráci s mateřskou školou Moravská a Raisova. Více než stovka dětí se tak pravidelně může těšit na hry a cvičení s panem trenérem, a posléze i na hodiny bruslení, které proběhnou na zimním stadionu.“

* Zastavil bych se ještě i u zimního stadionu. Kromě mládeže a Jestřábů přibyl i mužský celek SK 1913. Jak náročné je všechno vměstnat na jednu plochu?

„Pokud chceme s mládeží kvalitně pracovat, tak je druhá ledová plocha nezbytná! Už teď se potýkáme s nedostatkem tréninkových jednotek. Jestliže v pracovní den probíhá domácí utkání Jestřábů, přicházejí tím o trénink hned tři kategorie! Nejmenší děti trénují v brzkých odpoledních časech. A ne všichni jsou žáky tříd základní školy Dr. Horáka, takže pro pracující rodiče je problematické je na zimní stadion dopravit. Nejstarší kategorie juniorů trénuje až mezi osmou a devátou večer, nový tým mužů ještě později. O víkendech máme zápasy ‚naskládané‘ za sebou od rána až do večera, takže se může stát, že přípravka pak má bohužel jen jeden víkendový trénink. A například o uspořádání turnajů nad rámec běžných soutěžních utkání si můžeme nechat jen zdát... Přitom bychom chtěli našim hráčům umožnit se právě v rámci těchto klání střetnout s jinými týmy, než se kterými hrají soutěž. A to nemáme vůbec prostor k zařazení tréninků individuálních dovedností, o které je velký zájem napříč všemi věkovými kategoriemi. Kapacita ledové plochy nám nedovoluje tento nadstandardní program pro hráče realizovat podle našich představ.“

* Takže nebýt moderního zázemí šaten, tak se asi na led všichni jen tak nedostanou…

„Zázemí v nové budově šaten je parádní a naši trenéři ho využívají na maximum. V běžných pracovních dnech probíhají vždy souběžně jak tréninky na ledě, tak suchá příprava v tělocvičně nebo posilovně, nácvik střelby ve střelnicích. Ještě by bylo ideální mít i venkovní zázemí, mám na mysli malé hřiště s brankou na fotbal, basketbalovým košem. Využili bychom ho nejen na organizovaný trénink, ale mohlo by sloužit i všem hráčům, kteří přicházejí na stadion rovnou po vyučování a na svůj trénink čekají.“

* Na závěr trochu odlehčeně. Kromě práce pro klub hrají hokej i vaši tři synové. Jaká jste fanynka, když stihnete jejich zápasy?

„Snažím se vidět co nejvíce zápasů nejen mých synů, ale všech klubových kategorií. Využívám czechicehockey.tv, dívám se zpětně i na odehraná utkání, ale samozřejmě naživo je to jiná atmosféra. Upřímně řečeno, nejraději zápas sleduji stranou od lidí, v klidu, pak si dění na ledě nejlíp vychutnám. A souboje samozřejmě hodně prožívám, hokej je prostě o emocích, a to je na něm to krásné.“ (úsměv)