Na start Sokolského běhu republiky se vedle ostřílených borců a běžkyň postavili i lidé, pro něž je aktivní sport a zejména vytrvalostní běh něčím značně nevšedním, až exotickým. Nepochybně mezi ně patřili také členové rodiny Sokolových. Vzhledem ke svému příjmení však nemohli na této akci prostě chybět. V cíli jsme o exkluzivní rozhovor požádali první náměstkyni prostějovského primátora Miladu Sokolovou.
* K běhu jste nastoupili v tričkách s nápisy „Jsem Sokol“, „Jsem Sokolka“ a „Jsem Sokolík“. Vzhledem k vašemu příjmení by měla být aktivita v Sokole tak nějak samozřejmostí. Je tomu tak?
„Ve skutečnosti jsme se právoplatnými členy Sokola stali až letos. Celostátního sletu, který bude příští rok, se však pravděpodobně ještě nezúčastníme. Na druhou stranu jsme přijali výzvu bratra Svatopluka Tesárka k účasti na Sokolském běhu republiky v Prostějově.“
* Jaké jsou vaše zkušenosti s delším během?
„Absolutně žádné, k závodu jsme nastoupili bez jakéhokoli tréninku. Naposledy jsem delší dobu běžela na základní či střední škole. Vybavuji si, že se mi jednou podařilo zvládnout 1 500 metrů za 6 minut a 17 sekund. Tím však moje kariéra dálkové běžkyně vyvrcholila a zároveň se na dlouho uzavřela. Takže běh na 2,5 kilometru byl zatím mým nejdelším v životě.“
* A co zbytek vaší rodiny?
„Manžel byl zhruba před deseti lety součástí štafety, která uběhla olomoucký půlmaraton. Ale od té doby také nic. Syn se věnuje aktivně lukostřelbě, ale tam zapojuje docela jiné svaly než při běhu.“
* Coby „Sokolové“ jste nepochybně zvyklí létat, ale jak se vám běželo?
„Tak přežili jsme to. Akorát syn totálně přepálil začátek, přestože jsme mu kladli na srdce, že není potřeba běžet od úvodu jako o život.“ (úsměv)
* A co příští rok? Prodloužíte si distanci?
„Tak to netuším. Rádi bychom se opět účastnili, ale kolik toho uběhneme, to bude hodně záležet na naší aktuální fyzičce.“
