Fanouškům hokeje v Prostějově je zbytečné představovat jméno Dalibora Sedláře (na snímku). Šestatřicetiletý brankář zde zažil úspěšnou část své profi kariéry, vyzkoušel si ale také angažmá ve Velké Británii. Poté, co dal profesionálnímu hokeji vale, se přemístil do Uničova, ale od prvopočátku klubu SK Prostějov 1913 měl na starost brankářské naděje jako trenér. Teď se s některými z nich dokonce bude potkávat i jako parťák v kabině mužů, kde by v premiérové sezóně měl plnit vyrovnanou dvojici s Markem Mickou.

* Jaká byla vaše první reakce na nápad, že vznikne mužský celek SK Prostějov 1913?

„Tím, že jsem v úzkém kontaktu s panem Mudrlou, tak jsem o této myšlence věděl už delší čas. Pro mě osobně to byla skvělá zpráva, a když jsem postupně slyšel o dalších jménech, tak jsem byl nadšený. Velmi se mi líbí i koncepce, kde spolu hrají ‚staří‘ bardi zároveň s mladými odchovanci. To je velmi důležité, protože nadějní kluci se doposud neměli téměř kam podívat po juniorce a tohle je může nakopnout do další práce.“

* Přišla na to ideální doba, kdy se po zhruba šesti letech práce s mládeží navázalo i muži?

„Přesně tak. My jsme začínali s ročníkem 2007 a už tady v těch ročnících je kluků podstatně více než u těch starších, které jsme se sem snažili dostat. Bude to tak i do budoucna jednodušší nadále doplňovat. Šlo to všechno správnou cestou, když na začátku stála mládež a poté až muži. Mně už je taky šestatřicet a jen těžko budu moct chytat do padesáti, jako hraje třeba ‚Benzín‘.“ (smích)

* Vidíte v kádru ideální mix?

„Myslím si, že ano. Zažil jsem něco podobného v Uničově, kde i tam byli starší kluci, kteří byli i z Prostějova, doplnění právě mládeží. Tady je navíc obrovská výhoda, že máme široký kádr. Myslím si, že se neschází každý celek krajské ligy na ledě v tak hojném počtu jako my.“

* Z vašeho pohledu brankáře máte hned tři konkurenty, z toho dva bývalé svěřence, které jste trénoval. Bude to v něčem jiné, když budete jako parťáci, nebo se stále budete snažit je posouvat i trenérsky?

„Musím říct, že v první řadě to cítím tak, že musím makat, abych byl lepší než kolegové a zasloužil si místo v brance. To by mělo být přirozené pro každého sportovce, a jakmile tohle ztratí, už to nemá cenu dál zkoušet. Marka Micku si pamatuji před deseti lety, Matese Dubského jsem vedl poslední čtyři roky, je to super kluk, takže se na to určitě těším a věřím, že si vyhovíme. Adam Švach je taky skvělý člověk. Věřím, že nám to bude fungovat. Neříkám, že se nechci dostávat do zápasů, ale taky říkám, že ve svém věku nemůžu odchytat všechno.“ (úsměv)

* Šířka kádru je velká, věříte, že to bude na špici tabulky?

„Věřím, že ano, ale jdeme do toho s pokorou. Tuto soutěž jsme si už s některými kluky zahráli a ukázalo nám to, že to má úroveň. Navíc jsme byli o něco mladší, což je další fakt. Slibovat, že postoupíme, je asi přehnané. Nechceme se ale plácat nikde na spodu tabulky a hrát o ty nejvyšší příčky. A to se nám zatím daří.“ (úsměv)

* Velkým cílem je přitáhnout fanoušky. Věříte, že jich bude chodit dost po celou sezónu?

„Samozřejmě bych za to byl moc rád a pevně doufám, že tomu tak bude i nadále. Dva roky zpátky jsme už s Lukášem Dubou udělali přátelák proti Přerovu a lidé se bavili. Když pro to budeme dělat maximum, tak si lidé cestu najdou a ocení naši práci. Pamatuji si sezónu 2012, kdy na nás pravidelně chodilo přes dvě tisícovky lidí. Samozřejmě covid a další věci do toho v poslední době hodně promluvily, ale proč neudělat něco, aby tomu zase takto bylo? Tímto bych je i za celou kabinu chtěl pozvat, aby si to s námi přišli užít a ideálně vydrželi opravdu i celou sezónu. Dosavadní návštěvy jsou na krajský přebor velmi slušné, za což všem příznivcům za celou kabinu děkuji.“

* Budete i nadále pokračovat u mládeže?

„Priorita je pro mě práce, pak je hokej. Ale u trénování dětí chci zůstat i přes voji obnovenou hráčskou kariéru. Starší syn už taky stojí v brance, takže se toho vzdát opravdu nechci. Ideální by bylo, kdyby ještě dorazil profík a já mu třeba chodil pomáhat, ale tohle je věc, do které musíme v klubu ještě dozrát.“

* Starší syn také chytá. Je možné, že by ještě stihl převzít osobně žezlo nad brankou za vás?

„Bylo by to krásné, ale je mi šestatřicet a jemu teprve deset. Nedokážu si tak představit, že bych ještě za pět či šest let dokázal udělat rozklek. (smích) Jsem tak realista a žezlo už mu předám spíše z tribuny jako fanoušek.“